Rút, 2. část

V minulé úvaze jsme společně s Rút opustili Moábskou zemi a přistěhovali se do Betléma. V dnešní úvaze budeme svědky jejího seznámení s novým manželem.

Rada, kterou Noemi dávala Rút, byla zdánlivě velmi podezřelá. Chce pro ni „ chytit“ bohatého muže za manžela. Dalo by se říct, že Noemi byla velmi vychytralá žena a svým chytráctvím chce chytit Bóaze. S naší Noemi tomu tak nebylo. Podívejme se na ty dva – Rút a Bóaze.

Noemi to měla dobře promyšlené. Bóaz je zastánce a podle Božích zákonů měli na něho právo. „Tak dcero, poslechni mě. Všechno musí být dobře vypočítané, veřejnost o tom nesmí nic vědět. Protože veřejnost má velké oči a uši pro takové věci. Ty se máš k Bóazovi přiblížit, a to je nebezpečná cesta, když se chce žena přiblížit k muži. Musí nám pomáhat noční tma, aby si lidé ničeho nevšimli. Ty se umyješ, pěkně oblečeš, a potom se k němu v noci přiblížíš.“

Ale pozor, toto všechno bylo pod bázní Boží. A Rút šla. Zásluhu na tom, že se vše zdařilo, měly mnohé Noeminy modlitby. Propast mezi Bóazem a Rút byla velká. Ona je chudá vdova a k tomu Moábka, on zase zámožný muž uznávaný celým městem. Je jasné, že se Rút nevydala na tuto cestu bez bušení srdce. Nám je závěr této noci známý, ale pro ni nebyl. Všechno se mohlo zhroutit a ona mohla být vyhnána jako smilnice. Všechno to bylo možné. Dobrý závěr byl pro ni nejistý, držela se ho jenom pohledem víry a měla při tom čisté svědomí. Máme dojem, že pohlaví a smyslnost této noci vůbec neměly místo. Tito lidé byli vázáni Božími zákony.

Noemi a Rút byly pěkné dvě ženy, byly i rozumné. Dobře si vybraly, protože i ten, kterého chtěly získat, byl vázaný Bohu. Noemi je rozumná, Rút šikovná, ale ani Bóaz nezaostával. O půlnoci, když se probudil, viděl, že mu u nohou leží nějaká žena. „Kdo jsi?“, ptal se jí. Rút se nechová diplomaticky, nehraje komedii, nepřetvařuje se, ale upřímně se přiznává a řekne mu, co by od něho chtěla. Prosí ho, aby rozprostřel křídlo svého pláště, protože je zastánce (3, 9).

Rút na toto místo nepřivedla smyslná láska, ale láska čistá, která žádá uznání povinnosti. Cítila a pevně věřila, že najde porozumění a nezklamala se. Bóaz je také šlechetný a vyslovuje Rút velkou pochvalu. Je pěkná a mladá. Mohla jít za mladými muži, ale šla za ním. Měl na ni rodinné právo a je ochotný učinit zadost. Její chudoba a její původ mu nestály v cestě. Ale i on je vázaný Božím zákonem a je tu ještě jeden muž, který má přednostní právo. Jakmile se toto vyřeší, je připravený si ji vzít za manželku.

Bóazovi bylo jasné, že on ještě na tuto krásnou ženu nemá žádné právo. A byl na pozoru, aby její oddanosti nezneužil. Je jasné, že se oba dostali jeden k druhému velmi blízko a byli ve velkém nebezpečí. Bóazovi šlo o to, aby se tato noční scéna nedostala k uším zlomyslných lidí. Nejlepší bude, když Rút odejde ještě nad ránem, když všichni spí. A všechno se vydařilo, protože sám Hospodin bděl nad nimi. Noemi a Rút se tímto činem vystavily velkému nebezpečí, ale sám svatý Bůh jejich počínání zpečetil. Je zajímavé, že v Bibli máme nejednou zachycené velmi zvláštní a opovážlivé konání a pohnutky lidí. My bychom je pravděpodobně odsoudili, ale Hospodin toto jejich konání zpečetil. I v tomto případě tomu tak bylo. Je pravděpodobné, že ani Noemi této noci nezamhouřila oči. Asi se modlila a s velkým napětím očekávala návrat Rút. Rút se vrátila a vyprávěla, vždyť měla co vyprávět. Byly to události více než slavné a ony obě mohly prožívat Boží dílo záchrany.

Po mnohém utrpení se Moábka Rút se svoji moudrostí a obětavostí dostala velmi vysoko. Pán Bůh ji zařadil do rodokmene Ježíše. Jaká sláva! A co by nám chtěla tato slavná žena říci? Nic více, ale ani nic méně než to, co nám moudrý Šalamoun řekl ve své knize: „Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása, žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.“ (Přísloví 31, 30)

Další informace