Noemi

V zemi nastal hlad. Situace, která je nám, obyvatelům České republiky, v dnešní době velmi vzdálená. A měli bychom být za ni vděčni.

Toto nezáviděníhodné období postihlo zemi, kdy „soudili soudcové“ (Rút 1,1). Z tohoto důvodu z judského Betléma odchází Elímelek se svou ženou Noemi a dvěma syny, Machlónem a Kiljónem, aby přebývali na Moábských polích.

Uběhlo tisíce let a lidé mají na světě pořád nějaký důvod k tomu, aby opustili svá zázemí, domovy, rodinu a všechno, z čeho se těšili, co měli rádi, aby se pokusili o lepší život na jiném místě pro své děti i sebe sama. Současná situace běženců je toho důkazem. Bratr farář Marcin Pilch po nedávné návštěvě uprchlického tábora v bulharském Harmanri mimo jiné řekl, že právě děti jsou častým důvodem k rozhodnutí rodičů utéct z válkou postižené oblasti nebo území, kde „nic“ nefunguje. Domnívám se, že Elímelek mohl uvažovat podobně a své dva syny a manželku se pokusil zabezpečit. O to tragičtější je sdělení v Bibli, že Elímelek umírá a Noemi zůstává s oběma syny sama (Rút 1,3). Po období smutku se zdá, že bude líp. Oba synové se žení s Moábkami. Jedna se jmenovala Orpa, druhá Rút. Po deseti letech se žel tragédie opakuje a v rodině jsou další dvě mladé vdovy. Srdce se mi svírá při pomyšlení, že jsme loni s manželem oslavili dvacáté výročí svatby. Pořád se nám to zdá málo a toužíme po tom, aby nám Pán Bůh dopřál ještě hodně času pospolu.

Noemi zůstala sama, bez dětí i bez muže, ale neodpadla od víry v Boha. Ztráta těch nejbližších je pro ni ale tak obrovskou ránou, že se nezacelí ani láskou jejích snach, které jí zůstaly věrné jako členky rodiny. Zachvátila ji touha po domově. Všemohoucí Bůh dal Noemi nést těžký kříž, ale ona se ho nevzdala, ba naopak, ještě více se ho držela. A dělala to takovým způsobem, že vzbudila chuť poznat Hospodina u obou svých snach. To je velká věc! Žijeme takovým způsobem, aby si naši sousedé, kolegové či přátelé všimli něčeho, co by je směřovalo k Pánu Bohu?

Vliv Noemi na Orpu a Rút byl tak velký, že se obě rozhodly jít s ní. To svědčí o tom, že ji měly rády a nechtěly ji nechat samotnou za žádných okolností. Před takovými vztahy tchyně a snachy smekám! Noemi ale situaci vidí z jiného pohledu. Jsou obě mladé, mohou se ještě vdát a ona tomu nechce být překážkou. Je to rozumná žena. Ví, že její úděl je pro snachy příliš trpký. Trvá na tom, aby se vrátily. Zatímco Orpa se nechá přesvědčit, Rút Noemi následuje.  

Předchází tomu ještě dlouhé přesvědčování a možná i hádka: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila…“ (Rút 1,16). Když se lidé mezi sebou hádají, ďábel se raduje. Zde se ale radovalo nebe. Vždyť Rút i Noemi hledá blaho té druhé a chce druhé sloužit. Když Noemi viděla, že Rút je odhodlána jít s ní, přestala ji přemlouvat. Přišly do Betléma. Byl to ale smutný návrat. Svým známým Noemi vysvětluje: „Nenazývejte mě Noemi (to je Rozkošná). Nazývejte mě Mara (to je Trpká), neboť všemohoucí mi připravil velmi trpký úděl.“ (Rút 1,20).

A má i nemá pravdu. Hodně se toho změnilo, ale největší změnou prošla ona sama. Boží údery ji nepolámaly, ale ještě více přitáhly k Němu. Když Hospodin vede někoho údolím stínů smrti, jsme v pokušení vidět v tom Boží trest. Ale právě její příběh je důkazem, že ne každé utrpení je trestem za vinu. V mnohých utrpeních se skrývá tajná Boží ruka, která sleduje vyšší cíle. Noemi spolu s Rút dozrávaly k slavnému poslání. Noemi se pomocí své snachy začlenila do královského rodokmenu, ve kterém se dále objevil král David a na konci sám Spasitel!

Další informace