Aksa

Ve velikonočním období možná máme někdy pocit, že ho každoročně prožíváme stejně. Stejné přípravy, výzdoba interiéru, stejné bohoslužby, rodinné sešlosti. V určitém smyslu může překvapit jen počasí :-). V této chvíli věřím, že nás překvapí ještě něco - portrét z galerie obrazů biblických žen, kterého bychom si snad ani nevšimli....

Aksa  je zmíněna stroze. 4 verše v 15. kapitole knihy Jozue, téměř totožné 4 verše v 1. kapitole knihy Soudců.

První, co o ní víme je, že byla dcerou Káleba, o kterém z Bible čteme, že byl mezi dvanácti zvědy provádějícími průzkum v zaslíbené zemi. Mojžíš tam poslal na Hospodinův příkaz po jednom muži z jejich otcovských pokolení. Všichni ti muži byli elita, "náčelníci Izraelců". (4. Mojžíšova 13,3). Zatímco jich deset od vstupu do této země lid odrazuje, Káleb lid uklidňuje. A když vidí, jak lidé reptají proti Mojžíšovi, spolu s Jozuem roztrhají svá roucha a domlouvají celé pospolitosti (4. Mojžíšova 14, 6-9). Když Aksa vidí, jak z mužů, kteří šli prozkoumat zemi, zůstali rozhodnutím Hospodina naživu jen Jozue a Káleb, musí být na svého otce náležitě hrdá.

Káleb se osvědčil i při dobývání území. Dobytím Chebrónu však ještě neměl dobytou celou zem. Město Kirjat-sefer už ale neporazil on, ale dá se říct, jeho dcera Aksa. Ne, že by byla sama bojovnicí, ale otec ji mohl nabídnout jako "odměnu" tomu, kdo Kirjat-sefer porazí. (Proč jen se mi v této souvislosti vybavují pohádky, v níž hlavní hrdina bojuje s drakem, jinou příšerou nebo čarodějem....?). Asi ne každá dcera by byla hodna toho, aby kvůli ní ten či onen riskoval život! Aksa tou ženou byla a my se můžeme jenom domnívat, jaký podíl na tom měl její obdivuhodný otec.

V té době bylo zvykem, že o dcerách rozhodovali jejich otcové. Dívka byla "něčím", čím se dalo disponovat. Tak to dělal Lában, když za své dvě dcery žádá od Jákoba čtrnáctiletou službu. Káleb se na rozdíl od něho nechce obohacovat, ale chce mít za zetě  hrdinu. Otníele, Kálebova bratra nezajímalo dobývané město. Zajímala ho Aksa.

Možná si někteří čtenáři vybaví dobu, kdy se nebrala v úvahu dívka, ale její věno! I když to tak z počátku nevypadalo, jsou s ním nakonec Aksa a Otníel nespokojeni. Je jen otázkou, zda oprávněně nebo z chamtivosti. Aksa chce být obdařena otcovým "požehnáním" a navádí svého muže, aby žádal jejího otce o pole. Problematika věna byla, je a bude vždycky složitá a zůstane údělem všech rodičů. ("Děti přece nestřádají pro rodiče, nýbrž rodiče pro děti", 2.Korintským 12,14).  Aksa nerozkazuje, upřímně prosí. Je si vědoma toho, že bez pramene vody bude život v získané suchopárné zemi velice těžký. A otec má ty možnosti! To nebyla náročnost, rozmazlenost, ale rozumnost. Možná si Otniél v této chvíli uvědomoval stejný fakt jako pisatel Přísloví 19,14: "Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina". Nedostatek prostředků (i financí) pro uspokojení základních potřeb totiž bývá v manželství velký problém. I současní odborníci na vztahy uvádějí, že mezi nejčastější zdroje konfliktů mezi mužem a ženou patří kromě komunikace a sexu právě peníze. (Jaká spojitost s tématem článku mého manžela v tomto čísle:-)).

Kéž by naše muže charakterizovaly prozíravé ženy po jejich boku a naše dcery stateční a Bohabojní otcové!

Další informace