Jochebed - matka Mojžíšova

(Ex.2,1-10; 6,20; 26,59; Žid.11,23)

Mojžíš byl velký, mohli bychom říci jeden z největších synů lidstva. Je jasné, že takoví velcí synové museli mít i velké matky. Chceme se v této úvaze věnovat matce Mojžíše. Jmenovala se Jochebed, doslovně – které slávou je Hospodin. Vdala se za Amrama. Tato manželská dvojice žila v tom nejchmurnějším období dějin Izraele.

Měli dceru a syna. Pak byl vydán surový zákon, který přikazoval usmrcení novorozených chlapců v izraelském národě. Každého židovského chlapce měli hodit do vln Nilu. Ale Jochebed byla velkou matkou, protože i v takovém beznadějném období se opovážila počít svoje už třetí dítě. Ale při narození dalšího chlapce se v Amramovém domě příliš neradovali. Bylo by asi lepší, kdyby se narodila holčička, ale byl to chlapec.

A tohoto chlapce by měli hodit do vody! Ne, to je nemožné! Tato žena-matka měla veliké štěstí, měla chrabrého a věřícího muže. Z epištoly Židům se dovídáme, že záchrana tohoto pěkného chlapce nebyla jen jejím dílem, ale byla dílem obou rodičů. Manželé si navzájem pomáhají ke zdravému vývoji pěkné osobnosti. V Jochebed a Amramovi máme pěknou dvojici, která si takto pomáhala.

Jochebed tři měsíce ukývala malého chlapce. A dělala to už před jeho narozením. Bylo a bude vždy úlohou matek chránit svoje děti. Bylo to velmi obtížné skrývat takto malé dítě. Dítě plakalo a matka ho musela utišovat, aby ho nikdo neslyšel. Uplynuly tři měsíce a dítě už nemohli déle ukrývat. Každou chvíli hrozilo nebezpečí, že jejich tajemství vyjde najevo a bude všemu konec. Situace byla napjatá a bylo jim jasné, že když chtějí dítě zachránit, musí něco udělat. Ale co? Opravdová láska je vynalézavá a najde si východisko z bídy. Bezpochyby se Jochebed a Amram spolu hodně modlili. Probojovali se ve víře k takové jistotě, že Bůh nechce smrt tototo chlapce. To však pro ně znamenalo nejen čekat na Boží zázrak, protože bez Boží pomoci zachránit chlapce nebylo možné, ale bylo jim jasné, že i oni musí něco udělat -a udělali. Hospodin zachrání, ale i my pro to musíme něco udělat. A Jochebed to dělala dobře. Svatý Bůh a matka jsou spojenci. Jeden potřebuje toho druhého a to v zájmu dítěte. Kde se tyto dvě moci spojí, tam se dějí divy a „Mojžíšové“ jsou zachráněni. Jochebed si byla vědoma, že Bůh je mocnější než faraon.

Všichni známe Mojžíšovu cestu z košíku na břehu Nilu do faraonova paláce.

A přece se na pár let dostal do rukou své vlastní matky, i když podle veřejného mínění byla jen jeho kojná. Jochebed se těšila z toho, že ho může zase mít u sebe a že ho může vychovávat. Věděla, že má málo času a proto ho musí rozumně využít. Krmí dítě nejen mlékem, ale i svoji vírou. A tak se tato matka stává pro všechny rodiče a hlavně matky velkým příkladem. Vždyť to je osud všech matek, že mají svoje děti jen krátký čas, dokud jsou malé a bezmocné. Potom je musí dát do škol, do zaměstnání. Opravdu je to jen krátký čas, kdy jsou naše děti jenom naše, dříve nebo později se jich musíme vzdát. Jochebed nám ukazuje - starejte se o to, aby si vaše děti odnesly do života co nejvíce opravdových hodnot.

A teď se podívejme na Jochebed, co dělala a jak to dělala. Především naučila Mojžíše mateřský jazyk.

Jochebed znala slavné dějiny Izraele a věrně je vštěpovala svému chlapci. První učitelkou v jeho životě byla ona. Matka vyprávěla slavné dějiny otců a chlapec byl neobyčejně bystrý. Jochebed tohoto chlapce v duchu víry a modliteb vedla k Bohu jeho otců. Chlapec musel vědět, kde je jeho národ a kdo je jeho Bohem, kde je jeho Bohem slíbená vlast a kde jsou jeho bratři. A vštěpila mu toto všechno hluboko do srdce - ne marně - už nikdy na to nemohl zapomenout.

Mojžíš měl ve faraonově paláci vše, vzdělání, pohodlí, ale nic ho nemohlo strhnout, zůstal i tam věrným synem svého národa. Jeho odolnost vůči vší slávě královského dvora byla větším zázrakem než jeho vytažení z Nilu. Ptáme se, jak je to možné? Bylo to dílem Boha zázraků, ale my víme, že Bůh svoje zázraky nedělá bez lidí. To, že Mojžíš v těch vlnách slavného Egypta zůstal věrným svému lidu, za to mohl děkovat především Bohu a také své matce, která se ho nikdy nevzdala.

Další informace