Nevěstka Rachab

(Joz 2,1-24; Žid 11,31; Jak 2,25)

V rodokmeni našeho Pána jsou s výjimkou Marie zmiňovány jen ženy méně pěkného charakteru nebo cizinky, jako například Rachab, která je ve Starém i Novém zákoně označována jako nevěstka. Kdykoli byla řeč o Rachab, v paměti lidí žila jen Rachab- nevěstka, smilnice. Pro tuto svoji vlastnost by se jistě nedostala do Bible. Jenže vykonala odvážný skutek víry, díky kterému se dostala mezi hrdiny víry (Židům 11. kap.)

 

Byla Kananejkou. Poznáváme ji jako chrabrou ženu a je až záhadné, jak se mohla taková žena stát veřejnou smilnicí. Pravděpodobně byla pěkného vzhledu, což muže přitahovalo. Dostala se na velmi šikmou plochu, prodávala svoje tělo.

Její životní osud nebyl záviděníhodný a zdá se, že Rachab při tom všem nebyla šťastná. Měla duši, která volala po hezčím a vyšším světě. Probouzela se v ní krásnější ženská bytost. Projevilo se to v tom, že myslela na záchranu svých rodičů, svých bratrů a sester. Nežila jen pro sebe.

Rachab nebyla povrchní žena, měla otevřené oči i uši. Byla vnímavá a slyšela mnohem více než jiné ženy. Viděla, že se děje něco, co v celém městě vyvolalo strach.

Nějací dva muži přišli a hledali nocleh. Byli to cizinci, kterých se lidé zpravidla obávají.Možná je někdo upozornil, že na hradbách bydlí žena, která je určitě přijme. Tak tam šli. Rachab je přijala, byla na to zvyklá.

Ani Rachab ani tito muži nehledali tělesný požitek, ale spojovalo je něco jiného.

Obyvatelům města Jericha i jejich králi bylo jasné, že tito dva muži nehledali ženu To bylo jasné i Rachab a hned udělala všechno, co bylo v jejich silách, aby tyto muže zachránila. Vyvedla oba muže na střechu a tam je ukryla. V tichu noci šla za nimi a vedla s nimi zajímavý, krásný, duchovní rozhovor. Kdo by ji poslouchal při tomto rozhovoru, byl by přesvědčen, že má před sebou věřící ženu. Řekla těm mužům: “Vím, že Hospodin dal zemi vám. Padla na nás hrůza před vámi a všichni obyvatelé země propadli před vámi zmatku.“( Joz 2,9 ) ... “Hospodin, váš Bůh, je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi” (Joz.2,11b ) Tady se ukázala krása této ženy. To není řeč smilnice. Zajímá ji záchrana před Hospodinovým soudem, nejen její vlastní záchrana, ale i záchrana jejich příbuzných. Rachab prosí oba muže, aby prokázali milosrdenství jí i celé její rodině právě tak, jako ona prokázala milosrdenství jim.

Rachab se stala záchrankyní celé své rodiny - to je věčně platná biblická zásada- nejen já, ale i můj dům.

Na závěr si připomeňme,že Rachab měla okno, ze kterého spustila zvědy označené šňůrou z karmínových vláken. Bylo to její tajemství, ale také oněch zvědů. Nemusela tak zahynout s ostatními, Rachab i její rodina byla zachována. I my máme pro naši záchranu připravenou “červenou niť”, a to je krev Pána Ježíše. Hřích je hřích a zlo je zlo, ale to není to nejhorší. Nejhorší je, když toto zlo nechceme napravit. Rachab je pro nás povzbuzujícím příkladem. Pán Bůh ji neodsoudil. Ani my ji nesmíme odsoudit. Pán Bůh udělal tak mnoho, udělal všechno, daroval nám tak mnoho, daroval nám všechno, abychom i my mohli jít v pokoji a nehřešili víc.

Další informace