Támar - Judova snacha II

(Gen.38; Mat.1,3)

Když se v Judově domě přestalo mluvit o Támar, promluvil v něm znovu svatý Bůh. Judovi zemřela žena. Tato událost zažehla v Támařině duši jiskřičku naděje.

Podle tehdejších zvyků a zákonů se mohla stát právě ona Judovou ženou.

Juda byl sice vdovcem, ale na Támar nepomyslel. Bál se jí. Ale Boží cesty jsou zvláštní a předivné.

Juda držel smutek po své ženě. Když čas smutku pominul, vrátil se ke své práci a povinnostem. Vydal se za střihači svých ovcí. Stříhání ovcí doprovázala radostná nálada a končilo se hostinou. Júda-vdovec, opuštěný,zatoužil po lidech a po veselosti.

O jeho rozhodnutí se dověděla i Támar. Ta měla připravený plán, čekala jen na jeho uskutečnění. Byl to plán naplněný hlubokou tmou. A Juda v síti tohoto plánu je předobrazem, zrcadlem, ve kterém se můžeme vidět v situacích, kdy nás nechrání Boží moc a Boží milost. Pro Judu nadešel kritický okamžik.

I Támar odložila vdovské šaty. Převlékla se do svátečních šatů a zahalila si tvář. To byl znak, že žena je volná a nabízí se. Mnozí by ji určitě nejraději poplivali, odsoudili ji jako poběhlici a smilnici.

Pravdou je, že využila moc, kterou mají svádějící ženy, že úmyslně využila mužovu smyslnost a přivedla ho do těžkého pokušení. Nebyla však poběhlicí ani smilnicí. K tomuto kroku ji nedohnala neřest ani tělesné žádosti. Neusilovala o tělesný požitek, ale o splnění poslání ženy. Támar chtěla darovat život, chtěla být matkou. Její právo být matkou bylo zneuctěno, stala se jí křivda. Zneuctili ji nejdříve manželé a nakonec i tchán Juda. Támar se však nevzdávala, udělala vše pro to, aby z tohoto rodu měla dítě. Všechno podrobně promyslela, na nic nezapomněla. Využila Judovu náruživost a slabost. Juda nepoznal svou snachu Támar, považoval ji za nevěstku. Slíbil ji kůzle ze svého stáda a chtěl k ní vejít. Támar si ale chytře vyžádala zálohu. Tou bylo Judovo pečetidlo se šňůrkou a jeho hůl. Juda dal Támar zálohu a vešel k ní.

Potom Juda odešel střihači svého stáda a Támar se vrátila domů, převlékla se znovu do vdovských šatů, jako by se nic nestalo. Jenže takové činy se nedají utajit. Mají svá pokračování, která jsou často velmi nepříjemná. Tak tomu bylo i u Támar. Asi za tři měsíce se ukázalo, že je Támar těhotná. Svět, ve kterém žil Juda, byl sice bez Božích zákonů, určité mravní principy tu však přece jen platily. Když se Juda dověděl o Támar, zmocnil se ho jakoby svatý hněv. Vydal rozkaz, aby támar přivedli a upálili. Najednou ji považoval za člena rodiny a přivlastnil si právo na takové rozhodnutí. Možná si myslel, že teď už bude všemu konec. Támar dostane za svoji vinu spravedlivý trest a bude mít od ní pokoj. Ptáme se ale: Mělo takovým způsobem skončit její dlouholeté očekávání? Ne. Juda se dal oklamat a proto byl oklamaný.

Situace byla vážná a velmi napjatá. Támar v požehnaném stavu kráčela na popraviště. Takový zákon platil v té době pro smilnice a Támar byla podle něho odsouzena. Kráčela a možná si říkala: „Proč jen já, proč ne taky on? Proč ta pokřivená dvojí morálka, která neměří všem stejně?“

V poslední chvíli se rozhodla a vytáhla svůj trumf, poslala tchánovi zálohu. Jsme napjatí zvědavostí, co udělá Juda. Vzápětí s úžasem zjišťujeme, že tento muž nosí v sobě šlechetné rysy. Poznává zálohu, uvědomuje si svoji vinu a nakonec stojí před námi přece jen velký: „Je spravedlivější než já; nedal jsem ji svému synu Šelovi.“ Toto Judovo veřejné vyznání znamenalo zrušení rozsudku. Až při poznání a vyznání hříchu se ukáže naše velikost. Támar byla hříšná a netajila to. Hříšný byl i Juda. Až když poznal a vyznal svůj hřích, mohl nastat obrat v té těžké a napjaté situaci.

V tom se projevuje moudrost našeho Boha, který navzdory našim slabostem a vinám, navzdory lidskému odsouzení, koná svoje dílo spásy. A tak na konci sledované kapitoly docházíme k závěru, že právě tato tmavá událost pomohla Judovi k základní změně jeho života. A svatý Bůh si k této změně použil jako nástroj i Támar. V životě Judy nastal obrat. Byl schopen zříct se tělesných žádostí. Tehdy, když mohl právem užívat to, co jeho tělo chtělo mít, co si náruživě žádalo, dokázal se toho zříct. Juda už Támar více nepoznal. Nevíme, jaké měl pro to důvody. Neznáme ani další život této ženy. V knize Rút (4,12) je zmiňována jako příkladná žena. Jedno ale víme, že Támar dal na záchranu Judova rodu sám Bůh. Stejně tak ji sám Bůh zařadil i do rodokmenu našeho Pána. Byla požehnaná a takovou by měla být každá žena.

Další informace