Dína

Anna, Alžběta, Marie, ale také Eva, Noemi, Miriam. Biblická ženská jména, která se v současné době docela často objevují v kolonkách křestních jmen novorozených dívek na matrikách. Neznám ale ani jednu Dínu. Jméno docela hezké, zvučné, krátké. Přesto jsou možná ve vzduchu obavy, aby nositelka tohoto jména nešla ve šlépějích biblické Jákobovy dcery Díny.

Po důkladnějším prozkoumání textů 1. knihy Mojžíšovy si všimneme, že Jákob měl dcer více (Gen. 37,35 a 46,7). Jediná zmíněná jménem je Dína, která se narodila Lei. Co o ni víme?

Dvě strohé poznámky o jejím narození (Gen. 30,21 a 46,15) by z ní hlavní hrdinku Jákobových dcer jistě neudělaly. Dostala se do Bible jako varovný příklad tragické události, kdy svým chováním a jednáním ohrozila celou rodinu. Nevěděli bychom o ni nic, ani její jméno, ale skutečnosti zachycené ve 34. kapitole 1. knihy Mojžíšové způsobily, že nebude nikdy zapomenuta v zájmu nás všech.

Bible je pravdivá kniha. Popisuje lidi, jakými skutečně jsou. Na jedné straně máme před očima vyvolený Boží lid, na straně druhé pohany s mravně lacinými zásadami. Propast mezi těmito dvěma světy je ohromná. Biblický pisatel uvádí, že podnět na vymazání hranic vyšel z Božího lidu. Smutný příběh začíná slovy: „Dína, kterou Jákobovi porodila Lea, si vyšla, aby se podívala na dcery té země.“ Šla se souhlasem svých rodičů? Věděli o tom a nebo šla dokonce proti jejich vůli? Chtěla se jen podívat…. Některé děti se nenechají omezovat. Rodiče ztratili autoritu a děti si dělají, co chtějí! A přiznejme si, jsou i chvíle, kdy rodiče svým dětem dovolí z důvodu jejich neodbytnosti a ukňouranosti věci, které by dovolit neměli, jen aby měli na chvíli pokoj.

I v běžném životě se nacházíme na zmíněných hranicích dvou světů – dobra a zla. Dína „vyšla“ z hranic a zásad určených Bohem. Dostala se do společnosti pohanských dívek, ale i chlapců. Zřejmě se stala středem pozornosti, asi ji přijali velice mile a začal se o ní dokonce zajímat i syn knížete té země. Šekem nezná boží zákony ani nějaké omezení hříšných žádostí.

Nebezpečná situace. Kdo mohl předvídat takový konec nevinné vycházky? Šekem si bezohledně žádá své! Co je pro něj běžným zvykem, to v Abrahamových stanech znamená ponížení, ztrátu cti a čistoty. Šekem ale není „bez páteře“, jak se zdá. Dínu připravil o panenství, ale cítí za ni zodpovědnost. Vede zápas o její lásku. Je odhodlaný svůj náruživý skutek napravit a vzít si Dínu za manželku.

Tato skutečnost Jákoba zdrtila natolik, že nebyl schopen slova a o svou bolest se dělí až se svými syny, kteří přišli z pole domů. Rozhořčení a hněv bratrů byli oprávněné. Šlo tu o mnohem víc, než o „selhání“ jednoho děvčete. Prosba Šekemova otce: „Dejte mu ji, prosím, za ženu. Spřízněte se s námi, dávejte své dcery nám a berte si dcery naše“, znamená to největší nebezpečí pro Izraelce. Návrh zdánlivě až šlechetný ohrožoval všechny Boží plány. Izrael měl být národ oddělený pro Boha. Žel, bratři při řešení této komplikované situace sahají po lsti a bezpráví. A nejhorší na tom je, že své úmysly oblékají do zbožného roucha – žádají obřízku. „Svolíme jen tehdy, budete-li jako my: dá-li se u vás každý mužského pohlaví obřezat. "Žádali obřízku jen proto, aby se mohli pomstít.

Když se něco stane, každý má dost řečí a ví, kdo za to může! Ale kdo za to může v našem příběhu? Šekem? Dína? Špatná výchova matky? Jákob je neobviňuje. Možná skrze mlčení obviňuje sám sebe!

Zajímavá je také dohra celého příběhu. Jákob nesouhlasí s reakcí svých synů: „Přivedete mě do zkázy!“ Synové však mají pohotovou odpověď: „Což směl s naší sestrou zacházet jak s děvkou? Měli zdánlivě pravdu, ale …. Pán Bůh se v jejich případě dívá na ty, kdo chtějí křivdu srovnat ještě větší křivdou! Druhé obviňují, sebe nevidí. Nemají ducha pokání a situaci řeší podle své spravedlnosti.

Dína za svou zvědavost draze zaplatila. Hrála si s ohněm a ten ji popálil. Nechtěla bych být na jejím místě!

Další informace