Lea

Lea je vskutku zajímavou ženou. Neatraktivní, nerespektovanou, manželem nemilovanou, přesto si bez ní dějiny Božího lidu lze těžko představit.

Byla Lábanovou dcerou. Nevíme, jestli byla prvorozená, jestli měla bratry, ale mladší sestru Bible zmiňuje. Chystá se velká událost. Svatba. Vdávat se má však ta mladší! Jákob se do Ráchel zamiloval, jak se říká „na první pohled“ u studny. Byla krásná a svou krásou předčila svou starší sestru Leu, u které Písmo popisuje především její „mdlé“ oči. Možná to byly oči mírné, pokorné, ne nehezké, přesto neměly šanci na obdiv muže, který se zahleděl do krásného vzezření Ráchel.

V Lábanově domě vládly nepsané zákony. Nejdřív starší, potom mladší! Jákob sloužil za Ráchel sedm let a jak čteme v Genesis 29,20, „bylo to pro něho jako několik dní, protože ji miloval“. Lea se ani během těchto let nevdala. Nevíme proč, ale můžeme si být jisti, že i tuto situaci Pán Bůh vedl. Je dost možné, že ženich se pro Leu najít ani nemohl, neboť Lea byla samým Bohem určena pro Jákoba. A je dost možné, že to i Jákob tušil, ale zůstal věrný své první lásce. Vzhledem k tomu, že jsem sama „starší sestrou“, si docela reálně umím představit, jaké pocity by klíčily v mém nitru coby staré panny při pohledu na láskyplné štěstí, zamilovanost a rodinné štěstí své mladší sestry. Zcela jistě to bylo pro Leu velmi těžké. Snila jako každá ženská bytost o manželském životě a dětech. Ale byla šlechetná a nechtěla stát své sestře v cestě. Bůh je dobrý. Všem Leám vynahradí zdánlivé ztráty. Obyčejně nám vezme něco, aby nám mohl dát ještě něco lepšího. Život bez manžela nemusí být pohromou a důvodem k zatrpklosti. Může být bohatým životem v jiných směrech.

Lában však kul své plány, do kterých v konečném důsledku musel zasvětit i svou starší dceru. Rodina se připravila na svatbu a všichni víme, jak dopadla. Otec „zavařil“ jak svému zeťovi, tak svým dcerám. Měl proto své důvody – zajistit si Jákobovy služby na dalších sedm let a zbavit se starostí provdat starší dceru. Lea byla donucena stát se manželkou. Jákobova druhá svatba v té době nebyla zvláštností.

Dvě sestry, které se zřejmě dříve docela dobře snášely, nyní bojují o lásku jednoho muže. Lea si možná myslela, že ji získá svou věrností a statečností, ale mýlila se. Ráchel měla vždycky přednost. Být nemilovaná, nezažít ten pocit důležitosti a jedinečnosti pro svého muže, je velká bolavá rána pro každou ženu. V takové bolesti se nedá žít. Jen se bojuje o lásku, uznání manžela, o svou důležitost a potřebnost a tedy i o smysl života. Není nic horšího pro člověka, než když o něj nikdo nestojí, když není pro nikoho důležitý, když není uznávaný těmi, na kterých mu záleží. Kolik bolesti odtud vyplývá, kolik zoufalství, otevřeného či skrytého.

„Když Hospodin viděl, že Lea není milovaná, otevřel její lůno“ Genesis 29,31. Hospodin viděl! Hospodin vidí, když nás někdo zesměšňuje, ponižuje nebo nám křivdí. Hospodin vidí a zasahuje. Byl to nevyhnutelný zákrok svatého Boha v zájmu celé rodiny. Těžký úder pro Jákoba, ještě těžší pro Ráchel. Ale kdyby porodila, pro Leu by se již nenašlo místo v domě! Počala a stala se matkou právě Lea. A jména, která dala svým synům, nám umožňují nahlédnout do její duše. Hospodin stojí při ní! Při té odstrčené, nemilované. Nebýt Jeho, synů, které jí dal, co by z ní bylo? Ráchel by měla všechno a Lea nic. Bůh ale vidí a jedná. Sklání se ve své lásce k té nemilované, nehezké a odstrčené, a nejen k ní.

Životní události Ley svědčí o tom, že nikdy neztratila spojení s Bohem. Pravda je, že Bůh jen zřídka jedná, jak čekáme a nedává vždy, po čem toužíme. Lee nedal lásku muže, jak si přála; ukazuje se ale, že jí nakonec dal daleko víc, než po čem toužila a než si vůbec dovedla představit. Měla syny, dokonce šest synů, a to v tehdejší době znamenalo hodně. V nich viděli budoucnost, smysl života. Díky synům, které jí Hospodin dal, byla potřebná, byla důležitá, měla kam hledět, měla kam napřít své síly, měla komu dávat svou lásku, měla pro co žít.

Smysl života je v synech, které nám Hospodin dává, říká dnešní příběh. Ti synové ale mohou mít, a taky mají, různou podobu. Vůbec to nemusí být pokrevní děti. Může to být, a v průběhu života i postupně je, kterýkoliv člověk, kterého mi Bůh postaví do života: přítel, soused, spolupracovník, spolupacient, známý, jedním slovem: bližní. Bůh nám staví do života různé lidi, abychom se s nimi setkávali, abychom se s nimi sdíleli o své dary, abychom se o ně zajímali a starali, abychom jim dávali svou lásku. Žít s druhým a pro druhého, jako Bůh žije pro nás, v tom je smysl života.

Lea syny přijímá s radostí a vděčností, uvědomuje si, že v nich je její sláva. „Jaké blaho pro mne“, říká při narození Ašera, „všechny ženy mne budou blahoslavit.“ Ašer znamená Blahoslav. A to ještě Lea neví, že ji nebudou blahoslavit jen ženy, nýbrž i muži! A nejen v jejím okolí a v její době, ale navždy a všude. Budou to totiž právě Leini synové Juda a Lévi, ze kterých vyrostou ta nejdůležitější pokolení Izraele. Z kmene Juda vzejde Král Boží, Mesiáš.

Jak je nakonec důležitá ta nemilovaná, odstrčená!? Pravda, nikdy nezískala lásku svého muže. Lea ale měla lásku a milost Boží. A to, jak se ukazuje, je ten největší dar.

Další informace