Ráchel jako dívka - část 2.

( Gen. 30. 1-8, 22-24, 31. 32-35, 35. 16-20 )

V naší druhé úvaze se chceme podívat do tváře Ráchel jako ženy. Konečně byli Jákob s Ráchel spolu, ale jejich štěstí nebylo jaksi úplné. Byla tam i Lea a byla Jákobovou zákonitou manželkou a dle názoru otce Lábana, tou první. Na této skutečnosti se nedalo nic změnit.

Nevíme přesně, jak probíhal každodenní život v této rodině, ale máme dojem, že Lea byla skoro úplně anulovaná a Jákob s Ráchel se věnovali jeden druhému. Situace v Jákobově rodině se den ze dne přiostřovala. Trpěl Jákob, trpěla také Ráchel, ale nejvíce Lea. Její vyhlídky byly beznadějné. Ale nastal obrat, protože Hospodin to viděl, slyšel a zasáhl. Čteme, že když Hospodin viděl, že Lea je nenáviděná, otevřel její život a Ráchel zůstala neplodnou. To byla Boží řeč, ale nenaslouchal jí Jákob ani Ráchel. Uplynulo asi pět let a Lea měla čtyři syny. A to byla bolest, která doháněla Ráchel až na okraj zoufalství. Záviděla své sestře. Ráchel chtěla mít stůj co stůj to, co jí Hospodin doposud nechtěl dát. Měla všechno promyšlené, že podobně jako Sára i ona nabídne svému muži svou otrokyni za ženinu. Byla to riskantní cesta a Jákob se podvolil, aby uhasil žárlivost své ženy. Takto se dostal Jákob do trojženství a víme, že příklad Ráchel strhl později i Leu. Soužití v Jákobově domě bylo nadmíru napjaté a krajně bolestivé. Jejich jediným štěstím bylo, že je Hospodin miloval a nechtěl je nechat tak. Co by bylo z této rodiny bez Hospodina? Chceme vidět Ráchel i v její žárlivosti z té lepší stránky. Ona chtěla mít děti a to byl zdravý projev všech pravých žen v Izraeli. Nastoupila svévolnou cestu, ale nejen takovou. V tomto zápase se změnilo její smýšlení. Jména dvou synů její otrokyně nám prozrazují, že se Ráchel modlí. Lea stržena jejím příkladem jednala stejně. I její otrokyně dala Jákobovi dva syny, a tak Lea svou sestru Ráchel opět předběhla. Toto soutěžení těchto dvou žen je pro naše myšlení odpuzující, ale svatý Bůh viděl více, než co vidíme my. V tomto boji nešlo jenom o tělesnou stránku, ale byl to boj o děti a požehnání. Boj těchto dvou žen byl také proložen modlitebními zápasy a mnohým vyznáním, že je Bůh vyslyšel. Ve své duši měla Ráchel touhu po vlastním dítěti. A Hospodin vyslyšel její modlitby. Pravda, musela na to čekat dlouhé roky, aby mohla porodit jednoho z nejkrásnějších synů jeho národa, který se stal nejvýraznějším obrazem Pána Ježíše, Josefa. A když ji Hospodin daroval syna, měla jenom jedinou touhu, aby ji přidal ještě více. Dostali jsme se k jejímu poslednímu úseku jejího života. Ráchel je podruhé těhotná a ne zrovna v tom nejvhodnějším čase. Stěhovat se v takovém stavu není nic příjemného. Měla těžký porod. Porodila druhého syna a umírá. Život mohla dát, ale za tento život musela zaplatit svým životem.

Ráchel měla své povahové a rodové chyby, v mnohém se mýlila, ale Duch Boží nepracoval u ní nadarmo. Na konci svého života stojí před námi jako velká a slavná. V duchu pokání našla své místo a z jejich čtyř synů nám září kus Boží slávy. Odešla nečekaně, ale žila dále ve svých dětech. Dějiny Božího lidu by byly mnohem chudší, kdybychom neměli Ráchel a její syny Josefa a Benjamína.

Další informace