Rebeka - pramatka Židů, díl 2.

Když zvládneme v Boží škole jednu zkoušku, stává se, že přijde druhá a ještě těžší zkouška než byla ta první.

Rebeka je v pátém měsíci těhotenství a tehdy zjistí, že nosí pod srdcem dva životy. Jenže tyto dva životy se už v životě matky hodně strkaly. Rebeka se toho leká. Když se už v životě matky nesnášejí, co bude s nimi, když budou muset žít jeden vedle druhého? Vždy je to velmi smutné, když se sourozenci nesnášejí. Do radostné rodinné nálady padá nový stín.

Každá matka má právo starat se o budoucnost svých dětí. I Rebeka je zvědavá.

Rebeka je velká žena, obrací se na pravou adresu, dotazuje se Hospodina.

Šťastné děti, kde se maminky dotazují Hospodina. Naučme se od Rebeky modlit se nejen za děti, které už máme, ale i za ty ještě nenarozené.

Rebeka se nemodlila nadarmo. Naučme se všechno, i drobné maličkosti prožívat ve spojení s naším Pánem. Čekat děti a mít děti není maličkost. Potřebujeme pomoc našeho Boha.

Hospodin řekl Rebece: „Dva národy jsou ve tvém životě…jeden národ bude mocnější než druhý a větší bude sloužit menšímu.“ To znamenalo, že nepůjde všechno tak lehce, jak by si Rebeka přála.

V Izákových stanech už nejsou sami, okolo běhají dva chlapci. Dvojčata, ale nechce se tomu ani věřit, tolik se lišili jeden od druhého. Jen mladší však „jde matce na ruku“, starší se jí z rukou vymyká. Nerad bývá doma, domů se chodí jen vyspat, někdy ani to ne. Matka ho chce změnit, ale on se nedá. A oči matky se víc upírají k mladšímu synovi. Ten byl úplně jiný. Zůstával rád doma.

A stalo se to, co by se v rodině stát nikdy nemělo, Rebeka si instinktivně zamilovala více mladšího syna. Chápeme ji, chtěla mít alespoň jednoho a získalo ho.

Ale tu nastává nepříjemné napětí. Otec Izák si velmi rád pochutnával na zvěřině. Starší syn byl lovec, přinášel otci tolik milovanou zvěřinu a otec si zamiloval více staršího syna.

Celkem nenápadně vznikl konflikt a rodina se rozdělila. Izák má raději Ezaua a Rebeka Jákoba. Když neměli děti, měli problém a když děti měli, nastal ještě větší problém.

Máme tu před sebou smutný až záhadný obraz. Dva synové věřících rodičů, oba vymodleni a přece takový rozdíl. Jak to máme chápat?

S touto smutnou skutečností se musíme smířit. Kolik dětí se nám narodí ve sborech a „mají divokou tvář Ezaua“. Ezau se narodil lidem víry, ale sám nechtěl jít touto cestou.

Známe ten příběh, kdy Ezau prodal své prvorozenství svému bratru Jákobovi, společně s Rebekou podvedli Izáka a ten dal své požehnání Jákobovi. Na tom, co se stalo, měli oba rodiče značný podíl. A to jak otec, tak matka. Žena by mohla a měla ledacos zachránit, Rebeka i chtěla, ale ztratila duchovní rovnováhu a nemůžeme ji za to pochválit.

Teď „z jiného soudku“. Rodina Izáka se stala velmi váženou rodinou ve svém kraji. Usadili se tam ne svévolně, ale na Boží rozkaz. Čteme, že Izák zaséval a sklízel stonásobně. Velmi zbohatl, takže převyšoval všechny ostatní. Ale v pozadí toho všeho musíme vidět i jeho ženu.

Rebeka byla zbožná žena a její zbožnost se projevila i v rozumném hospodaření s hmotnými statky. Šťastni jsou všichni Izákové, kterým jsou dané takové Rebeky. Př.19,14: Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina. Rebeka byla pěkná žena, ale to by bylo málo, protože: „Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása, žena, jež se bojí Hospodina dojde chvály“ Př. 31,30.

Toto nám odkazuje moudrý Šalamoun, který měl se ženami velmi trpké zkušenosti. Rebeka se bála Boha a takovou ženu musíme pochválit. Kéž bychom se my ženy a matky staly ve všem dobrém Rebece podobné.

Další informace