Vzpomeňte na Lotovu ženu!

(Gen. 19, 1-2; Lk. 17, 28-37, verš 32)

Boží Slovo nám představuje nejen kladné lidské vzory, ale popisuje i takové lidi, jakými bychom být neměli. A takovým varujícím příkladem je pro nás i Lotova žena. A sám Pán Ježíš nás upozorňuje na to, abychom pamatovali na Lotovu ženu.

Nevíme, jak se jmenovala a neznáme ani její původ. Stala se ženou věřícího muže. A to je velká věc, když se dívka může stát ženou věřícího muže. Víme sice i to, že Lot měl svoje chyby a nedostatky, ale Boží Slovo ho považuje za věřícího muže.

Ale Lotova žena měla ještě jednu velkou výhodu. Dostala se na dlouhé roky do rodiny jednoho z největších Božích mužů, do rodiny Abrahama.

Byly tady velmi příznivé okolnosti, mohla a měla se rozvinout do podoby krásné a šlechetné ženy, ale nestalo se tak. Dokonce se stala „brzdou“ pro svého manžela a pro svoji rodinu.

Lot posunoval svoje stany až k Sodomě, vždy blíž a blíž - nejdřív jen do blízkosti, potom před brány města a pravděpodobně na výzvu ženy až do samotného města. Něco ji vábilo, táhlo do města. Je velmi pravděpodobné, že Lot ani nešel ochotně, ale co by muž a manžel neudělal pro ženu, která něco doopravdy chce? :-)

O této ženě však víme i to, že byla matkou dvou dcer. V rodině Lota se připravovali na dvojnásobnou svatbu. Pravděpodobně v Lotově rodině i v této záležitosti pracovala matčina ruka. O tom, jak to vypadalo v Sodomě, vypovídá biblický příběh - jak Boží poslové přišli do Sodomy, aby zachránili Lota a jeho rodinu.

Poslové Boží přišli do Sodomy. Lot právě seděl  v branách města. Ihned poznal posly z nebe, nabídl jim pohostinnost ve svém domě, ta se týkala, samozřejmě, i jeho ženy. Když se Sodomští muži dověděli, že Lot hostí dva krásné muže, volali na Lota: „Vyveď nám je, abychom je poznali!“ Do takového světa se zapletla Lotova rodina.

Obyvatelé Sodomy byly odsouzeni k záhubě, ale Abraham vedl urputný zápas na modlitbách za ty spravedlivé. Myslel si, i kdyby tam nebyl nikdo, je tam přece můj synovec se svou rodinou. Lot musel oznámit Boží úmysly své rodině. Tato zpráva byla pro ně krajně nepříjemná. Narušovala všechny jejich plány. Dům, domov, všechno tu zanechat? Ale kdyby jen to, co snoubenci obou dcer? Ale výzva opustit město byla velmi vážná a urgentní. Lot se obrací na své budoucí zetě: „Vyjděte hned z tohoto místa, poněvadž Hospodin chystá tomuto městu zkázu.“ Situace byla napjatá a ukázelo se, že si dcery nevybraly dobře. Jejich snoubenci nevěřili Božímu poselství a více milovali Sodomu než svoje snoubenky.

Situace se stávala čím dál tím víc dramatickou.

Gen. 19, 15-16: „ Když vzešla jitřenka, nutili poslové Lota: „Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které tu máš, abys pro nepravost města nezahynul.“ Ale on váhal. Ti muži ho tedy uchopili za ruku i jeho ženu a obě dcery - to shovívavost Hospodinova byla s ním, vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem.“

V království našeho Boha platí dobrovolnost a ne násilí. Poslové vyvedli Lota s rodinou jen ven z města a ponechali je jejich vlastní vůli. Dali jim rozkaz,aby utíkali a neohlíželi se více zpět. Bylo to velmi těžké pro Lota, ale ještě těžší pro jeho ženu. Žena je přece jen více svázána s domovem a když tato žena dostala rozkaz utíkat a více se neohlížet, to bylo pro ni nemožné. V tomto kritickém momentě se projevilo její skutečné jádro, srdce, které bylo už sodomské.Tam měla svůj poklad a tam ji táhlo její srdce.

„Vzpomeňte na Lotovu ženu!“ (Lk.17, 32)

Další informace