Sára

Bible je kniha, která líčí životy lidí nejen jako příběhy kladných hrdinů, ale popisuje je i s jejich zápornými vlastnostmi. Říká se, že velké stromy vrhají velké stíny. „Velcí“, výrazní a zajímaví lidé mají také své velké, výrazné a zajímavé stíny. V dnešních Nedělních listech ze svého stínu vystoupí pramatka Božího lidu – Sára.

Sáraj je označena jako dcera Teracha, Abramova otce, její matka ale nebyla totožná s matkou Abramovou. Svému muži byla tedy blízkou příbuznou.

V Bibli se s ní setkáváme až jako s Abramovou ženou. Už se nedopátráme, kdy a z čí iniciativy sňatek vzešel, manželé se s námi nepodělí o své pocity náklonnosti a zamilovanosti. Jedinou vlaštovkou je fakt, že Sáraj byla zřejmě velmi krásná žena (Gen 12,11). Od samotného počátku manželství s Abramem byla Sára neplodná. Spolu s Abramovým otcem Terachem a Abramem opustila místo svého původního přebývání - chaldejský Ur a odešli a usídlili se v Cháranu. Spolu s Abramem a Lotem opustila později na Hospodinův pokyn i Cháran a odešli do Šekemu. Svého manžela Sáraj ctila a vážila si ho. Apoštol Petr uvádí, že ho poslouchala a nazvala ho pánem (1. list Petrův 3,5-6). Být podřízená svému muži, to není lehká věc. A pro tak výraznou ženu jako byla Sáraj už vůbec ne. V tom se skrývala její vnitřní krása. Někdy se stává, že vnější krása pohřbí tu vnitřní a zdeformuje ženin charakter. Abramova žena byla ženou na pravém místě. Zná své poslání být muži pomocí v dobrém i ve zlém. Zasahuje do dění svého domu a má vliv i na svého muže.

To, že je Sáraj krásná věděl nejen její manžel, ale všimli si toho i Egypťané (Gen 12, 14). Tehdy bylo Sáře 65 let. Taky bych chtěla v takovém věku upoutat pozornost mužů :-)! Krása je však relativní hodnotou, ale pro lidské pokolení byla a bude vážným problémem. Problémem pro muže i pro ženu samotnou. Vždyť i v současné době si módní a kosmetický průmysl mne ruce. Její krása bohužel vedla ke lži, byť lži v nouzi a poloviční pravdě (Gen 12, 13). Abram, obávající se o svůj život, se uchýlil k rozhodnutí zatajit skutečnost, že jsou se Sárají manželé, a prezentoval pouze částečnou informaci o jejich vztahu - že jsou bratr se sestrou. Jako Sárajin bratr skutečně zabit nebyl, ale jeho žena byla vzata do faraonova paláce. Stala se ženou faraonovou. Hospodin však zasáhl faraona ranami, takže se faraon na Abrama rozhněval, Sáraj mu vrátil, veškeré dary mu ponechal, avšak z Egypta je poslal pryč.

Manželé se vzájemně ovlivňují a formují. Sáraj měla v životě velké štěstí. Její štěstí bylo, že se stala ženou muže, který se bál Boha. Ne každá žena má takové štěstí! Ale byla podobně ona takovým štěstím pro svého manžela? Zdá se, že mu v této oblasti nebyla úplně rovnocennou partnerkou. Může nám připadat, že byla víc brzdou než vzpruhou pro život Abramovy víry. Možná je to i důvod, proč ji Hospodin nemohl zapojit do obětování jediného syna Izáka. Abraham tuto těžkou zkoušku musel podstoupit sám. Ale to bylo už jen důsledkem toho, co předcházelo. Její nedůvěra se zřetelně projevila, když ve své netrpělivosti navrhla manželovi cestu k dítěti. Nebrala v úvahu Boží zaslíbení, viděla svoji neplodnost a vyhaslý tikot biologických hodin. Abraham ji poslechl a s egyptskou otrokyní Hagar zplodil Izmaela (Gen 16, 1-4). Nevíru projevila svým smíchem i při Boží návštěvě (Gen 18,1-14). A ještě k tomu opět lhala (Gen 18, 15)!

Když bylo Abramovi devadesát devět let, ustanovil s ním Bůh smlouvu. V rámci této smlouvy Hospodin změnil jméno jemu, ale také jeho manželce. Abraham už ji neměl nazývat původním jménem Sáraj (Bojovnice), ale jménem novým Sára (Kněžna) (Genesis 17,15).

Děti chtěla mít Sára za každou cenu a víme, že na svévolnou cestu strhla i svého manžela. Proč Pán Bůh nedal Abrahamovi zbožnější ženu? Nemusíme pochybovat o tom, že by to mohl udělat, ale Sára se Božím vedením dostala postupně k cíli. Cestou dlouhou a těžkou. Bůh ji nepustil z ruky. Nebyla taková, jakou chtěl Hospodin, ale byla hlínou, která se dala formovat. Kapitulovala, už nic nenamítala. Poslední slovo měl Hospodin (Gen 18,15). Vírou přijala moc k početí potomka, mimo příhodné období věku. Dostala se do galerie hrdinů víry (Židům 11,11). Ona si své postavení nevymyslela, ale sám Bůh ji určil k tomu, aby se stala nositelkou linie víry. Bylo na to potřeba dlouhých 90 let.

Sára zemřela ve věku 127 let. Abraham ji oplakával. Byla ženou, jejíž odchod znamenal pro její rodinu velkou ztrátu.

Další informace