Svědectví

Nejdražší dar

Je pryč 27 let, kdy jsme s manželem řešili otázku počtu dětí. Já jsem chtěla mít vždy dvě děti, manžel se přikláněl k počtu tři. Postupem času jsme se začali potýkat s problémem, zda zůstaneme sami nebo se nám podaří mít vlastní dítě. Po krutých 5,5 letech se nám narodila vymod­lená Janička. Zůstala však sama, ale jak říká můj manžel „jedna je tisíckrát víc než nic“. Její význam v mém životě je zcela zásadní – kromě toho, že máme jedinou dceru a moje mamka má jedinou vnučku, jsem se jejím prostřednictvím a oklikou vrátila k Pánu. A co víc – jejím přičiněním jsme získali „syna – tzn. zetě“ a jejich společnou zásluhou se nám narodila úžasná vnučka Kristýnka.

Číst dál: Nejdražší dar

Napříč generacemi i denominacemi

Bylo jedno krásné léto roku 2005. S manželkou Silvií jsme byli rok po svatbě a jezdili na různé akce. Jednou z nich byl Campfest v Tatranské Lomnici na Slovensku, kam jsme jeli spolu s dalšími mládežníky. Úplně na závěr festivalu u výjezdu z areálu campu jsme si „náhodně“ u brány koupili právě vydanou knihu „Krvavý mesiac na obzore“, kterou tam propagovali.

Číst dál: Napříč generacemi i denominacemi

Jak Bůh nevyslyšel naše modlitby

Je to již více než rok, co jsme ve skupině 25+ rozběhli pravidelnou modlitební aktivitu – modlitební den s půstem – každou první středu v měsíci. Tato aktivita se stala dobrou tradicí a mnohá modlitební témata, která v rámci postní středy vyhlašujeme, zcela přirozeně vplynula také do našich každodenních modlitebních zápasů. Když se ohlédneme zpět, vidíme mnoho vyslyšených modliteb a máme z toho radost.

Číst dál: Jak Bůh nevyslyšel naše modlitby

Má cesta služby Kristu

Můj první kontakt s církví si moc nepamatuju. Byl jsem pokřtěn jako velmi malé dítě v našem sboru v Olomouci. Nějak jsme se tam ale neobjevovali. Snad kvůli těžké době, snad kvůli ne zrovna pohodlnému dojezdu z dědiny, kde jsme bydleli. Takže až do svých pubertálních let jsem o existenci evangelického sboru v Olomouci téměř nevěděl. Jen jsem tak nějak vnímal, že jsem evangelíkem, to u nás občas doma zaznělo, ale to bylo vše. Věci se začaly hýbat až v době, kdy jsem dospěl do konfirmačního věku. To přišel ze sboru dopis, který mne a mojí sestru zval ke konfirmaci. Když se mi po dotazu, co že to ta konfirmace je, dostalo od rodičů odpovědi, že mi to neublíží, tak dopis putoval do šuplíku a nic z toho nebylo.

Číst dál: Má cesta služby Kristu

Jak Pán Bůh poslal anděla

Před rokem na jaře jsem šla sekat trávu. Když jsem se vracela zpátky přes dvorek, uklouzla mi noha a já jsem celou sílou narazila do plechu, který zbyl od pokrývání obnovené střechy domu. Plech mi prořízl sval, žily i šlachy. Z rány vyčnívalo něco bílého. Myslela jsem si, že je to kost, ale kost zůstala celá. Z rány vytékala krev a byla jí ihned plná kaluž; bála jsem se pohnout. Za plotem byla sousedka.

Číst dál: Jak Pán Bůh poslal anděla

Jak jsem uvěřil

Chtěl bych se s Vámi velice zkráceně podělit o mé prožitky ze života.

Svůj život jsem už snad od 7 let orientoval na počítače. Hrál jsem často hry a byl jsem šťastný z toho, když jsem mohl kámošům říct, že mám další level. Snad do mých 12ti let to bylo ještě „v pohodě“. Bod zlomu nastal v den, kdy jsem dostal internet. Pamatuju si ten den jako dnes – kdy se vracím ze školy a už se dívám na nový satelit připevněný na sloupu našeho balkónu. Byl to v těch letech snad můj nejšťastnější den, protože se mi v mém virtuálním životě otevřela brána nekonečna. Netrvalo dlouho, a proslul jsem ve třídě jako největší internetový pirát, kdy jsem stahoval denně snad 15Gb her (4 DVD). Byl jsem šťastný z toho, že už nemusím hrát jen pár her stále dokola, že se nemusím přižebrávat u kámošů aby mi něco stáhli.

Číst dál: Jak jsem uvěřil

Ráchel - Jesus Rescue

Píše se den 7. 10. 2008, který se vryje do paměti nás všech.

Dostali jsme šokující a nečekanou zprávu o tom, že naše dcera Ráchel (16 let) měla nehodu. V Českém Těšíně ji na přechodu pro chodce srazilo auto. Byla v kritickém stavu převezena vrtulníkem do fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě. Jak vážné zranění měla, jsme se nedozvěděli. Cesta autem do nemocnice trvala asi 40 min. Byly to nejtěžší minuty našeho života. Nevěděli jsme, jestli ještě žije, jestli vůbec bude žít, a pokud ano, tak jaké následky bude mít.

Číst dál: Ráchel - Jesus Rescue

Před 10 lety...

Byl srpen 1999, děti z našeho sboru byly jako tradičně na táboře v Tyře. Se sestrou Helenkou jsme měly úkol připravit v jeden den pro děti dopolední program. Vyšla na nás středa, tak jsme se nachystaly tělesně, ale hlavně duchovně a ve středu ráno se vydali do Tyry.

Číst dál: Před 10 lety...

Podkategorie

  • Z deníku misionáře

    Milí čtenáři,
    otevíráme novou rubriku, ve které vám chceme přinášet zážitky misionářů  “z terénu”. V první sérii nás nechá nahlédnout do svého deníku MUDr. Milan Moskala, který působí v Bangladéši, a který nás tak skvěle povzbudil do nového roku na nedávném setkání s názvem “MISIE POD LUPOU”.

  • Maminka vypravuje

    Životní svědectví paní Hoškové.

Další informace