A zázraky se dějí!

„Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“  (1. Kor. 10, 13)

Každý z nás prožívá různé zkoušky a situace, které nám nejsou příjemné, situace, které ubíjejí naši víru, ubíjejí nás samotné, naplňují nás smutkem a depresí. Bible říká, že takové situace do našich životů přijdou, ale také nám ukazuje na východisko. Božím záměrem není, abychom v takových situacích zůstali. On sám nám nabízí pomocnou ruku a stejně jako král David v Žalmu 121. můžeme říct: „Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.  Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.“

Bible je plná příběhů, které toto potvrzují, ale Bůh se nezměnil a je stále stejný i v dnešní době. O tom by nám mohli vyprávět manželé Burgerovi ze Spojených států. V roce 1961 se jim narodil malý chlapec Anthony. Určitě měli velkou radost, zahrnovali ho péčí a láskou, věnovali se mu, chtěli pro něj jen to nejlepší. Ale i do jejich života vstoupila těžká zkouška. Anthony se začínal učit chodit pomocí chodítka (tzv. brouka), jehož kolečko se mu dostalo do mřížky od topení, malý Anthony se celou svou váhou převrhnul a spadl na nažhavené topení. Utrpěl vážné popáleniny 3. stupně na hlavě, rukou a nohou. Okamžitě musel nastoupit na dlouhou, namáhavou cestu léčby popálenin. Nebylo to bolestivé jen pro něj samotného, ale i pro jeho rodiče, cítili se bezmocní, bolest prožívali se svým synem, protože jako snad všichni milující rodiče by pro své dítě i dýchali, kdyby to bylo možné.

Oznámení lékařů bylo nemilosrdné: „Ten chlapec nebude nikdy sám schopen hýbat rukama.“ Rok ho rodiče nosili jen na polštářích, aby byla jeho bolest co nejmenší. Léčba spočívala mimo jiné v tom, že jej třikrát denně koupali a máčeli v léčivých roztocích. Rodiče jistě měli velkou starost o svého syna, každodenně předkládali své prosby Pánu Bohu, možná i slibovali cokoli za uzdravení svého syna. Každopádně Mu důvěřovali, že ať se stane cokoli, Pán Bůh bude u toho a ten, který dal z mrtvých vstání svému Synu Pánu Ježíši, dá zdraví i jejich dítěti. Možná, že si i četli text Žalmu 121.: „Pozvedám své oči k horám, odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina.“

A pomoc skutečně přišla. Pán Bůh se přiznal k jejich modlitbám a projevil svou moc. I přesto, že lékaři tvrdili, že Anthony nikdy nebude schopen hýbat rukama, Pán Bůh měl s ním úplně jiný plán. A Anthony již ve svých třech letech zahrál první písničku na klavír:  Stary ten krzyz. V pěti letech ho přijali jako vůbec nejmladšího studenta na Chattanooga Cadek conservatory of music. V patnácti letech doprovázel v té době nejpopulárnější gospelový kvartet The Kingsmen.  V sedmnácti letech se zařadil mezi pět nejlepších gospelových pianistů. Dokonce je po něm pojmenována jedna cena udělována mladým hudebníkům známá dnes jako Anthony Burger Award, kterou sám ve své době několik let po sobě vyhrál.
Měl 250 vystoupení za rok, v malých kostelech, ale i ve vyprodaných koncertních sálech. Vystoupil v Bílém domě u prezidenta USA. Účinkoval na evangelizacích Billyho Grahama. A tomu nemůžeme říct jinak než, že se stal ZÁZRAK. Uvědomoval si to on, a víme to i my všichni, že takový zázrak způsobil jedině Pán Ježíš, který pro svou oslavu použil i život Anthonyho.

I když se stal slavným, jeho touhou bylo hrát na slávu svého stvořitele a zachránce. On sám sebe jednou popsal, že „je obyčejný muž s majestátním hudebním nástrojem (koncertní křídlo) a za tím vším stojí Boží síla“. Celý svůj život zasvětil službě Pánu Bohu, službě hudbou. Hudba se pro Anthonyho stala životem, ale také
i smrtí. Na jednom vystoupení hrál tak vášnivě, že mu podle oficiální lékařské zprávy puklo srdce.

Jeho život byl důkazem Boží moci, potvrzením slov 121. Žalmu, že ten, kdo pozvedá své oči k Hospodinu, dočká se jeho pomoci, Božího zázraku, který byl svědectvím pro rodinu, lékaře, ale i pro tisíce lidí, kteří přišli na jeho koncerty.

Nevím, jak Vás, ale mě jeho životní příběh naplňuje radostí z toho, jak úžasného Zachránce mám v nebesích, toho, který slyší, když k němu volám, toho, který dělá podivuhodné věci, které by lidem ani na mysl nepřišly. Pán Ježíš, náš zachránce, je hoden chvály, je hoden našeho uctívání.

Další informace