Svědectví, Naďa z KS z Turnova

Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to. (Marek 11,23)

 

Mnoho lidí si s těmito Ježíšovými slovy o víře neví rady. Klademe si otázku: "Opravdu to tak funguje?" Hledáme spojitosti s naším přáním a Boží vůlí, nebo se trápíme tím, že jsme malověrní, protože to u nás nefunguje. Sestra Naďa z Turnova se nerozpakovala a použila toto zaslíbení jako štít v boji s nemocí. Za sebou měla voj modlitebníků ...

„ ... Vám už může pomoci jedině Bůh.“

Celá Bible je knihou víry. A můj příběh je právě o tom. Byla jsem první rok v důchodu, ale místo abych se těšila z odpočinku, necítila jsem se dobře. Pak mi lékaři diagnostikovali nádory v celém břiše a zničenou ledvinu (snímky jako důkaz mám). Doktor po CT prohlásil: „Na operaci to už není, vám už může pomoci jedině Bůh.“ „A proč ne, pane doktore, věřím, že se o mě Bůh postará a uzdraví mě." Nebyla jsem sama. Celý sbor (Křesťanské společenství Turnov) se za mě neustále modlil. Sestřička Jiřinka mě navštěvovala denně.

Odmítla jsem jít na operaci, ale nakonec mě moje nevěřící rodina přemluvila. V nemocnici jsem se snažila lékařům vysvětlit, že věřím v Boží uzdravení. Měli mě přinejmenším za blázna. A abych si „moc nevyskakovala“, upřesnili mi, že budou muset vzít kromě ledviny i slezinu a kus slinivky atd. a ať se na sebe podívám, jak jsem zanedbaná a podvyživená. Odmítala jsem podobné řeči a prosila Pána o moudrost do této situace. Nakonec jsem na operaci šla. Beze strachu a s vírou, že jsem v Božích rukou.

Jaké asi bylo překvapení operujících, když v mých útrobách nenašli nic! Ledvinu mi sice vzali, ale já si myslím, že ani ta nebyla tak špatná. Večer po operaci přišel za mnou „lékař“ a sdělil mi: „Byl jsem u operace. Všechno je v pořádku.“ Nevím, jak vypadal. Nikdy předtím ani potom jsem ho už neviděla, ale vím, že mě naplnil pocit blaženosti a klidu, jaký dává jen Bůh. Rychle jsem se uzdravovala a brzy se vrátila na normální pokoj.

Před propuštěním domů za mnou přišel ošetřující lékař a s uspokojením konstatoval, že operace byla nutná. Na což jsem mu řekla: „Ano, ale Bůh mi seslal vás, bděl nade mnou i nad vámi a vedl vaše ruce. Nic neodpověděl, ale dodnes se na mě ptá.

Když na to dnes vzpomínám, cítím velkou vděčnost, lásku a pokoru před Pánem. Slova na to nestačí. Díky mu za vše, co pro mě udělal.

Další informace