Svědectví Mariana Lipovského

Marian Lipovský je frontman kapely Timothy a také jeden z organizátorů festivalu Campfest. Přinášíme svědectví o tom, jak se dostal k Bohu.

V dětství jsem dělal atletiku. Byl jsem ve sportovní třídě a sport byl můj život. Na stěně jsem měl plakáty, medaile, věděl jsem, kdo je v čem mistr a jaké jsou světové rekordy. Když jsem seděl, přehrával jsem si techniku skoku přes překážky. Skákal jsem do výšky a běhal přes překážky, byl jsem mistr kraje a druhý na mistrovství Slovenska.

Pak jsme ale potkal kluky, kteří byli v mém věku, hráli dobrou muziku a chodili do stejného kostela jako já. Jednou se ptali mého kamaráda, jestli by s nimi nechtěl hrát v kapele. Mě zasáhlo, že se zeptali zrovna mého kamaráda, a ne mě. Proto jsem asi kvůli mé vnitřní pýše zašel za těmi hochy a zeptal se, jestli nechtějí, abych hrál taky. Přitom jsem je neměl ani moc rád, byli to opravdoví křesťani a moje máma mi vždycky říkala, že takový jako oni bych měl být. Kluci byli rádi, že jsem přišel, prý se modlili, aby jich bylo celkem pět, a původně byli tři. Nevěděli, že neumím zpívat, mutuju, nehraju na žádný hudební nástroj, neznám noty ani akordy, natož abych tušil, co je třeba lehká a co těžká doba.

Kluci se mnou měli ale spoustu trpělivosti a mluvili také o svém životě s Bohem. Mě to oslovovalo, protože byli upřímní a opravdoví. A tak jsem si jednou večer klekl k posteli a řekl: „Ježíši, já asi věřím, že existuješ a chci pro tebe žít.“ Pak jsem začal číst Bibli. Najednou jsem ale ze sebe a z toho, jak žiju, měl deprese. Do té doby jsem byl poměrně šťastný člověk a najednou bylo vše pryč. Čím víc jsem Bibli četl, tím víc mé hříchy vylézaly a já jsem nevěděl, jak z nich ven. Trvalo to asi rok a bylo to se mnou dost špatné, deprese byly opravdu velké. Pak ke mně ale jednoho dne přišel Bůh a řekl mi, že mě má rád takového, jaký jsem a mé deprese zmizely. Pán změnil můj život. V té době mi bylo asi šestnáct a půl.

Bůh mi pomohl ven z některých hříchů a také mě usvědčil z toho, že mám radši atletiku než jeho. To jsem nechtěl a tak jsem sportu nechal. Neříkám, že to tak musí udělat každý, ale já byl opravdu sportovní šílenec, a tak jsem to radikálně utnul. Bylo jasné, že mě Bůh volá do služby jiným, pracoval jsem s alkoholiky, narkomany, rozjeli jsme Mládež pre Krista, založili kluby, kavárny, modlitební řetězy, Campfest i Worship festivaly.

Další informace