Začátek školního roku v roce 1948

Zahájení školního roku v roce 1948 bylo pro mne milým překvapením. Po absolvování školní docházky v Obecné škole ve Vělopolí jsem nastoupil do Masarykovy střední školy v Hnojníku. Před školou stál pomník a na něm byla busta prezidenta T.G.Masaryka.

 

Dne 1. září se shromáždili všichni žáci ve velké tělocvičně. Ten veliký prostor tělocvičny a velké množství žáků, to udělalo na mne mimořádný dojem. Ředitel školy Dominik Mališ nás všechny uvítal a popřál nám v učení mnoho úspěchů. Pak oznámil, že všichni žáci půjdou na bohoslužby k zahájení školního roku. Žáci budou rozděleni do dvou skupin podle vyznání. Skupina katolických žáků půjde do katolického kostela v Hnojníku a skupina evangelických žáků půjde do evangelického kostela v Komorní Lhotce. Evangelické žáky povede učitel Antonín Dolina. Pak jsme vyšli od školy v Hnojníku a šli jsme 3 km pěšky do Komorní Lhotky. Byla to moje první procházka po cestě pod nádhernými lipami, které nás chránily před žárem slunce. Když velký zástup žáků přišel do Komorní Lhotky, obdivoval jsem i já ten obrovský chrám. Dosud jsem byl zvyklý na podstatně menší kostel v Třanovicích.

Bohoslužby vedl pastor Vladislav Santarius, kterého jsem viděl poprvé. Kázání bylo zajímavé a udělal na mne velmi dobrý dojem. Po bohoslužbách jsme kráčeli opět společně až do Hnojníku a pak se všichni rozcházeli domů. Na druhý den jsme byli seznámeni s rozvrhem hodin. Dozvěděli jsme se také, že budeme mít náboženství jako povinný předmět. Když se pak přiblížila hodina náboženství, byli jsme rozděleni na dvě skupiny – na žáky evangelické a katolické. Pak vstoupil do naší třídy pastor Vladislav Santarius. Byl k nám velmi milý a laskavý a sdělil nám, co nás bude učit. Hodiny náboženství se pak staly velmi příjemnými hodinami. Vyprávěl nám velmi zajímavě biblické příběhy a používal při tom flanelograf a mnoho zajímavých obrázků. Zároveň nás povzbuzoval, abychom si doma četli Bibli. To bylo i pro mne inspirující povzbuzení. Začal jsem číst Bibli a objevoval jsem tam velmi mnoho zajímavého. Povzbuzoval nás také k modlitbám. Jeho modlitby byly velmi jednoduché, srozumitelné a dotýkaly se našeho života. Na hodiny náboženství jsem se vždy velmi těšil. Pak jsme dostali pololetní vysvědčení. Mezi povinnými předměty byl také předmět: Náboženská výchova. Po celou dobu, kdy jsem chodil do střední školy v Hnojníku, až do roku 1952, byla náboženská výchova mezi povinnými předměty. V roce 1952 se stala podivná věc. Na vysvědčeních už nebylo jméno „Masarykova střední škola“, ale „česká střední škola.“ Z pomníku, který stál před školou, zmizela v noci z 9. na 10. června 1953 busta T.G.Masaryka. Pátrání bylo bezvýsledné.

V roce 1949 jsem se dal zapsat na konfirmační vyučování ve sboru v Komorní Lhotce. Pastor Santarius nás povzbuzoval, abychom se učili biblické texty nazpaměť. Naučil jsem se žalmy: 1, 23, 46, 51, 84 a mnoho textů z Nového zákona. Jsem za hodiny náboženství, za konfirmační vyučování i za dobré rady pastora Santaria velmi vděčný. Duchovní a mravní hodnoty, které člověk může ve svém dětství a mládí přijmout z Božího slova, mají obrovskou cenu a činí život člověka kvalitním, smysluplným a hodnotným. 

Je mi velmi líto, že po ukončení komunistické éry nebyla u nás zavedena ve školách povinná náboženská výchova, jak tomu bylo na Slovensku. Rodiče však mají možnost přihlásit své děti ve všech školách na „zájmový“ předmět „náboženství.“ Kéž by to všichni rodiče využili a umožnili svým dětem tu nejlepší přípravu pro kvalitní duchovní, mravní a rodinný život v současném světě.

            Slova Pána Ježíše jsou velmi aktuální i v nynější době: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“ Marek 10,14-15.                                                                 

Další informace