Manželství

Z Pavlových epištol víme, že manželství má být obrazem vztahu Krista a Církve. Vždy jsem se snažila hledat své vzory v Písmu. Někdy nám ale také poslouží vzory negativní. Ve Staré smlouvě jsou mi varováním dvě postavy: Eva a Jezábel. Co měly společného? Obě chtěly nezávisle na Hospodinu něco znamenat, samy rozhodovat, „být jako Bůh“.

Tuto povahovou vlastnost jsme po Evě zdědily i my ostatní ženy, všechny máme sklon manipulovat, ať už zjevně jako Jezábel, nebo s milým úsměvem jako Eva a snažit se ovládnout situaci přímo nebo skrze muže. Ideál ženy je popsaný v Příslovích 31,10 – 31. Je to žena schopná, aktivní, štědrá a milosrdná. Myslím, že hlavní vlastnost, které si na ní Hospodin cení, je, že „svému muži po všechny dny svého života působí dobro, a ne zlo“ (v. 12.).

V dopise Efezanům (5,21 – 25) Pán Bůh ústy apoštola Pavla přikazuje ženě, aby se podřizovala svému muži („V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil“), a zároveň přikazuje muži, aby se o ni obětavě staral a pečoval („Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval“). Jako by ta její poddanost byla protiváhou mužovy láskyplné péče. Pokud hned nato Pavel píše, že služebníci mají být poddaní pánům nejen dobrým, ale i zlým, pak tím spíš to stejně cele platí o manželkách („Sluhové, podřizujete se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i zlým… Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, když uvidí váš čistý život v bázni Boží“) (1.Petrova 2,18 a 3,1).

V křesťanském manželství tedy má být žena poddaná muži a muž poddaný Kristu. Cesta poddanosti není snadná. Ale Pán Ježíš je s námi. Jeho dovedla poddanost Otci až na kříž, avšak právě tam zvítězil! Uvědomila jsem si, že poddanosti svému muži ho tlačím do poddanosti Pánu Ježíši. Olinek často věci rozhodoval úplně jinak, než bych si byla přála. Jednou jsem Pánu Bohu řekla: „Pane, já Tě poslechnu a budu poslouchat Olinka. A dobře Ti tak, když rozhodne něco, co není podle Tvé vůle. Varuju Tě, já ho poslechnu!“ Ačkoliv si to Olinek někdy nemyslel, vždycky jsem se snažila být poslušnou manželkou. Bylo mi jasné, že svým postojem ovlivňuji naše děti. Pokud nebudu poslouchat svého muže, je marné očekávat, že se děti budou podřizovat mně nebo komukoliv jinému.

Každý z manželů je zodpovědný za svou část fungování jejich společného manželství. Nikdy nejde uplatňovat požadavek: „Když ty budeš dělat tohle, tak já budu dělat tohle.“ Není možné podmiňovat svoje jednání chováním partnera. Já jsem stoprocentně zodpovědná za naše manželství v té oblasti, která je moje, ať se můj partner chová jakkoliv. Pokud nedělá, co má, je to jeho věc. Není na mně, abych řešila jeho zodpovědnost. Já si mám hlídat tu svojí. Dr. Engeli, který nás učil pastoraci manželských párů, přirovnával manželství k mostům na holandských kanálech. Když jede loď, obě poloviny mostu se musí zvednout. Jedna nemůže říkat, když se zvedneš ty, zvednu se i já. Prostě se zvedne a počítá s tím, že to udělá i ta druhá.

Časem si všichni všimneme u svých partnerů různých nedostatků. Je velmi nebezpečné, jestli těmto věcem věnujeme velký prostor ve své mysli. Máme vždy vyhledávat pozitivní stránky svých partnerů a ve svých myšlenkách se soustředit na ně a klást na ně důraz. Když se naopak začneme zaměřovat na nějakou negativní věc, otevíráme tím do manželství přístup věcem, které je boří. To neznamená, že ty nesprávné věci nevidím. Je důležité, co s nimi udělám. Jako křesťanka mám možnost proměnit svá zjištění v modlitbu. Mohu také prosit Pána Boha o milost, abych měla sílu ty věci snášet a reagovat na ně tak, aby se mohly změnit. Pokaždé, když jsme po nějaké době přijeli do Švýcarska, poznamenali mí přátelé, kteří Olinka rok nebo dva neviděli: „Oli je proměněný.“ Věřím, že právě tak máme na sebe vzájemně působit, aby se naši blízcí vlivem času strávenému s námi proměňovali. To nejde dělat výčitkami. Neustále jsem Olinka chválila. Za sebemenší věc, kterou opravil, za to, co vytvořil, za každý dobrý skutek, který udělal, stále jsem hledala příležitost jej chválit.

To je stejně důležité u dětí. Pro nás dospělé je velice snadné děti kritizovat, protože vidíme spoustu chyb, které dělají. Ale někdy si nevšímáme těch dobrých snah, kdy se snaží být jiné nebo se nám snaží vyhovět. Je nesmírně důležité lidi kolem sebe chválit a povzbuzovat, a ne je kritizovat a lepit jim na nos, co jim nejde. To stejně sami dobře vědí.

Během semináře o tzv. „finální pastoraci manželství“ nás Dr. Engeli učil, že namísto probírání jejich současných problémů či neustálého analyzování minulosti je mnohem užitečnější hledět do budoucnosti. Když prosíme Ducha svatého, aby danému páru i nám ukázal cíl, který s nimi Pán Bůh má, můžeme je po malých krůčcích k tomu cíli doprovázet. Tato myšlenka mi pomáhá i ve službě jednotlivcům. Ale ujasnila se mi ještě jedna věc: Dr. Engeli používá pojem – „Manželská osobnost“. Lidé žijící v manželství nejsou už jen dva lidé spolu, ale stávají se jednou bytostí, „manželskou osobností“. I Boží slovo říká, že manželstvím vzniká „jedno tělo“ (Genesis 2,24; Matouš 19,6). Je nesmysl, aby měla jedna osobnost dvě hlavy. Byla by to zrůda! A také když má manželství nějaké problémy, musí se léčit celá osobnost, ne jen jeden z páru.

Další informace