Více než rok jsem nemohla spát na levém boku

Třikrát jsem se nadechla a konec. Musela jsem buď okamžitě vstát, nebo si sednout na postel. Zajela jsem si na plicní oddělení, kde mi paní doktorka sdělila v ten den diagnózu. Máte astma. Nasadila kortikoidy, tabletky od alergie, a další spreje, které jsem měla vdechovat několikrát denně. Všechno jsem vzorně dodržela, ale můj zdravotní stav se nijak nelepšil.

Doktorka nařídila, abych zlikvidovala peřiny, koberce, psa, plíseň a prach. Vše jsem zařídila. Koupila jsem antialergické peřiny, koberec z ložnice jsem vyhodila, psa odstranila z domu a prach jsem utírala denně. Nic se nezměnilo, ba zhoršovalo.

Jednou o prázdninách mi srdce začalo nějak divně bušit. Manžel mě odvezl do nemocnice, ale na druhý den mě pustili domů, protože nic nezjistili a infarkt vyloučili.

Pak mě doktorka z plicního poslala do jablunkovského sanatoria. Teprve třetí den jsem dostala pouhou jednu proceduru, a to sedmiminutovou inhalaci vincentky. Usoudila jsem, že tam nemám co pohledávat a že mi tam asi sotva někdo pomůže. Odjela jsem domů.

V noci jsem se budila nejmíň třikrát. Seděla jsem na posteli a přemýšlela, co mi je.

Jednou v noci všichni spali a já jsem seděla u stolu v kuchyni. Spíše jsem na tom stole ležela, abych si nějak pomohla, a uvolnila dýchací cesty. Bylo mi tak zle, že jsem si myslela, že zemřu. Dokonce jsem s tou myšlenkou byla smířená, a prosila jsem Pána Boha o odpuštění všech hříchů, a aby mě Pán Bůh z toho stavu vysvobodil. Cítila jsem hrozný tlak na hrudi… Pak se mi na chvilku ulevilo, rychle jsem se oblékla, sbalila věci do nemocnice, a zavolala záchranku. Bylo půl třetí v noci. Na stole jsem nechala vzkaz: jsem v nemocnici. Nechtěla jsem nikoho budit, protože by mi stejně nepomohli, akorát by se vyděsili, co se to mnou děje. V nemocnici jsem byla asi týden, a zase mi nic nezjistili. Léčili mi astma….

V říjnu byl můj zdravotní stav natolik špatný, že jsem v noci skoro vůbec nespala, byla nesmírně unavená, a nemohla dýchat.

Teprve moje obvodní doktorka mi okamžitě zařídila vyšetření na plicním oddělení ve Frýdku, kde mi na druhý den zjistili  bronchoskopickým vyšetřením původ mého trápení. V levém hlavním bronchu byl nádor, který ucpal dýchací cestu. Při vyšetření mi vzali vzorek na histologii. Celé dva týdny jsme čekali na výsledky, které mi stejně nesdělili, jen mi řekli, že všechno mi vysvětlí v ostravské nemocnici.

V Ostravě na hrudní chirurgii mě přivítal mladý, sebevědomý doktor, který mi vysvětlil celý postup operace. Po té konzultaci jsem byla naprosto jistá, že zemřu buď během operace, nebo krátce po ní. Bylo mi to jedno, protože jsem byla natolik unavená a vyčerpaná, že jsem se začala těšit na odchod z tohoto světa. Do operace mi zbývaly dva týdny. Dávala jsem si všechny věci do pořádku, zaplatila všechny účty, pro případ, že mne Pán Bůh vezme k sobě. Napsala jsem závěť, a taky jsem si vybrala text pro kázání na mém pohřbu. Dceři jsem ukázala šaty, ve kterých chci být pochována. Před operací jsem se  se všemi rozloučila. Byla jsem smířená s tím, že odejdu. Tehdy se hodně lidí modlilo za mne, za operaci, za uzdravení. Někteří se ptali, zač se mají modlit. - A já jsem říkala… Za Boží vůli. Jestli mám zemřít, abych odešla jako Boží dítě, smířené s Bohem a v Božím pokoji.

Ale jestli mám žít, abych věděla, jak mám dál žít pro svého Pána.

Král Chizkiáš se modlil o uzdravení, a Pán Bůh mu přidal dalších 15 let života.

Dneska jsou tři týdny po operaci. Pán Bůh řídil celý ten zákrok. Sám doktor říkal, že operace byla těžká, ale vše šlo hladce a hlavně bez komplikací. Když zaťukal na dřevo, aby se „jako nic nepokazilo“, nevydržela jsem a hlasitě jsem poděkovala Pánu Bohu, že držel pevně ve své ruce ruku chirurga… Nevěřícně na mě koukal, a víc už nic neřekl.

Nevím, kolik týdnů, měsíců, nebo možná i let budu žít. To ví sám Pán – můj Bůh. Během letošního roku jsem přečetla celou Bibli. Dokonce jsem ji přečetla v předstihu. V říjnu jsem ji měla celou hotovou. Vždycky jsem si podtrhávala pro mě nejdůležitější veršíky, které mně oslovily, napomenuly, povzbudily, někdy rozesmály – hlavně v příslovích.

Znovu jsem si zamilovala Boží Slovo, které jsem četla, a čtu jako milostný dopis od mého Drahého Spasitele. Můj Pán mě těší a povzbuzuje, taky mě kárá a napomíná. Ale já jsem vděčná za Jeho milost, za Jeho lásku, že poslal svého Syna na svět, abych mohla žít věčně s Ním v tom krásném zlatém městě, které má připravené pro ty, kdo se nechají očistit Beránkovou krví, a kdo je zapsán v knize života. Moc se těším na Beránkovu svatbu a s apoštolem Janem vyznávám:

„A Duch i nevěsta praví: Přijď!“ A kdokoli to slyší, ať řekne: Přijď! Kdo žízní, ať přistoupí. Kdo touží, ať zadarmo nabere vody života…(Zjevení 22, 17)

Další informace