Vánoční dar pro Ellen

Má čtyř a půlletá neteřinka Ellen je moc krásná holčička. Mám ji velice ráda. A možná i ona mě. Možná. Nikdy se totiž ke mně nerozběhne, nepřitulí se, nepoděkuje za dárek, nemrkne šibalsky očima, když slyší, jak je šikovná. Přitom se narodila jako zdravé miminko, jen o čtyři týdny dřív. Za dva měsíce už ale zdravá nebyla. Čtyři měsíce hospitalizace střídavě na ARO a neurologii znamenaly jediné – těžké poškození mozku s nejasnou prognózou.

Zcela nechtěně jsme se stali v rodině svědky bolesti, smutku a bezmoci mé sestry a jejího manžela. Ellen díky Pánu Bohu a výborné péči lékařů přežila. Dnes již není v ohrožení života, ale vzhledem k tělesnému i mentálnímu postižení vyžaduje neustálý dohled a pomoc při všech činnostech. Svou sestru a švagra musím obdivovat. V životě to mají mnohem těžší než my! Ve všech ohledech. Všichni společně si nezahrají společenskou hru, nepodívají se na pohádku v televizi, nezajdou na hory, neprojedou se na kole, nezajdou si zaplavat. V klidu si nevypijou kafe a na návštěvy raději moc nechodí. Ellen špatně snáší cizí prostředí, což dává dost hlasitě najevo. Jestli my si někdy stěžujeme, že jsou naše děti „takové nebo makové“, vždycky máme naději, že z toho, jak se říká, vyrostou. Oni takovou reálnou naději nemají. Ale jsou nesmírně stateční! Přemýšlejí o Božích úmyslech, a i když jim nerozumí, „nehážou flintu do žita“. Ellen se nemohla narodit do lepší rodiny. Její rodiče ji velice milují a moc hezky se o ní starají. Péče o ni je však velice nákladná. Časově i finančně.

Jsem velmi vděčná redakci Nedělních listů, že podpořily nákup speciálního sportovního vozíku pro Ellen částkou 2850 Kč, který jim ve společném trávení času venku, mimo domov, hodně pomůže. Dvouletá sestřička Ellinky Anetka se už nemůže dočkat :-). Využijí ho jak v létě, tak v zimě.

Vím, že Ellen není jediná, která potřebuje pomoc. Vím, že mnozí jsou nápomocni jinde. A je to v pořádku. Mít srdce na dlani pro své bližní, je v pořádku!

Další informace