Důvěřuj se v Pána

3x v těžké situaci: Kyjev, Ostrava, Český Těšín – Třinec Podlesí

3x úpěnlivá modlitba k našemu Pánu

3x vyslyšeno Ježíšem Kristem

Poprvé.

Jedna ze zoufalých, lidsky bezvýchodných situací se mě stála mou vlastní vinou. Na podzim roku 1994 jsme se s našim podnikem zúčastnili výstavy produktů českých firem v Kyjevě, na Ukrajině. Výstava trvala několik dnů, úspěšně jsme uzavřeli kontrakt s velkým pivovarem na dodávku českých náhradních dílů a poskytování servisu oprav manipulační techniky.

Taky jsme to s partnery řádně oslavili. V pozdní večerní době jsme se měli vracet do hotelu služebním vozidlem. Při čekání na odvoz na malém náměstí před obchodním zastoupení ČR v Kyjevě mě oslovil policista s tím, že mě nechá odvést na hotel, abych nemusel dlouho čekat na naše auto. Okamžitě zastavil osobní automobil Žiguli v němž byli dva mladí muži ve věku okolo 20 let.

Protože jsme na této výstavě měli odpoledne a večer osobní volno, seznamovali jsme se s blízkým okolím procházkami. Při jízdě s těmito mladíky jsem zprvu dřímal a náhle jsem se probral a slyšel jak se domlouvají, kde mě klepnou a oloupí, jeden z nich řekl „ počkej, ještě kousek a zahneme a pak“.

Cestou, co jsme jeli, jsem si v tuto chvíli uvědomil, že to nebylo k hotelu, neboť bychom museli přejet mostem přes řeku Dněpr. Taky jsem si všiml, že v obou směrem jede sem tam automobil.

Rusky jazyk ze školy jsem znal velmi dobře, a tak jsem jim rozuměl, oni předpokládali, že dřímám. V této chvíli jsem rychle, zázračně z bujarosti z oslav rychle procitl a jen jsem stačil úpěnlivě prosit modlitbou Pána Ježíše o záchranu – „ Ježíši Kriste, prosím zachraň mne“.

Vyslovil jsem pouze „ Toalete“, což je překvapilo a zastavili a já jsem dělal jakoby svou potřebu na trávníku s taškou v ruce. V tom jelo nějaké auto a já jsem vběhl na silnici a jej stopoval - zastavili. V autě byli dva manželé zřejmě, já jsem jim stačil rusky říci, že jsem cizinec a tito, že mě chtějí oloupit. Souhlasili, avšak jeden z mladíků přiběhl k tomuto autu a řidiči řek,l ať jede pryč, že jsem jejich, takže odjeli a v tuto chvíli mě bylo jasné, že mladíci vědí, že jsem jejich záměr prohlédl.

Ale co se nestalo, jelo další osobní auto a já jsem jim vběhl do cesty s tím, že to je poslední možnost záchrany. Toto auto ihned zastavilo a já jsem stačil říci dvěma mužům ve věku okolo 50 let, že jsem cizinec a že mě tito mladíci chtějí oloupit. Opětovně však jeden z mladíků řekl řidiči, že já jsem jejich, načež tento starší, silnější zřejmě řekl tomuto mladíku něco v tom smyslu, jestli mu nemá on dát výprask. Mladíci museli odjet s prázdnou. Tito dva muži mě museli udělat místo, vzadu ve vozidle převáželi čerstvě ošetřené ikony do pravoslavných chrámů v Kyjevě, ve kterých vždy v nocích prováděli údržbu. Potom mě ihned zavezli jinou cestou přes Dněpr, k hotelu v němž jsme byli ubytováni.

Poděkoval jsem jim ze srdce a chtěl je penězi odměnit, oni však nepřijali peníze. Tímto jim chci ještě jednou poděkovat a vím, že to bylo vyslyšení mé úpěnlivé modlitby – prosby o záchranu!

Někteří by se snad mohli divit způsobu mé záchrany a toto nechápat, ale já to již více jak na sto procent vím, vím také, že dělníci Kristovy církve pracují pod velením svého pána Ježíše a mají celosvětovou působnost, Bůh všemohoucí, Ježíš Kristus vidí všechno a zachraňuje ty, kdo jej přijali.

Pro mne byly proto Vánoce 1994 v kruhu mých blízkých zvlášť radostné a požehnané.

Dovětek: Asi o 3 týdny později vyšel u nás článek o nehodě, která se udala českému vystavovateli v Kyjevě. Byl nalezen s rozbitou hlavou v lesoparku pod stadionem Dynama Kyjev a leží v bezvědomí na jednotce intenzivní péče. Za dalších 14 dnů bylo v tomto tisku sděleno, že zemřel. Ještě nevěříte někdo ?

Podruhé.

Po povodních v roce 2005 jsem zdravotně byl na tom velmi špatně, z titulů stresových stavů jsem začal cítit podstatné bolesti na srdci. Již delší dobou, léty, jsem byl léčen na zvýšené množství tuku a cholesterolu v krvi, také jsem měl problémy s páteří, takže jsem zprvu nevěděl pravou příčinu. Po zátěžovém testu bylo zjištěno závažné onemocnění srdce, cévní choroby, jejich průchodnost.

A tak jsem byl hospitalizován ve fakultní nemocnici v Ostravě na jednotce koronární péče.

Pře nástupem do nemocnice a rovněž i v samotné nemocnici, v předsálí operačního sálu jsem se modlil a prosil našeho Pána Ježíše Krista o úspěšnost této operace. Toto onemocnění je u nás patrně dědičné, po otci, který náhle na toto zemřel v roce 1986. Tehdy ovšem ještě nebyly běžně uplatňovány tyto léčebné postupy. Tedy věděl jsem dosti o závažnosti svého stavu a rodina taky.

Při koronárním vyšetření a v podstatě chirurgickém zákroku v srdečních cévách, jsem měl zástavu srdeční činnosti a byl čtyřmi elektrickými šoky oživen. V průběhu oživování srdeční činnosti jsem viděl či nějak vnímal, že stojím na mostě, který padá dolů, a moje žena stojí na chodníku a já jen padám a nemohu ničeho dělati, současně jsem vnímal, že z bolesti křičím „auuu“. Najednou jsem se probral, zprvu jsem nevěděl, kde jsem, co se děje, ale pak se paměť obnovila a pan ošetřující lékař povídá: „Právě jste před chvíli odešel a vrátil se zpět.“

Dlouho jsem poté děkoval Pánu Bohu, na IP jsem potom to vše rozebral, že jsem byl vrácen do života zpět, abych ještě něco dobrého učinil z darů Ducha Svatého.

O týden později jsem absolvoval znovu koronární vyšetření v přítomnosti i kardiochirurga, kterého závěrem byla nutnost provedení několika „baypassů“ –přemostění nefunkční průchodnosti cévy.

Absolvoval jsem několik předoperačních vyšetření a byl propuštěn na týden do domácí péče s tím, že na operaci nastoupím den po Mikuláši.

Doma jsem našemu Pánu se svou rodinou děkoval, že jsem ještě zde a doma a připravoval se dále na tuto operaci. Již však tomu nedošlo, Pán Bůh ví proč.

Potřetí.

Den před závažnou operací, na Mikuláše 2005 jsem zrána přijel s autem k Bille pro minerálky a ještě jsem šel podchodem pod železnicí něco vyřídit pro potřebu delšího pobytu v nemocnici.

Při chůzi k podchodu jsem ucítil zvláštní stav, zabylo mě nějak zle a já jsem myslel, že to je vlivem nějakých exhalátů, jedovatých zplodin. O chvíli později už jsem cítil, že je se mnou zle, pochopil jsem závažnost mé situace a začal jsem opětovně prosit modlitbou Pána našeho o záchranu. Volal jsem ihned manželce, ať jde k autu, že mě je špatně. Již jsem měl fyzicky co dělat, abych k tomu autu došel. Začala obrovská stupňující se bolest na srdci a v levé ruce, byl jsem však při plném vědomí, zajel jsem ještě autem domů. Z domu žena ihned volala lékaři, ale já jsem trval na tom, aby rychle volala záchranku a jen jsem se modlil, abych byl včas dopraven do nemocnice. Záchranka mě injekčně ošetřovala a odvezli mne do nemocnice v Českém Těšíně.

Manželka předala záchrance kopii lékařské zprávy z Ostravy, z Fakultní nemocnice. Potom mě sanitkou převezli do Nemocnice Třinec Podlesí, což bylo pro mne velké štěstí, neboť v tomto oboru jsou tam nejlepší specialisté. Celou cestu do nemocnice i na sále mě zbylo jen se modlit a spoléhat na našeho Pána Ježíše, že mě i potřetí zachrání. Stalo se, byl jsem potřetí Ježíšem Kristem vyslyšen a zachráněn. Dostal jsem se do rukou lékaře jenž perfektně ovládá své řemeslo, byl jsem pořád při zákroku v srdci při vědomí a když mě po krátké chvíli zákroku lékař řekl, teď vás to přestane bolet, tak se tak stalo. Pak jsem ještě pobyl pár dnů v této nemocnici a na Vánoce jsem již byl doma a mohl jsem opětovně děkovat Pánu Bohu Všemohoucímu, že mě znovu dává život, že mě zase zachránil, ale taky cítím povinnost, že když mě zde ponechává, že mám ještě něco nesplněno, co mě ve svých darech dal a stále dává. Bohudíky! Vánoce 2005 byly pro mne a mé blízké zase radostné, opět úžasné požehnáním Ježíše Krista!

Vše výše uvedeno jsou tři důkazy existence vyslyšení modliteb k našemu Pánu a Spasiteli, Bohu Všemohoucímu, mému Pánu Ježíši Kristu. Věřím rovněž, že v těchto situacích se za mne modlila i má rodina a mě blízcí, za což všem velmi děkuji!

Závěrem musím poděkovat za to vše těm, kteří z mých blízkých mě ukázali úzkou cestu evangelia k víře v Krista, vychovávali mě ke křesťanským hodnotám.

Děkuji Ježíši Kristu v modlitbách každý den, tímto i rodičům, babičce a dědečkovi z H.Žukova, ujkovi Vilémovi, ujcovi Pavlovi, své ženě, dětem a vnoučatům a Evangelickému sboru a.v. Na Rozvoji.

Ještě jednou všem díky a platí pro mne i nadále: Důvěřuj se v Pána, ó, duše má, z  večera i z  rána, on ti pomáhá. On zná tvou strast, promění ji v slast; nový květ okrášlí tvou pozemskou vlast. On v každé době, on v každý čas – pomoci chce tobě, slyší tvůj hlas.

Další informace