Vyčerpaná k smrti

Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Mt 11,28

Drazí přátelé, bratři a sestry,

chtěl bych se s Vámi podělit o poslední období, které s rodinou i v osobním životě prožívám.

Lidé jsou v církvích často intenzivně povzbuzováni, aby ze všech sil sloužili Bohu, aby se zapojili do všemožných aktivit apod.

Ať se Vám zdá cokoli, nikdo z nás nemá neomezené zdroje sil, a nemůžeme dávat víc, než sami máme. A ani náš nebeský Otec nebo Ježíš po nás nechtějí, abychom na cestě za nimi padli vyčerpáním. Často si na sebe nakládáme těžší anebo jiná břemena, než bychom měli. Neptáme se Boha na to, co si přeje, abychom dělali, a bezhlavě se ženeme do nejrůznějších „bohulibých“ aktivit, služeb v církvi i mimo ni. Ježíš řekl zajímavou větu:

„Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.“ Matouš 11, 28-30

Ježíš musel stejně jako všichni ostatní jíst, spát a odpočívat. A i když se někdy stalo, že se modlil celou noc (Lukáš 6, 12), jindy únavou usnul i v neobvyklé situaci - např. v silné bouři v loďce (Matouš 8, 24). Ježíš zakoušel na svém těle všechno to, co ostatní lidé, a měl (a má) pro ně pochopení. Když Ježíš poslal svých dvanáct učedníků „na zkušenou“, a oni se vrátili a vypravovali mu o tom, co dělali, neposlal je, aby šli hned do dalších vesnic a pokračovali, ale řekl jim, aby si trochu odpočinuli:

Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili i co učili. Řekl jim: „Pojďte vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst. Odjeli tedy v lodi do ústraní na opuštěné místo. Marek 6, 30-32

A nyní to co prožíváme s jedním z naších dětí:

„V únoru prodělala silnou chřipku, zhubla 3 kg, měla jen 39 kg (při výšce 165 cm).

Byla v nemocnici pro dehydrataci, po antibiotikách jí bylo špatně, průjmy, zvracení, přidala se gastroenteritida. Začala se měnit psychika, byla citlivá na dotek, nešlo ji pohladit, obejmout. Byla přecitlivělá, podrážděná. Potíže se zažíváním přetrvávaly, měla dlouhodobě dietu, nemohla přibrat na váze. Přitom byla velmi aktivní, měla hodně zájmů, spoustu kamarádů mezi vrstevníky. Pomalu se zdravotní stav zlepšoval, ale když se po třech týdnech vrátila do školy, tak se to na ni navalilo. Učitelé byli shovívaví, ale časem musela všechno ve škole dohnat. I když se hodně učila, neměla vždy dobré známky, a s tím se nedokázala smířit.

Na pololetí měla vyznamenání. Ve škole měli kromě učení velkou celorepublikovou přehlídku, soustředění s pěveckým sborem, zkoušky scénického tance atd. Přes týden bydlela v domově mládeže, protože do školy to má daleko. S holkami na internátu si už tolik nerozuměla, nebyly ochotné jí ani půjčit sešity, aby si dohnala zanedbané učivo. Na domově měli celkem přísný režim, který jí začal vadit. Předtím se zdálo být vše v pořádku, ve škole i na domově mládeže. Byla oblíbená, spolehlivá, pilná, veselá. Byla ne sebe hodně přísná, a přitom si nevěřila. Je introvert, proto své problémy moc neventilovala navenek. Trápila se tím, že skoro všichni z rodiny byli na jaře nemocní nebo v nemocnici. Najednou ztrácela motivaci, koníčky ani přátelé ji již tolik nebaví. Dělala vše jen proto, že to byla její povinnost. Začala být smutná, vážná, zamlklá. Málo komunikovala. Na doporučení psychologickou péči odmítala, v případě potřeby říkala, že mají ve škole psycholožku - výchovného poradce.

V dubnu se její zhoršený prospěch řešil i na třídních schůzkách. Učitelé si všímali, že s dívkou se něco děje, předtím byla spolehlivá, svědomitá studentka. Mívala často kolapsové stavy, nízký tlak, pocity slabosti i ve škole, dávali ji ležet na ošetřovnu. Dětskou lékařkou opakovaně ošetřena, doporučeno podávat magnesium. Zdravotní stav se jen mírně zlepšil. Měla pocit, že má „přetížený mozek“, stálé se učila, přesto dostává špatné známky. Prohlubuje se pocit, že nic nezvládá, že to nemá cenu. Začíná se ze všeho obviňovat, má pocity viny, že si za všechno může sama, všem se začala omlouvat… Je unavená, slabá, opět se vrátily problémy s trávením a kolapsové stavy.

V květnu se přidaly i poruchy spánku, které se stupňovaly. Nemohla se vůbec soustředit, byla roztěkaná, úzkostlivá, a přitom ji toho k dokončení školy moc nechybělo. Rodina se ji snažila povzbuzovat, pomáhat, kontaktovali i učitelku z daného předmětu, která jí vycházela vstříc. Přesto všechno dívka viděla vše „černě“, roztřepala se, nebyla schopna dál pokračovat. V noci téměř nespala, stále se jí vracely myšlenky na školu, a že to nezvládne.

Psycholožka není schopna rodičům říct, jak se bude dceřin stav dále rozvíjet. Doporučuje zvažovat na určitou dobu i vyřízení invalidního důchodu, kdyby dcera nebyla schopna od září nastoupit do školy. To zjištění bylo pro nás šokující…

Na komisionální zkoušky se dívka vůbec nechtěla připravovat, bylo jí to lhostejné. Nakonec s pomocí ostatních se na zkoušky připraví. Portfolio z praxe odevzdá v termínu, chybí ale některé dokumentace, které již dívka nebyla schopna dodělat. Zkoušky udělá, 2. ročník má ukončeny, dostává vysvědčení. Probíhají jednání s vedením školy a třídní učitelkou, co dál se školou. Díky komisionálním zkouškám začíná přemýšlet, zda nastoupí do 3. ročníku. Nakonec se rozhodla, že to zkusí, a proto souhlasí i s ambulantním dotestováním v psychologické ambulanci.“

Možná, že jste už podobný příběh někde slyšeli, prožili, nebo prožíváte. Pro mne je to jako by člověk byl zatlačen až k prachu země. Člověk si víc uvědomuje, že je závislý na Boží milosti a jeho darech.

Nemějme sami na sebe větší požadavky, než má Bůh! Lidské tělo je úžasně navržené. Pokud jsme unaveni, stačí se najíst a vyspat a Vaše síly se obnoví. Všechno má ale své meze. Po extrémním vyčerpání může přijít i smrt. Po dlouhodobém opakovaném jak fyzickém, tak psychickém přetěžování bez dostatečné regenerace se může stav vyčerpání stát „chronickým“. Něco podobného tomu, jako když se přetrhne péro u natahovacích hodin. Najednou již nestačí trochu se prospat, najíst se, odpočinout si, zhlédnout nějaký film, zahrát si nějakou hru apod. Když k tomu dojde, často lidé ztratí veškeré nadšení, sílu a chuť do života, smysl svého života. Najednou nemají ani sílu vstát z postele a jít do práce. Každá maličkost se stává problémem. A je to stav, se kterým se jen obtížně dá něco dělat i s pomocí odborníků...

Nenechme svůj život dojít až do tohoto stavu! Život není jen práce a povinnosti. Abychom neskončili v nějaké formě deprese, potřebujeme „dobíjet baterie“. Kromě vzduchu, jídla a pití potřebujeme i spánek, odpočinek a zábavu. A na to vše je v Božím plánu pro náš život místo...

A jak je to dál:

„Učí se postupně překonávat překážky, a hlavně se snaží komunikovat. Celkově je veselejší, více se o sebe stará. Učí se aktivně odpočívat, relaxovat, sportovat. Je třeba najít rovnováhu mezi práci - povinnostmi a odpočíváním - relaxací.“

Závěrem: I když nemá ještě zcela ukončenou léčbu, je zde naděje, že bude normálně fungovat, a začlení se plně do života.

Přeji Vám pokojné prožiti dnů k Boži slávě s díkůčiněním a žehnáním lidem kolem nás.

Další informace