Jak Bůh nevyslyšel naše modlitby

Je to již více než rok, co jsme ve skupině 25+ rozběhli pravidelnou modlitební aktivitu – modlitební den s půstem – každou první středu v měsíci. Tato aktivita se stala dobrou tradicí a mnohá modlitební témata, která v rámci postní středy vyhlašujeme, zcela přirozeně vplynula také do našich každodenních modlitebních zápasů. Když se ohlédneme zpět, vidíme mnoho vyslyšených modliteb a máme z toho radost.

Jsou ale chvíle, kdy naše radostné modlitební úsilí dostane někdy pořádnou ránu! Jedna z těch nejtvrdších, zpráva o smrti dítěte, za které jsme se modlili, přišla před pár dny. Vezmu to ale od počátku.

Přesně před půlrokem, přivezl náš sborový administrátor Štěpán Janča z brněnského onkologického centra zprávu o mladé nemocné dívce. Patnáctileté slečně Daniele H. lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Protože Daniela pochází z věřící evangelické rodiny z moravskoslezského seniorátu, její rodiče ihned vyhlásili modlitební zápas za svou dceru. Také naše skupina 25+ se přidala k modlitbám za Danielu. Prosili jsme o uzdravení a o milost, pokoj a požehnání pro ni i pro její rodinu. Pravidelně jsme také sháněli zprávy o jejím zdravotním stavu, zejména skrze Štěpána. Nejprve to vypadalo poměrně dobře, ale postupně přicházely stále horší zprávy. Náš modlitební zápas za Danielu byl velmi intenzivní a její jméno figurovalo na prvních místech našeho modlitebního „žebříčku“.

Před pěti dny jsme se dozvěděli, že Daniela zemřela. Zákeřná nemoc zvítězila. A náš modlitební boj po půlroce skončil - porážkou?

V posledních dnech jsem mluvil s mnoha lidmi z naší skupiny 25+, všichni jsou z té smutné zprávy šokováni. Tušili jsme, že to s Danielou není dobré, ale nikdo si nechtěl připustit, že to může takto (brzy) skončit. Je to velmi zvláštní, nikdo z nás Danielu nikdy neviděl, nemluvil s ní osobně, a přesto všichni máme pocit, že jsme ztratili blízkého člověka. Každý z nás se musí s touto skutečností vypořádat a „strávit ji“. Rozumově to chápeme, vždyť Daniela je u Boha, Bůh ukončil její trápení a On moc dobře ví, co dělá. Ale srdce se vzpouzí a říká: Proč? Proč musela zemřít tak mladá? Proč Pán Bůh neučinil zázrak?

Je to těžké, je to strašně těžké. Ale i v této chvíli je Bůh naší skálou a naší nadějí. Věříme, že to, co Bůh činí, je to nejlepší.

Náš modlitební zápas za Danielu rozhodně neskončil porážkou. Bůh naše modlitby slyšel, jen rozhodnul jinak. Ověřil jsem si, že modlitební síť v našem společenství 25+ funguje a stále je spousta lidí (často celé rodiny s malými dětmi), kteří jsou ochotni se pravidelně modlit. Jsem vděčný Bohu, že naše společenství 25+ má správné základy a modlitba má v našich životech důležité místo.

„Hle, Bůh je má spása, doufám a jsem beze strachu.“ Izajáš 12:2

Další informace