Jak jsem uvěřil

Chtěl bych se s Vámi velice zkráceně podělit o mé prožitky ze života.

Svůj život jsem už snad od 7 let orientoval na počítače. Hrál jsem často hry a byl jsem šťastný z toho, když jsem mohl kámošům říct, že mám další level. Snad do mých 12ti let to bylo ještě „v pohodě“. Bod zlomu nastal v den, kdy jsem dostal internet. Pamatuju si ten den jako dnes – kdy se vracím ze školy a už se dívám na nový satelit připevněný na sloupu našeho balkónu. Byl to v těch letech snad můj nejšťastnější den, protože se mi v mém virtuálním životě otevřela brána nekonečna. Netrvalo dlouho, a proslul jsem ve třídě jako největší internetový pirát, kdy jsem stahoval denně snad 15Gb her (4 DVD). Byl jsem šťastný z toho, že už nemusím hrát jen pár her stále dokola, že se nemusím přižebrávat u kámošů aby mi něco stáhli.

Stal jsem se závislým na internetu. V té době jsem si to vůbec neuvědomoval, a jak bych mohl, když jsem ještě nevěděl, co mě v životě čeká ;). Netrvalo dlouho a začal jsem hrát nejnávykovější a nejhranější hru světa (World of Warcraft). Je to simulace smyšlených mýtických bitev, kdy se celý svět točí kolem vašeho hrdiny, kterého si můžete do detailu upravit. „To je to pravé“ jsem si říkal, když jsem byl ponořen v téhle fikci. Hrál jsem i 10 hodin denně, kdy těch zbylých 14 hodin tvořila škola a spaní (jsem plně přesvědčen, že kdybych nemusel spát a chodit do školy tak bych hrál nonstop). Od té doby jsem přestal komunikovat s „reálnými lidmi“ a začal jsem navazovat virtuální vztahy a kamarádství. Přestal jsem chodit ven, starat se o můj život. Veškerý svůj čas jsem věnoval pouze mému hrdinovi.

První krok na mé dlouhé cestě nastal v době, kdy už jsem se konečně nechal ukecat od mojí sestry a začal chodit na T-club. Nechal jsem se řídit předsudky a domýšlivostí - když jsem slyšel slovo křesťanství, myslel jsem si, že jsem to snad přišel do nějaké sekty, když jsem slyšel modlící se lidi, říkal jsem si „tak s váma nemám nic společného,“ ale něco mě tam přece jen drželo. Jenže ve hraní jsem pokračoval dále. Nyní však můj život začala tvořit i pornografie. V dnešní době není vůbec těžké (ba bych řekl, že snad velice jednoduché) dostat se na nevhodné stránky s pornografií. Dnes již i velice seriózní internetové portály (Seznam.cz, Tn.cz… ) nabízejí ve svých reklamách odkazy na pornografii. V dnešní době je to nejrozšířenější závislost na světě, jelikož je zadarmo, lze ji schovat do kapsy a ostatní si toho nevšimnou.

Nejhorší pro mne bylo léto 2009, kdy jsem za celé 2 měsíce šel snad 3x ven. Byl jsem zavřený doma v mém „virtuálním vězení“, nezajímal jsem se o to, že je venku nádherných 30 a já si sedím doma u počítače. To léto se snad nejvíce projevilo na mé fyzické i psychické stránce. Za 2 měsíce jsem přibral snad 15kg, zhoršil se mi zrak, neuměl jsem říct souvislou větu, nedokázal jsem hýbat očima, pohyboval jsem se pomalu a moje myšlení ustálo jen na počítačových hrách. Začal jsem dostávat pravidelné, velmi těžké deprese, a nechybělo moc, abych si vzal život.

Dalším krokem pro mne byl třídní pobyt na chatě Severka v Jablunkově, kdy jsem začal přemýšlet nad svým životem. Začal jsem již přemýšlet nad tím, že chci můj začít žít, a ne jen přežívat. Byl to pro mne první den, kdy jsem vzal do ruky dobrovolně Bibli. Zprvu to pro mne byla nepochopitelná kniha, neboť moje inteligence mi nedovolovala ji plně pochopit. Jenže můj mozek natolik zaslepil Satan, že jsem nedokázal hledat kontext ve větách – po přečtení 2 vět jsem zapomněl tu 1. Ale ještě ten den jsem na Boha opět zapomněl. Asi 3 týdny před koncem roku se mi rozbil díky Pánu můj počítač, takže jsem byl „svobodný“, ikdyž jsem se trápil, protože jsem měl „absťák.“

Satanovi se nelíbilo, že jsem se přibližoval k Bohu. Už od narození se mě chtěl zbavit - narodil jsem se ochrnutý, ale jen díky Bohu (aniž si to uvědomuju) jsem teď zdravý a můžu dělat vše jako ostatní lidé.

Nejvýraznější bod zlomu v mém životě byl Silvestr 2009/2010. Tu noc jsme byli na chatě u rodiny Kaletů, kde jsme shrnovali celý předešlý rok a já si začal uvědomovat to, o co jsem přišel. V tu chvíli jsem byl na sebe tak naštvaný jako nikdy. A to byla ta chvíle, kdy jsem si řekl „DOST! Už nebudu dál otrokem virtuálního světa!“ Zhruba 10 minut před půlnocí jsme se šli ve skupinkách modlit a já si říkal, že už s mým životem chci něco udělat. Jenže jsem nečekal, že to bude tak rychle. Bylo to poprvé, co jsem se modlil. Začal jsem brečet, a při výbuchu první rachejtle jsem přijal Ježíše do svého srdce. Je to super že si to tak naplánoval 1.1.2010. ;) Cítil jsem něco, co nikdy jindy. Když jsme se ještě ten den vrátili domů, otevřel jsem Bibli a začal číst. Slovo jsem doslova hltal.

Hodně se toho v mém životě změnilo. Přestal jsem mít deprese, začal jsem se normálně bavit s lidma, ukončil jsem můj život na PC a začal jsem konečně žít v realitě. První věc po tom, co jsem opravil počítač bylo, že jsem odinstaloval všechny hry a začal jsem mazat veškeré profily na všemožných serverech a portálech, přestal jsem se bavit s lidma, které jsem nikdy neviděl, a i přes to jsem byl den ode dne šťastnější.

Nyní se snažím jít proti proudu – zvlášť tím že odmítám pokrytecké programy typu Facebook, ICQ, Skype apod. Zjistil jsem, že život není o tom kolik přátel máte v seznamu, ale zda-li jste na seznamu těch pravých přátel Ježíše Krista. Je to jediný člověk, kterého nemůžete kontaktovat skrze jakoukoli techniku, ale jen skrze upřímnou víru. A proto:

„Nenechte se formovat tímto světem - raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle - co je dobré, náležité a dokonalé.“ Židům 12,2

Blaze člověku, který nechodí, jak radí ničemní, na cestě hříšných nestojí, ve spolku posměvčů nesedí. Zákon Hospodinův je jeho radostí o tomto Zákoně dnem i nocí přemýšlí.“ Žalm 1,1-2

„Vy, milovaní, to víte předem, a tak se chraňte. Nedejte se strhnout bludem těch zvrhlíků, neodpadejte od své stálosti.“ 2. list Petrův 3,17

Další informace