Narozeniny

Každý z nás slaví narozeniny pouze 1krát v roce, jsou však výjimky, které se mohou „pyšnit“ tím, že je slaví 3krát.

Já patřím k těm výjimkám. První narození bylo, když jsem přišla na tento svět, druhé bylo, když jsem svůj život vědomě obrátila k Bohu (znovuzrození) a třetí, když mi Bůh prodloužil léta mého života zde na zemi.

Něco málo z mého života jste si již mohli přečíst už dříve. Tentokrát jsem byla požádána, abych napsala něco právě o tomto mém „třetím“ tělesném narození.

Jak jsem se již dříve zmiňovala, můj porod byl velmi komplikovaný. Bůh mi během těhotenství dal některé věci poznat. Tušila jsem, že není vše v pořádku, ale vědomí, že Bůh je se mnou a že mne neopustí, mi dávalo sílu a naději.

Když nastal onen očekávaný den „D“, nastoupila jsem do nemocnice a připravila se na porod císařským řezem. Tím to vše začalo.

Chtěla bych ještě podotknout, že tyto informace mám z druhé ruky (manžel a maminka), protože já sama jsem byla pod vlivem různých utišujících léků a mnohdy mimo veškeré dění kolem.

Potom, co přišlo miminko na svět zcela zdravé a v pořádku, začali mít lékaři potíže se mnou. Jelikož jsem již dříve musela podstoupit některé operace, byla má děloha oslabena a dle lékařů byla jak pergamenový papír. Při porodu se zcela potrhala a bylo nutné ji odstranit. Celá operace včetně porodu trvala více než 3 hodiny. Když jsem byla probuzená z narkózy, pamatuji si pouze to, že mám zdravé dítě a že je v pořádku. Ale cítila jsem se velice slabá a kolem mě se to stále hemžili lékaři. Ležela jsem na JIPce a svět kolem mě byl velice šedý a potemnělý. Když jsem nad sebou uslyšela hlas maminky a ucítila její pohlazení, stačila jsem pouze vyslovit slova: „Mami, prosím, modlete se za mě, prosím, modlete se.“

Mamince lékaři sdělili, že je to se mnou velice vážné a neví, co bude dál. V nemocnici jsem dostala asi 7 transfůzí a nic z toho se nechytlo. Více mé krevní skupiny ani neměli. Krev se někam ztrácela. Tlak a tep šel rapidně dolů a já jsem se pomalu začala ztrácet před očima.

Lékaři museli jednat velice rychle a také jednali, protože to bylo na Boží povel. Maminka totiž rozjela velkou modlitební kampaň. Byla to spousta lidí, kteří se za mě modlili a vysílali S.O.S. Bohu. Modlitby byly vyslyšeny, ale ne hned.

Pozdě večer tentýž den mě záchranka odvážela do Ostravy – Poruby. Miminko zůstalo v Těšíně. Cesta trvala neskutečně dlouho a také v sanitce jsem slyšela slova: „Tlak jde dolů, je to špatné.“ Pane, prosím, pomoz mi, modlila jsem se v duchu. Když jsme přijeli do Ostravy, ztratila jsem vědomí, nevím na jak dlouho, ale když jsem přišla opět k sobě, ležela jsem na ARO oddělení v pokoji se spoustou přístrojů. Kupodivu jsem se cítila dobře. Proč jsem zde?

Nic mě nebolí, jsem v pořádku, myslela jsem si, ale když mi lékaři udělali ultrazvukové vyšetření, zaslechla jsem jak si povídají: „Skvrna na ledvině, skvrna na játrech.“ Hlavou mi problesklo, Bože, já mám rakovinu! Po tomto vyšetření jsem opět upadla do bezvědomí a lékaři rozhodli, že budou muset udělat další operativní zákrok.

Manželovi lékař sdělil, že pokud i tento zákrok a další narkózu přežiji, neobejde se to bez následků (díky Bohu žiji a jsem zcela zdravá). Poté, co lékaři zjistili příčinu úbytku krve do dutiny břišní, zavedli mi do břicha drény a mohlo dojít k nápravě. Začalo čištění. Pak jsem dostala ještě 4 transfůze a bylo vyhráno.

Lékaři mi sdělili, že budou muset přivézt i dítě a umístit nás společně do nemocnice v Zábřehu, abych se já zotavila a byla s dítětem. I v této věci zasáhla Boží moc, protože toto všechno se odehrálo v době jednoho týdne a já se vracela do nemocnice v Těšíně ke svému miminku.

Každým dnem jsem byla lepší a lékaři v tom viděli zázrak uzdravení. Za 14 dní po porodu jsem byla doma bez jakýchkoliv následků.

Když dnes slyším v nemocnici o případech, kdy u porodu umírá mladá maminka, vzpomenu si na to, jak Bůh jednal v mém případě. Bůh koná zázraky i dnes a Jemu patří za všechno poděkování.

Další informace