Rozhovor s Jakubem a Barčou Pszczolkovými

Jak dlouho jste v ČR a kdy plánujete další cestu na vaše působiště?

V současné chvíli je to téměř přesně rok, co jsme už doma v ČR. Tento plánovaný „domácí pobyt“, jak říkáme času, kdy misionáři pracují i odpočívají ve své rodné zemi, se nám blíží ke konci. Pokud půjde všechno podle plánu, tak bychom s Boží pomocí měli v lednu odcestovat na krátký kurz do Anglie a poté, brzy z jara, již dále do jihovýchodní Asie.

Co právě děláte? Přerušili jste lingvistickou práci a našli novou práci tady v ČR nebo pokračujete na překladu jazyka i tady?

Krátce po příjezdu z misijního pole se nám narodila Sára, takže hlavní náplní Barči je péče o naši malou princeznu. Mimo jiné, v rámci časových možností, má však Barča na starosti také část plánování rozpočtu týmu domorodých pracovníků a výkazy činnosti zahraničním dárcům (to je nemalá zodpovědnost). Můj čas se dělí mezi dvě hlavní oblasti. Zaprvé je to pokračování práce na zpracování a analýze jazykových dat, které jsme nasbírali při našem posledním pobytu na misijním poli, což v praxi znamená např. tvorbu slovníku (máme již 1500 slov jazyka dosud nikdy nezaznamenaného!) a přepis příběhů, písní apod. z nahrávek pořízených na místě naší služby. Zadruhé je to služba v rámci sboru a to jak dovnitř, tak ven. Je naší velkou prioritou navštívit přátele a podporovatele této práce, takže poměrně mnoho cestujeme a navštěvujeme různá společenství, církve, skupiny s přednáškami, semináři a prezentacemi o misijní práci. Jsme však také součástí sborových aktivit, kterých není málo a mě osobně naplňuje nesmírnou radostí, že i v tomto „mezičase“ se mohu podílet na získávání lidí pro Krista.

Jak funguje finanční podpora pro vás, když jste tady v ČR?

Finanční podpora funguje podobně, jako bychom byli na misijním poli, což je obvyklé pro domácí pobyty misionářů. Jsme vděčni všem dárcům za jejich vytrvalost a věrnost ve finanční podpoře.

Hanička a Daniel Youngovi se musí speciálně připravovat na cestu do Afriky. Čeká něco podobného i vaši dcerušku Sáru?

Ano. Toto je náročnější část života v JV Asii. Tak například díky faktu, že se naše pole působnosti nachází v malarické oblasti, budeme muset pro Sáru (i sebe) zajistit profylaktickou léčbu. Dále to budou nejrůznější očkování proti celé řadě nemocí.

Co bude obnášet vaše příprava na návrat na ostrov?

Abych pravdu řekl, tak si zatím co nejvíce snažíme užívat pobytu v klidu a bezpečí doma a nepustili jsme se naplno do shonu příprav. Nicméně já i manželka si už vedeme seznamy věcí, které je třeba nakoupit či zařídit - jsou to věci často ryze praktické – od vhodné obuvi, dobíjecích baterek, elektronických knih, přes knížky v češtině pro Sáru nebo třeba možná trochu kuriózní vajíčka v prášku.

Jaká práce vás čeká v Polynésii?

Nejprve se budeme muset nazpět adaptovat a to jak na tropické teploty a vlhkost, tak na naprosto jiný denní režim. Změny jsou dramatičtější, než by se mohly zdát, tak například jenom opětovné uvyknutí si na tradiční stravu složenou z ryby a rýže není vůbec fyzicky jednoduché. To vše bude dvojnásob platit pro Sáru. Co se vlastní práce týká, tak to bude nejprve pokračování v práci s místními spolupracovníky –  stále jsme sice ve velmi čilém kontaktu – ale přeci jenom fyzická přítomnost vše urychlí a zlepší. Měli bychom pokračovat v jazykovém mapování některých oblastí a zjišťování, které z nich budou potřebovat vlastní písmo i Písmo. Brzy po našem příjezdu by také měla započít práce na překladu do obchodního jazyka. Máme před sebou celou řadu dalších dílčích projektů a aktivit, jako jsou malé místní komunitní knihovny, audiovizuální zpracování Písma či rozvoj využívání Písma v praxi.

Kam vám tedy poslat finanční podporu?

Nejjednodušší je poslat finanční podporu na účet 2248572001/5500, což je oddělený misijní účet našeho domácího sboru ESK Havířov, používaný výhradně pro finanční podporu tohoto misijního projektu.

Letos jste mnoho cestovali – USA, Anglie. Jaký byl účel vašich cest? Cestovala Sára s vámi a jak to zvládala?

Ano, jak se zdá, tak cestování nám bylo dáno do vínku. Nejprve jsme velmi záhy po narození Sáry (březen) jeli do Anglie k povinnému lingvistickému výcviku. V polovině prázdnin jsme pak byli pozváni našimi zahraničními spolupracovníky k nim domů (USA, Seattle), abychom s nimi krátký čas osobně strávili v jejich prostředí a poté následovalo plánované výroční celo-týmové setkání (naši zahraniční spolupracovníci pocházejí z USA, UK a JV Asie. Byla to výborná příležitost, jak jinak roztroušený tým může posílit vztahy, naplánovat a koordinovat další postup práce). Sára byla skvělá, jak jinak :-)J

Poslední otázka se týká daleké budoucnosti – představte si, že jsme se posunuli o 15-20 let dopředu, vaše práce na překladu je dokončena. Půjdete na jiné místo a začnete znova?

Máme sen, že až se po oněch 15-20 letech ohlédneme nazpět, tak po nás zůstane to, co je trvalé na věčnost: Písmo promlouvající do srdce lidí, kteří by mu jinak nerozuměli. Myslím, že to je hlavní cíl, ke kterému upíráme své modlitby, naděje a úsilí.

Další informace