Mgr. Czesław Bassara, Ph.D.

Dne 5. 3. 2011 jsem měla možnost zúčastnit se konference Dětské misie (dále jen DM) u příležitosti 20. výročí jejího založení v České republice. Na této akci se sešlo mnoho „podporovatelů“ této služby mezi dětmi – ať už to byli bývalí či stávající ředitelé, vedoucí klubů DM, vedoucí letních táborů DM a další příznivci z řad sborů, či širší veřejnosti. Jedním z těchto milých hostů byl také Czeslaw Bassara, který již dříve upoutal pozornost naší redakce, a proto jsme se rozhodli vám o tomto úžasném misionáři na poli Páně něco blíže sdělit. Zmíněné výročí Dětské misie se tak stalo skvělou příležitostí k tomu, abychom vám, milí čtenáři, o Czeslawovi Bassarovi nepodali pouze kusé životopisné údaje, ale aktuální informace o jeho životě a službě a budoucích plánech s touto službou souvisejících.

Těm, kterým není osoba Czeslawa Bassary známa, uvádím několik základních informací z jeho života:

Czesław Bassara se narodil v r. 1948 v křesťanské rodině v Brzeszczach při Osvětimi v Polsku.  V r. 1965 přijal Pána Ježíše za svého Spasitele a ve stejném roce zahájil službu mezi dětmi.Až do roku 1969 učil a pracoval v Brzeszczach a Osvětimi.V letech 1969 – 1974 absolvoval studium teologie na Chrześcijań-skiej Akademii Teologicznej ve Varšavě. Ještě během studií se v roce 1972 oženil se svou nynější ženou Helenou, se kterou mají dvě děti – Bogdana (1975) a Dorotu (1979), kteří nyní se svými životními partnery (Agnieszka a Konrad) slouží Pánu Bohu rovněž pod záštitou CEF (Child Evangelism Fellowship). Bogdan + Agnieszka - distribuce a překlady literatury DM po celém světě; Dorota + Konrad - distribuce a překlad literatury DM pro Polsko. V roce 1975 úspěšně absolvoval univerzitu ve Varšavě a rok poté se zúčastnil Vzdělávacího institutu pro vedoucí pracovníky ve službě mezi dětmi v Kilchzimmeru ve Švýcarsku. Mezi léty 1969-1990 organizoval v Polsku práci s dětmi a mládeží a zároveň se věnoval vyučování učitelů a rodičů. Současně se v letech 1982-1990 věnoval zakládání sborů v Polsku, učil na biblických školách a v evangelikálních církvích. Od r. 1991-2007 sloužil společně se svou manželkou Helenou v pozici ředitele CEF pro střední a východní Evropu. Obzvláště se soustředili na službu CEF v Rusku a zemích Střední Asie, v jejímž rámci zodpovídali za vedoucí pracovníky a službu CEF ve 30 zemích. V tomto období působil C. Bassara také jako člen Evropské rady CEF. V letech 2000 – 2006 absolvoval postgraduální studium v oboru systematické teologie na Evangelical Theological Faculteit Heverlee/Leuven v Belgii, na jehož základě obdržel v r. 2006 titul Ph.D. v oboru systematické teologie a obhájil disertační práci s názvem: „Postmoderní hermeneutika a evangelikální reakce.“ V roce 2008 založil službu tzv. „Hlásání Slova!“ (Ogloszenie Słowa!), neboli Mezinárodní službu biblického vyučování v CEF, jedná se o biblické vyučování na konferencích, seminářích a institutech.

Czesław Bassara hovoří plynně anglicky, německy, rusky, polsky a esperanto. V rámci své služby navštívil více než 60 zemí na všech světadílech.  V současné době je v DM 2.5 tis. spolupracovníků v 160 zemích světa. Czeslaw Bassara byl velmi příjemný společník a o své službě povídal s takovým zanícením, že jsem jej jen nerada přerušovala dalšími mými dotazy a byla bych ještě déle poslouchala úžasná svědectví o tom, jak se Pán o své služebníky plně stará a jak je vždy a všude chrání, kdyby obědová přestávka, v jejímž čase interview proběhlo, nebyla nijak časově omezena.

Kolik let jste zapojen do misijní služby, do služby Dětské misie?

Je tomu již 42 let. V Dětské misii jsem byl zaangažován již od jejího prvního kurzu v roce 1969. Poté následoval institut DM v Kilchzimmeru, školení v Polsku, na kterých bylo přítomno mnoho křesťanů také z ČR (tehdy ČSFR). Pán Bůh požehnal další růst DM v zemích Střední a Východní Evropy – proto vznikala a byla zakládána další její střediska v Rusku a na Ukrajině. Současně přibývali noví členové pro tuto práci v ČR a Rumunsku. Střediska DM se postupně rozrůstala také v muslimských zemích.V roce 1990 bylo v DM zapojených do služby 30 osob a po 18 letech působení se počet lidí rozrostl na 300 osob ve 30 zemích střední a východní Evropy.

Kdy a jak si Vás Pán Bůh povolal do služby mezi dětmi?

Pán Bůh si mě povolal do služby v r. 1965. V té době jsem nebyl zrovna tím vzorným mladým mužem, jak byste si mohli představovat. Víra mi nic neříkala, měl jsem kolem sebe různou společnost, také jsem dokonce málem nechal vybuchnout jednu budovu, kde jsem umístil po domácky vyrobenou bombu. Moje matka se za mne tehdy velmi modlila, a opravu velmi a dlouho se nade mnou trápila. Bylo mi právě 17 let, když za mnou tehdy přišel farář našeho sboru a řekl mi: „od nynějška budeš vyučovat děti.“ Ač jsem s dětmi pracovat nechtěl a tato služba mě nijak neoslovovala, nedokázal jsem autoritě faráře odporovat. A proto se stala událost, kterou si ještě do dneška pamatuji, jak jsem na počátku nového školního roku vstoupil do třídy, postavil se před děti a vedl první hodinu. První lekci jsem se samozřejmě učil nazpaměť, měl jsem ji napsanou slovo od slova, a domníval jsem se, že ji takto před dětmi přečtu a to musí stačit. Když však pak přišly děti, jako bych všechno z nervozity zapomněl a nezmohl jsem se téměř na žádné slovo. První hodina tedy nedopadla vůbec dobře. Po této zkušenosti jsem Bohu řekl: „Pane Bože, to je má první a poslední lekce! V životě už nechci vyučovat děti, chci se schovat do díry, a tam mě nech!“ Když se mi nedařilo vyprávět dětem biblické příběhy, začal jsem dětem svědčit o svém vlastním životě a o tom, jak jsem se díky Boží milosti mohl změnit, jak jsem přešel ze smrti do života, a o tom, jak mi Pán Bůh odpustil mé hříchy a jak je milosrdný ke každému hříšníkovi, který činí pokání. Tyto životní příběhy děti někdy zaujaly natolik, že by člověk ve třídě slyšel spadnout i špendlík. Tehdy mě tato práce začala opravdu bavit a naplňovat. Takto jsem vyučoval děti 4 roky a poté jsem se účastnil prvního kurzu DM v Polsku v roce 1969. Dá se říct, že od tohoto roku sloužím mezi dětmi až dodnes.

Jaké vidíte hlavní překážky, které působí jako negativní faktory v misii mezi dětmi?

Vidím dva hlavní problémy, které jsou důsledkem úpadku duchovního života rodin:

  1. Věřící rodiče věnují málo času duchovnímu růstu dětí – četba Bible a modlitby.

  2. Pastoři, kazatelé, faráři sice věří v evangelizaci a misii mezi dětmi, jsou si vědomi její důležitosti, ale nic dalšího pro to nedělají, do evangelizace se často nezapojují, nezabývají se jí. Jsou ovlivněni teorií Jeana Piageta, že člověk není do 12roku života schopen pochopit víru – uvěřit v Pána Ježíše a přijmout a pochopit spasení. Mají úkol přivádět děti k Pánu Ježíši, ale když tak nečiní, kdo je pak za to zodpovědný? Když ne oni, tak kdo?

Děti v takových sborech mají tyto problémy:

  •  Ve sboru nežije evangelizace, není podporována.
  • Děti nedostávají a necítí duchovní pokrm.

Jakých projektů jste se v poslední době zúčastnil?

Především bych chtěl říci, že se v našem případě nejedná o projekty. S manželkou reagujeme pouze na konkrétní pozvání ze zemí či oblastí, kde je naše pomoc nejvíce potřebná a tam jedeme sloužit. Podléháme plně Božím plánům, takže je na Pánu, kam nás pošle, kam cítí potřebu nás vyslat na pomoc potřebným.

Co se týče pozvání z minulého roku, působili jsme na HAITI (konference, semináře, bohoslužby v kostelích). Po mohutném zemětřesení na HAITI v lednu 2010 jsme mohli vidět zbořené domy, lidé ležící a sedící na zemi ve špíně, v provizorních stanech, kdy měli plachtu přehozenou přes větve stromu a prakticky žili pod tímto stromem, v blátě. Setkali jsme se s dětmi bezdomovci, bez rodičů, přátel, zcela opuštěné na ulici. U těchto obyvatel se také často projevovala cholera. Takto jsme nalezli obyvatele HAITI v lednu 2010 - zraněné, zesláblé, bez lékařského ošetření, bez obživy… Téměř po roce, v listopadu 2010, jsme mohli však být svědky toho, jak Pán Bůh v životech těchto lidí působí a jak je od základů proměnil – nalezli jsme doslova plné kostely lidí ze srdce chválící Pána, plno dětí na setkáních v tamějších „nedělních besídkách“, mnoho evangelizačních akcí, modlitební skupinky. Konkrétně zde jsem zaznamenal velkou touhu lidí po tom, aby jim někdo naslouchal a věnoval jim svůj čas. Byli vyprahlí po Boží lásce, po dobrých mezilidských vztazích.

Dále jsme navštívili Jamajku, Gruzii, Honkong, Makao, Malajsii, Ukrajinu a také Hrádek :-)

Jaká konkrétní pozvání do zemí v Evropě či ve světě jste obdržel v tomto roce?

V tomto roce jsme se s manželkou zúčastnili konference pastorů v Českém Těšíně 7. 3. a 11. 3. odjížďíme do západní Afriky – Burkina Fasa, kde máme v plánu podnikat konference. Burkina Faso je země, v níž žije okolo 90% muslimů.

Dále nás čekají cesty do Korei a Nikaragui. Všechny naše cesty mají mimo cíl evangelizační a pomocný, také cíl propagovat projekt „Proclaming the World!“ - „Hlásání Slova!“, jedná se nám o to, aby se co nejvíce lidí setkalo s Božím slovem a mohlo si jej číst ve svém rodném jazyce. S tím souvisí také provoz internetových stránek a rozšíření překladů do jazyků – naše vize 403 jazyků v horizontu několika příštích let.

Co je pro Vás v této mnohdy nelehké službě opravdovým povzbuzením?

Velmi povzbuzující je pro nás s manželkou komunikace prostřednictvím e-mailů, pozdravů a modlitební a finanční dotace od přátel a z různých organizací, které naši službu podporují. Biblické vzdělávání nám také přináší spoustu povzbuzení, když jsme svědky toho, jak se další a další lidé chtějí dále vzdělávat v poznávání Božího slova a také instituty jsou pro nás znamením toho, že Pán Bůh oslovuje pro tuto službu další a další mladé lidi, kteří mu chtějí sloužit a do této služby se zapojit.

Citáty Czesława Bassary:

I ten nejskeptičtější a nejzatvrzelejší člověk se může změnit, ne však skrze mé svědecké slovo, ale pouze na základě Boží lásky. Je to Bůh, kdo otevírá srdce lidí, my mu pouze pomáháme.“

Heslo, kterým se řídí Czesław Bassara během misie v Rusku a muslimských zemích:

Doufat Bohu a ne člověku!, to Duch Svatý zapracuje, ne já svých slovem!“

Setkají se dva lidé a místo, aby se bavili o Pánu a Jeho chvále a modlili se, baví se o svých problémech.

Proto se milý člověče řiď vždy tímto:Problémy vždy vyznávej v modlitbě, nenos je v hlavě!“

Další informace