Rozhovor se Štěpánem Maroszem

S jáhnem Štěpánem Maroszem jsme jako mládežníci strávili několik let celkem pravidelných setkání a vzájemných kontaktů. Asi nikdy nezapomeneme na jeho osobité chování, ale také na některé události, které jsme společně s ním mohli za tu dobu prožít a zažít. Byl tím, kdo měl na starosti dorost a mládež, ale kromě toho se ještě musel věnovat službě ve svém sboru v Šenově.

Nedělní listy mu na konci jeho působení v našem sboru položily několik otázek. Snad mohu jménem mladé generace i jménem redakce Nedělních listů Štěpánovi poděkovat za jeho službu a úsilí, které pro nás vynaložil.

Co tě, Štěpáne, přivedlo do našeho sboru? Popiš nám, prosím, jak se vyvíjela situace ohledně tvého příchodu Na Rozvoj.

Co mě přivedlo do sboru v Českém Těšíně? Byla to prosba o výpomoc v rámci spolupráce a práce s dorostem a mládeží. Byl jsem pozván ke spolupráci a pak jsem měl rozhovor s bratrem kurátorem a kazatelem sboru a pak jsem v modlitbách Pánu předkládal, zda jít do toho a vypomáhat v rámci mládeže a dorostu a po těchto modlitbách a zvažováních jsem tuto práci přijal, ale s tím, že jenom na určitý čas.

Co bylo pro tebe nejdůležitější, když jsi přicházel sloužit do našeho sboru? Jaké byly tvé cíle a vize?

Nejdůležitější bylo to, abychom mohli získat další spolupracovníky a pomocníky v těchto dvou složkách, skupinách, jakýmsi způsobem se to zdařilo, byli získáni vedoucí a zástupce mládeže a pak i další spolupracovníci pro práci s dorostem. Vizí taky bylo to, aby nejedno srdce mohlo přijmout Pána Ježíše Krista a stát se Jeho dítětem, Božím dítětem a taky, aby byli lidé, mladí lidé, dorostenci nebo mládežníci, zavěšeni na Krista osobně, aby svůj vztah s Bohem mohli mít a pěstovali ho na každý den.

Kam se náš sbor, náš dorost a mládež, posunuly za dobu tvého působení Na Rozvoji?

Kam se posunuly? Je to těžko měřitelné, jestli to bylo množstevně nebo kolik přibylo nebo ubylo lidí, ale vnímám to tak, že byli tu lidé, kteří se rozhodli pro Pána Ježíše Krista, mít s ním osobní vztah, zavěsit se na něj. To byl asi ten největší posun a mám radost, že nemalá skupinka lidí má ten osobní vztah s Pánem Ježíšem.

Objevily se před tebou nějaké zásadní úkoly, které jsi musel vyřešit? O co se jednalo?

Tak zásadní úkoly byly ty, aby tyto dvě skupiny, dorost nebo mládež, mohly jakýmsi způsobem fungovat. Problémy třeba byly v tom, do jaké věkové kategorie kdo se zařadí nebo kde bude pracovat, v jaké té skupině jak se bude cítit.

Každý sbor, každé společenství je jiné. Náš sbor je hodně velký, tvůj šenovský zase docela malý. Co mají ale i tak rozdílné sbory společného?

Jestli je sbor velký lidmi nebo velikostí kostela, sbor malý počtem lidí nebo menší modlitebnou, v tom nejsou ty podstatné rozdíly. To podstatné je v tom, že máme hledat ztracené, ty, kteří potřebují Pána Ježíše a mají tohleto zejména společného, jako úkol a vizi, že kdyby jediný člověk přijal Pána Ježíše Krista, tak má to smysl a tento úkol nám Pán Bůh dal, jít ke všem, zvěstovat evangelium a ukazovat na Krista.

Co považuješ za zásadní pro správné fungování každého křesťanského společenství?

Mít osobní vztah s Pánem Ježíšem Kristem na každý den.

Jak se nyní, na konci svého působení v našem sboru, díváš na roky, které jsi tady strávil, jak tuto dobu hodnotíš? Na co budeš především vzpomínat?

Tak těch necelých pět let, které jsem tady mohl strávit, dívám se na to, že to byla dobrá zkušenost. Jsem vděčný za povzbuzení, ale i za hanu. Jsem vděčen za to, že bratři presbyteři to myslí vážně a upřímně a mají ten osobní vztah s Bohem. A proto vzpomínám na to myslím, že poměrně dobře, i když to bylo náročné. Mou vzpomínkou je to, že nejenom přátelství hodně byly mezi námi, ale taky, řekl bych, ukazatelů, které jsme mohli získat při různých společenstvích modlitebních a mládežovodorostových, trávit čas na táborech a pobytech, aby děcka na to dobře vzpomínaly a měly z toho radost, že se o Bohu dovídají víc.

Jaký je tvůj pohled na budoucnost našeho sboru a mladé generace v něm? Vidíš zde nějaký potenciál k růstu a rozvoji?

Tak, mladá generace, myslím, že v Českém Těšíně má velkou budoucnost. Můj pohled je takový, aby nebyla sebestředná a jsem rád, že na mládeži se objevovali kamarádi a kamarádky mládežovníků a i mezi dorostenci na pobytech zejména, že si vzali své kamarádky a kamarády ze škol nebo ze sousedství. No a samotný název, který má tento sbor, je úžasné, že to je Rozvoj, to znamená, aby šel kupředu, aby se rozvíjel, různým způsobem mohla ta práce pokračovat. Takže vidím velký potenciál v tom, že se musíme podívat do parků přilehlých kostela nebo na lidi, kteří chodí kolem a být přátelský.

Prozraď nám, co plánuješ do budoucna. Máš nějaké velké záměry a plány?

V Šenově pracujeme s dětmi ve školách, máme tam kluby křesťanské a taková vize na modlitbách je vytvořit takové zajímavé hudební těleso, dá-li Pán Bůh, a s nimi pracovat dál s těmi lidmi a zvát je na různé akce

A na závěr popřej, prosím, těšínskému sboru a našim čtenářům, něco do budoucna.

Tak přál bych těšínskému sboru, aby mohl celý sbor tak vnímat, že jejich králem a pánem a vyznáním je Pán Ježíš, tak jak to mají na průčelí kostela nad oltářem: Ježíš Kristus tentýž včera i dnes i na věky. Takže přeji čtenářům, aby mohli být formováni slovem Božím, slovem Pána Ježíše Krista, ale taky přeji jak všem, tak čtenářům, aby mohli získat nového kazatele pro sbor, který je bude provázet a povzbuzovat na cestě za Pánem Ježíšem.

Děkuji za rozhovor a přeji Tobě, Tvé rodině i sboru hodně požehnání.

Rozhovor byl redakčně zkrácen a upraven.

Další informace