Rozhovor s manžely Nogovými

Již přes 15 let jezdí pravidelně 4 x do roka manželé Jiří a Irena Nogovi na Podkarpatskou Rus. Věnují tomu svůj čas, peníze i dovolenou. V lednu jste si mohli přečíst článek o tom, jak se Bůh někdy zvláštním způsobem postaral o dostatek finančních prostředků od dárců z našeho kraje. Tentokrát jsme manželům Nogovým položili několik otázek:

Změnily se nějak podmínky na hraničních přechodech od doby, kdy jezdíval s pomocí br. Ludvík Palarčík? 

Ano, dnes je to mnohem lepší, než to bývalo kdysi. Díky tomu, že již není třeba vízum je přejezd na Ukrajinu i s plně naloženým autem docela hladký. Dokonce jsou nyní větší potíže při cestě zpět, protože slovenští celníci kontrolují téměř každé auto, což je velmi zdlouhavé, takže někdy čekáme i 5 hodin.

Jak byste charakterizovali současnou politickou, ekonomickou a sociální situaci na Ukrajině?

Momentálně je po prezidentských volbách, takže přijde období stagnace. Lidé už si zvykli na to, že politici slibují hory doly, ale to co se nestihne udělat před volbami, se málokdy po volbách dokončí. Jestli jsou patrné nějaké změny třeba v infrastruktuře, tak spíše ve městech, než na vesnicích, které navštěvujeme. Mnohem lepší je situace, co se týká dostupnosti potravin. V obchodech je již dostatek zboží, ale ceny jsou zvláštní. Některé věci jsou o něco dražší než u nás, ale například maso a máslo jsou enormně drahé. Máslo vychází až na 50 korun. Běžná mzda je ale pouhých 1500 hřiven (cca 3750 Kč) a důchod 1000 hřiven (cca 2500 Kč). Vdovy dostávají na jedno dítě pouhých 200 hřiven (500 Kč). Náklady na bydlení jsou sice nižší než u nás, ale při takových cenách v obchodech se s tím zkrátka nedá vyžít. Kdysi se dalo na Ukrajině nakoupit levněji, což bylo velmi výhodné, ale dnes už tomu tak není a krom toho se většina potravin nesmí dovážet. Také se tam stále rozmáhá nešvar práce „na černo“, která není zaplacená. Lidé se s vidinou dobrého výdělku nechají najmout, celé týdny někde dřou a mají jen stravu a ubytování. Když pak práce skončí, nedostanou vůbec nic a nemohou si ani jít nikam stěžovat.

Jak se změnila za ta léta struktura lidí, vašich „klientů“, kterým na Ukrajině pomáháte?

Máme radost z toho, že některé děti v rodinách za ta léta vyrostly a dokonce pracují. Takové rodiny s pomocí opouštíme a přibíráme jiné, potřebnější. Situaci v rodinách sleduje hlavně Terezka, bývalá učitelka na gymnáziu a náš spojenec na Ukrajině. S Terezkou spolupracují také starostové obcí Iršavy, Bilki, Vilchivka, Trebla, Osij, Ilnica, a další. Terezka lidem pomáhá také v jednání s byrokratickými úřady. Člověk z vesnice je na tamních úřadech naprosto ztracený a úředníci dokonce počítají s tím, že za nimi nějací vesničané nebudou ani chodit.

Jakým způsobem hlavně pomáháte?

Co se týká materiální nebo finanční pomoci, je to velmi specifické, neboť se snažíme, aby pomoc byla opravdu adresná a kontrolovaná. Každý potřebuje něco jiného, takže někde koupíme krávu, jinde drůbež, potraviny, léky, dřevo nebo plyn. Rozdáváme také dovezené oblečení, boty, hygienické potřeby, nádobí apod. Vždycky musíme mít něco pro děti a těch je tam hodně. V poslední době se nám velmi osvědčil nákup stavebního materiálu, osiva nebo sazenic. Je to nádhera, když pak země vydá úrodu, nebo když si lidé postaví malý domek, toaletu nebo přístavek. Ta pomoc je pak jakoby znásobená. Mimo toto hmotné zaopatření se snažíme lidem vštěpovat do vědomí, že ta pomoc je od Boha, učíme je děkovat Bohu a prostřednictvím Terezky je směřujeme k četbě bible.

Jaké je portfolio dárců z našeho kraje? 

Jsme nesmírně rádi za stálé podporovatele, ale těch není mnoho. Občas přispívá také náš sbor v Komorní Lhotce a také lidé od vás z Rozvoje a z Niv. Víte, my nejsme zrovna z takového asertivního těsta, abychom stále sháněli sponzory, i když je to pro chudé. Kolikrát už jsme si říkali, že snad ani nepojedem, protože nemáme co přivézt, ale Bůh to dosud vždy zařídil tak, že se na poslední chvíli vynořil nějaký zvláštní sponzor. To je úžasné. Rozhodně bychom ale měli více pokoje a klidu, kdybychom se mohli spolehnout na širší základnu pravidelných sponzorů.

Děkujeme za rozhovor a přejeme vám, aby Bůh vaší službě i nadále žehnal a rozhojnil pomoc chudým lidem na zakarpatské Ukrajině.

Další informace