S ThDr. Josefem Hromádkou

V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.“ 1. list Janův 4,9

Na vánoční svátky se lidé obvykle dlouho připravují. Je něco podobného také v křesťanské církvi?

Máte pravdu, je to období adventu. To jsou čtyři neděle před vánočními svátky. Byly zavedeny v křesťanství od 4. století jako období přípravy na Vánoce. Neznamenalo to ovšem jen uklízet dům a chystat jídla. Především šlo o úklid v sobě samém. Seřadit priority svého života, myšlení, jednání. V 19. století v Německu vznikl pozoruhodný adventní zvyk. Zdobení zeleného věnce, umístěného na viditelném místě v domě, na kterém se o každé ze čtyř adventních nedělí rozsvěcovala jedna svíce. Každou neděli přibývalo světla. O vánocích zazářilo naplno. Také s myšlenkou, že Kristus je světlo světa.

Jaké byly vaše Vánoce v dětství?

Pocházím z vesnice Hodslavice. Je to pomezí Valašska a Lašska. Vyrostl jsem v selské rodině. V paměti mi zůstávají Vánoce posledního roku 2. světové války – 1944. Byly ještě plné obav, ale také plné naděje, že válka brzo skončí. Rozsvícený stromek a světlo v místnosti nesmělo proniknout ven. Platil příkaz válečného zatemnění. Po večeři u kuchyňského selského stolu, kde pravidelně zasedaly tři generace, jsme odcházeli na vánoční bohoslužbu do studeného kostela se svíčkou, protože v té době kostel ještě neměl elektřinu. Dárky byly jednoduché. Kdo co potřeboval. Nešlo o to ukázat, jak jsou drahé. Drahé byly vztahem toho, kdo je daroval a kdo je přijímal. Toto pravidlo by mohlo platit i dnes.

Co vánoce připomínají dnešním lidem?

Vánoce už 2 tisíce let připomínají prostou a přece nepostradatelnou hodnotu života – lásku. Narození Krista v Betlémě je vyjádřením myšlenky, že právě láska přichází vždy člověku na pomoc. Nikdy jí ve světě nebylo dost. Proto vypadají lidské dějiny tak, jak vypadají. Mohly by se změnit, kdyby přítomnost lásky, tj. opravdového vztahu, byla patrná mezi manželi, rodiči a dětmi, přáteli, sousedy, spolupracovníky, v obci, v národě, ve světě daleko i blízko. Tou láskou nemyslím jen sentiment, ale opravdový a odpovědný vztah. Ten všude také schází. Křesťanství připomíná lidstvu vánočním příběhem, abychom její podobu zahlédli na životě a životním díle v Betlémě narozeného Krista. Člověk lásku potřebuje, když se narodí v bezmocnosti nemluvněte. Znovu ji potřebuje uprostřed života a všech jeho zápasů. I na jeho konci ve smrti, aby se nebál a nezůstal sám, když už opravdu bude jen sám. Všechno ostatní, prostřený stůl, ozdoby, světla na stromku, dárky, dobrá nálada – to všechno je viditelný projev a výraz této skutečné lásky.

Co byste přál lidem, aby mohli prožít takové Vánoce?

Na to není jednoduchý recept. Nestačí takřka vykoupit veškeré zboží supermarketu a přemístit ho do své domácnosti. Chtěl bych ze srdce přát vašim čtenářům, aby zdroj lásky objevili o letošních Vánocích. Nezískáme ji ani za nejtvrdší možnou měnu v nějaké bance. Láska má svoji vlastní banku a své jedinečné a nevyčerpatelné rezervy v lidském srdci, které objevilo, že může milovat. Ať její drobné záblesky prozáří vzájemné vztahy v rodinách a dopadnou i k těm, kteří budou o Vánocích sami. Světlo vánočního stromku je stálým symbolem tohoto zdroje a mělo by prosvítit i mnoho všedních dnů, které budou následovat. V nich se pak ukáže, že ty letošní Vánoce jsme neprožili marně.

Můžete stručně povědět našim posluchačům vlastní poselství Vánoc?

Každé Vánoce nás především zvou k radosti. Radost je veliké téma vánočního poselství už dva tisíce let. Hledáme jen těžko vhodná slova, abychom postihli a vyjádřili charakter naší doby, v níž křesťané slaví památku Kristova narození. Píšeme rok 2011 a žasneme, co je tu všude kolem nás pohybu, změn, zvratů a ovšem zápasů, bouří a neviditelných nebezpečí. To všechno ústí do zvláštní situace, v níž lidé začínají být lhostejnými a uvědomují si, že se stávají jen drobnou součástkou velikého mechanizmu anonymního světa. V takovém prostředí se ztrácí schopnost a připravenost člověka odpovědně myslet a jednat. O letošních Vánocích, v době plné napětí, se naše myšlenky toulají po mnoha neznámých horizontech života.

Jsou to obavy o budoucnost naší země v procesu sjednocování s malými i velkými zeměmi evropského společného domu. Jsou to obavy z poklesu obecné mravní úrovně u nás i ve světě. Jsou to obavy před růstem sobectví, pomstychtivost, lhostejnosti a staronovým lajdáctvím. Jsou to obavy, aby všechny významné události v tisíciletých dějinách naší země nebyly vyměněny za mísu čočovice v nabídce konzumního evropanství či domýšlivého světoobčanství.

Ty první Vánoce v Betlémě byly velice prosté. Byla to chudoba a nouze. Těsný, studený chlév a bezmocné dítě v plenkách. Nic úchvatného a mimořádného. Nic, co by ohlašovalo, že mezi nás, celou lidskou rodinu, vstupuje jedinečná pomoc v podobě narozeného Ježíše. Ten poznal radosti i bolesti dětství, když s ním rodiče prchají do ciziny, aby ho zachránili před Herodovou zlobou. Jeho osud je tedy blízký osudům tisíců běženců na různých místech dnešního světa, kteří prchají před násilím a válkou. Pocítil na sobě, co to znamená začít ve starých poměrech s novým životním postojem. Nic lidského mu nebylo cizí. Proto Vánoce připomínají každoročně, že někdo s takovým programem, v němž pokora, láska, služba a pomoc jsou pilíři života, může být inspirací také pro nás dnes. Vánoce nás vedou dál, než jen ke světlům a vůni jehličí na vánočním stromku, vedou nás k vůni lásky a lidskosti ve vzájemných vztazích. To je jejich nejprostší a zároveň nejhlubší poselství pro každou dobu a každou generaci. Navzdory všem obavám i nezdarům, které nás mohou potkat. Celý svět by potom pocítil jejich pravou vůni. Lidstvu je darována nová možnost, východisko, záchrana s programem pokoje a spravedlnosti, lásky a soucitu. Společně si přejme, aby v pozvolném rozběhu 21. století zněly o těchto Vánocích nejen katedrálami, kostely a kapličkami tóny a harmonie nádherných vánočních písní a koled, ale aby tóny pravého lidství se ozývaly v našich srdcích a tvořily tak harmonii života, který má naději navzdory všem chmurám, které se objevují na horizontech naší doby.

 

Pro Český rozhlas a Nedělní listy – Vánoc

Další informace