Co pro řadového studentíka znamenají prázdniny

Co pro řadového studentíka znamenají prázdniny? Myslím, že na tuto otázku dokáže odpovědět každý. Prázdniny v té nejpozitivnější podobě nabízejí volnost, spoustu dlouhých letních dnů a nezapomenutelných zážitků, nové přátele a legraci. Druhá strana prázdnin už pro některé není až tak příjemná - brigády a s nimi spojené dlouhé a únavné hodiny námahy.

Patřím k těm „šťastlivcům“, kteří si letošní prázdniny opravdu užili. Nejenže moje volné dny trvaly více než 3 měsíce, zažila jsem skvělý čas se spoustou skvělých lidí - mládežníci z jiných sborů, rodina, přátelé, lidé z ulice... ať už jsem byla kdekoli a s kýmkoli, každý den mě obohatil a mnohdy přinesl nový pohled na svět a lidi kolem mě.

Po tak krásném období však nastal zlom - nový školní rok a neodkladné povinnosti (pro vysokoškoláky dokonce dobrovolně zvolené). Otravný budík vyhrává svou melodii, zatímco vy se snažíte rozlepit oči a když už nic, tak ho alespoň vypnout. A pak pokud možno rychlá snídaně, spěchání na vlak, ranní městský ruch, pár známých a psychická příprava na vlévání vědomostí do ztuhlých mozkových závitů. Myslím, že každý student to vnímá podobně. A jako v každém období života se i ve studentských letech dá najít spoustu dobrého i špatného. Škola ovlivňuje moje vnímání světa a toho, co zrovna prožívám v soukromém životě. Každý den si vybírám, jak se v různých situacích zachovám, jak budu reagovat, často je to o tom, jestli se přidám k druhým, kteří si na něco stěžují nebo něco kritizují nebo jednoduše směřují k věcem, které dělat nechci. „Nebezpečnou“ se může stát i lenivost a flákání se městem ve volných hodinách.

A tak je pro mě studentský život velkou výzvou. A to k tomu, abych bojovala dobrý boj víry a svůj čas využila co nejmoudřeji. Nebo spíš přesněji, aby Bůh tohle období mohl využít co nejlíp. Abych jednoho dne nestála, sice s diplomem v ruce, ale bez naděje a radosti a s vědomím promarněných dnů, před svou budoucností a nemusela před Bohem klopit oči. Naopak, dávám Bohu všechen ten čas, který je přede mnou a chci s ním kráčet každý den po chodbách školy, spěchat s Ním na vlak, zvát Ho do rozhovorů s lidma, nakupovat v papírnictví, čekat na přechodu, mlsat zmrzlinu, sedět na přednáškách nebo prostě jen koukat z okna... Je to o tom, že si vždycky můžete vybrat a myslím, že to neplatí jen pro studenty...

Další informace