Rozhovor s Annou Sabelovou

Vzpomínky na Kubu

(1. část)

V minulém roce před Vánocemi jsme navštívili několik sester ze sboru. Chtěli jsme po nich, aby zavzpomínaly na své Vánoce, jak je kdysi prožívaly. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se jen tak mimochodem dověděli, že jedna z nich – Anna Sabelová – prožila v sedmdesátých letech skoro půl roku na Kubě. Proto jsme ji navštívili znovu a nechali si vyprávět, jak se tam dostala, co tam prožila a jestli by se tam třeba nechtěla podívat ještě jednou. I vám tedy přinášíme několik postřehů a děkujeme moc milé sestře, že byla ochotná se s námi o ně podělit. A snad vám nebude vadit ani to, že jsme vyprávění napsali „po naszymu“.

V 76 my byli na Kubě. Manžel tam jechoł už v 75, un tam był 14 mjeśyncy, a jo tam była od maja do prosinca. Bo un śe mjoł vracać, na pół roku to mjeli a tam jedyn, kjery tam jeźdźił už potřeći, tak un to zrobił, že zustanum, ale manželki aby mógły přijechać. Tak nas jechało pełny autobus z Ostravy, a tych dźecek było. A muj synek un mjoł 12 rokuf. A chodźił tam do ruski škoły na Kubě, chodźił do 6. třidy, bo do čechóv była v Havaně jyny škoła do 5. třidy.

A moji představy o Kubě były taki: něvědźałach, kaj to je, tak źech śe myślała, to bedźe džungle, bedum lvy, słuně, fšystki ty zvjyřynta a tu my přijechali a normalně jak Ćiešyn. Mjyškali my v Havaně, na kraju, my měli 50 metróv od mořa. To był raj. To był budynek jyny pro nas, my tam mjyškali s Rusami, tako ubytovna pro cizincóv. Mógli my śe vařić, mjeli my pjec, my jako 3 osoby my mjeli dětski

pokuj, ložnice, přijimačke a kuchyňka, trumba tam něbyła, jyny vařič a hned vedle kumpjelke a balkón. Tam chleba něbyło, jyny veka a my pjykli duma chlyb v remosce. A bjyda była tako – jak nas chłopi zakludźili do sklepu, tak tam něbyło nic. V silonovych sačkach był cukjer, polohrubo munka, oliva olivovo, masło kroli, kdo kjela chćoł, kuře my mjeli na přiděl, ovjynžine na přiděl, věpřoviny vjela jech chćała, cebule tam něbyło. Banany ve sklepě tež něbyły. Jo dostała přiděl cygaret, manžel dostoł cygaretle, my někuřili, všystko to zustało, tak ći kubaňcy byli v śudmym něbě, jak my jim cygaretle dali. Uni dostali isto 20 cygaret na přiděl na tydźyń. Tak my dali cygaretle a kave a šli my na banany a dostali my taki trs patnośćikilovy.

No a mjynso to my mjeli roz za tydźyń te ovjynžine po 60 deka na přiděl, kuřynta 3 na 2 tydně – to jo ješče rozdovała.

Tam była adventystycko vjara povoluno, bo to investovała Ameryka. Kośćioły były odevřite, ale žodnych ludźi, tam něśmjeli chodźić do kośćioła. Evangelickigoch něnašła, jyny katolicki, no a tam było tež templo adventista i tak my tam zašli, śpjyvali, představjali nas a manžel umjoł už tak pěkně po španělsku, tak se domuvił, a uny potym začły do nas chodźić a jo jim ryže zajiśćiła, bo uni měli všystko na přiděl.

Další informace