Rozhovor se skupinou The Intension

Fakt, že hudba je všeobecně známým prostředkem pro jakoukoli komunikaci s lidmi, je velmi známý. Ať jsme příznivci vážné hudby, dechovky, nebo moderních popových či rockových skupin, spojuje nás všechny radost nad tím, když slyšíme to svoje.

Když si já vybírám, co budu zrovna dnes poslouchat, rozhoduji se na základě situace. Nejčastěji však pouštím worshipové/chválící skupiny, jejichž písně nejenže znám, ale taky si je zpívám.

Letos na Valentýna jsme pozvali jednu takovou worshipovou skupinu na naši mládežovou večernici, skupinu, která si říká THE INTENTION, mají jednoho bubeníka Milana, kytaristu a zpěváka Martina a baskytaristu Miloše.

Kdy jste se rozhodli, že založíte skupinu?

Milan: My s Martinem se už známe delší dobu a oba jsme hráli před touto sestavou v jiných kapelách. Problém většího nárůstu kapel je ale ten, že se velmi brzy rozpadají. I mně se stalo, že z naší sestavy poodcházeli lidé a s nimi i jejich touha hovořit mladým lidem o Kristu právě skrze chvály. Mně ta touha ovšem zůstala, a když jsem se jednou setkal s Martinem a bavili jsme se o tom, co chceme dělat, shodli jsme se na tom, že chceme lidem přinášet evangelium o Pánu Ježíši, hlavně mladým lidem, a tím to začalo.

Martin: Já jsem hrál předtím v nekřesťanské kapele a hudbou jsem si vydělával. Já se pořád pohyboval mezi věřícími lidmi a to, že jsem začal hrát v té kapele předtím, bylo tak trochu proto, abych nebyl jen v té křesťanské komunitě, naprosto separovaný od nevěřících lidí. Po nějakém čase jsem ale cítil, že ode mne chce Bůh, abych založil křesťanskou kapelu, a když jsem se setkal s Milanem a bavili jsme se o našich představách, rozhodli jsme se, že do toho půjdeme.

Kluci jak vznikl a co znamená název THE INTENTION?

Milan (studuje na biblické škole v Martině): Když jsme jednou měli ve škole „výklad Staré Zmluvy“, hovořil náš vyučující podle jednoho starozákonního textu o záměru, který měl Bůh s Izraelským lidem. To slovo „záměr“ mi zůstalo v hlavě, a když ten vyučující zmínil anglický překlad „intention“, věděl jsem, že to je to, co chci s touhle skupinou dělat. Měl jsem najednou pocit, že se vše točí okolo záměru, celý příběh Starého Zákona i Nového Zákona a jak Pán Bůh měl s každým jednotlivcem svůj záměr.

Jakou hudbu si doma pustíte, když potřebujete relaxovat?

Martin: Stále něco poslouchám, ale nejčastěji kapely, které hrají stejný styl jako my, což mne inspiruje potom k našim písním, jak je hrát, co hrát a tak. Co se ale týče konkrétních kapel, tak poslouchám nejčastěji zahraniční skupiny jako: Chris Tomlin, Mat Redman, David Crowder Band a Delirious

Milan: Já čerpám z každého hudebního stylu a díky tomu sbírám inspiraci k vlastním skladbám, které pak skládám.

Miloš: Já poslouchám Boha :-))

Zajímá mne, jak jste se dostali k Bohu, kdy jste se stali křesťany?

Milan: Na základní škole jsem byl rebel, hrozila mi dvojka z chování a vyhazov ze školy, byl jsem v zajímavé partě a viděl jsem, že celý svět funguje tak, že tě lidé doceňují, když sám uděláš něco, co oni by jen chtěli udělat, ale neodváží se k tomu a ty jsi pak pro ně velký hrdina. Proto jsem nesnášel učitele a každou hodinu jim dělal peklo ve třídě. Učitelky odcházely z naší třídy vždy s pláčem. Jedna učitelka byla ale jiná a to mne provokovalo ještě více k tomu, abych do ní ještě více atakoval. Učila nás hudební výchovu a tu jsem nesnášel, nenáviděl jsem hudbu. Celá situace skončila tak, že ze školy odešla jak ta učitelka, tak i já.

Po několika letech jsem potkal její kamarádku, která s ní bydlela, když jsem byl na ZŠ. Já mezitím na střední uvěřil v Boha, poznal jsem totiž nové lidi, nové věci, začal jsem hrát, jednoduše se mi změnil život. Když jsem teda potkal tu kamarádku, pověděla mi, jak to bylo s mou učitelkou. Byla upřímně věřící křesťankou a po každém dni přicházela na ten byt, kde bydlela, s pláčem a večer co večer předkládala svůj žal a starosti před Boha a modlily se obě za mne i za moje spolužáky.

A to já tedy považuji za počátek doby, kdy jsem se stal křesťanem. Jeden člověk, který nepřestal doufat v to, že se změním, napříč své bolesti se nepřestával modlit, abych mohl také poznat Boha a já ho poznal.

Martin: Já jsem zase živý příklad toho, že jsem dítě, které muselo od malička chodit každý týden do kostela a upřímně si nepamatuju, že bych někdy nevěřil v Boha. Vždycky jsem žil s tím, že Bůh existuje, ale cítil jsem, že ho musím hledat. Chodil jsem do Církve bratrské, do Apoštolské církve, na různé křesťanské festivaly, hrál jsem v katolickém kostele a myslel jsem si, že když takhle sloužím, že přece křesťan jsem. Jednou večer při procházce se svým psem po jednom lese tam u nás jsem opět přemýšlel nad vším, co mne trápí a pocítil najednou obrovskou sílu, že jsem musel padnout na kolena. Rozklepal jsem se a po nějaké chvíli se začal od srdce smát. Nevěděl jsem, co se děje, ale tehdy jsem také přijal dar jazyků a začal se modlit v jazycích. Až doma mi opravdu došlo, že tam v tom lese jsem opravdu poznal Boží moc, že samotná víra v jeho existenci nestačila, že jsem ji musel začít žít. S kamarády jsme začali číst spolu Bibli, každý den několik kapitol a zamilovali jsme si to. Takže ne na festivalech a v obrovské mase křesťanů, ale sám v lese, jsem pochopil, co má Bůh znamenat pro můj život.

Miloš: Já jsem neměl žádný takovýto osvícenský zážitek. Můj otec byl evangelický farář, takže se víceméně vždy ode mne očekávalo, že budu chodit do kostela, ale já postupem času zjistil, že to opravdu chci, být v blízké Boží přítomnosti. Jediné, co mne zatím mrzí je, že jsem zatím nevyužil příležitosti k tomu, abych šířil Boží jméno, protože jsem se za to doposud styděl. Teď vnímám, když jsem začal hrát s Intention, že mám opravdu velkou možnost toho využít a hovořit skrze hudbu o Kristově lásce.

Další informace