Misijní služba v Africe II

Jmenuji se Petr Wieczorek a jsem kurátorem sboru ČCE v Šenově. Pracuji jako lékař na interním oddělení v Orlové. V měsíci říjnu roku 2014 jsem měl tu čest zúčastnit se spolu se dvěma zdravotníky a ředitelem české pobočky mezinárodní organizace OM - Operation mobilization- Pavlem Zoulem, krátkodobého měsíčního výjezdu se zdravotnickou pomocí do severních vesnic Ghany.

Máme velikou milost, že ve sboru máme misijně obdařeného kazatele Štěpána Marosze, který se svou manželkou Jolkou úzce spolupracuje s dětskou misií v Příboru. Tím, že jsme malý sbor, musí být naše aktivita misijně založena, chceme-li v našem sboru růst a být živým sborem. Podporujeme řadu misijních projektů, spolupracujeme s dětským domovem na Čeladné, posíláme dárky na Ukrajinu a při letních táborech se snažíme vést děti k podpoře vybraného misijního projektu.

Mé vyslání ke službě v Ghaně bylo naplánováno na den díkůvzdání za úrody, kdy k nám do sboru přijel jako host pastor bratr farář Stanislav Kaczmarczyk, který byl celý svůj život misijním pastorem ve svém regionu a několik let administroval náš sbor. Pastor nás rovněž vedl k misii. Při sbírce na zakoupení léků v Ghaně se vybralo 3 tisíce korun, což považuji na náš malý sbor jako velkou podporu. Modlitební kartičky, které mi vyrobila moje manželka za pomoci grafického ztvárnění bratra Heňy Waloszka,  si rovněž rozebrali skoro všichni aktivní členové sboru. Podporu jsem měl i u své rodiny. Manželka Monika a děti Pavel, Jan a Anička se spolu s babičkou ze Vsetína, za nás intenzivně a vytrvale modlili. Modlitební podporu jsem měl v křesťanské skupince zdravotníků, která se schází u praktické lékařky Petry Sovjakové. Velice mně podpořil a obdaroval léky a potřebnými věcmi na výjezd do Afriky dlouholetý přítel, misionář a lékař Vít Šmajstrla.

Měl jsem také podporu svého primáře MUDr. Pavlíčka, který byl ochotný mě uvolnit na 1 měsíc z práce a zastoupit na endoskopické vyšetřovně v nemocnici v Orlové. Veliké materiální podpory se mi dostalo od farmaceutické firmy Walmark, která sponzorovala multivitamíny pro děti ve vesnicích v Africe.

Vše bylo mnohem lepší, než jsem čekal, přesto to bylo pro mne těžké. I když jsem měl po boku skvělého pastora a misionáře Pavla, který nás jako český tým vedl, vždy vše dobře zajistil a staral se o naše potřeby, modlil se za nás a vkládal ruce spolu s ostatními, když jsme trpěli nějakou nemocí nebo když jsme byli v nějaké zkoušce. Skvělý byl také Daniel, jehož nadšení pro misii jsem obdivoval. Tolik energie, tolik zapálení; věřím, že si ho Pán ještě mocně použije. Aška, vytrvalá modlitebnice a velká misionářka dětí. Všichni byli skvělí, přesto jsem se často cítil sám. Chyběla mi moje manželka Monika, která je mému srdci nejblíže a které mohu říci všechno i nejniternější zážitky a trápení. Uvědomil jsem si, že bez její blízkosti se cítím hodně osamocený. Bojoval jsem v srdci s velkým zklamáním, že asi nikdy nebudu misionářem v Africe, což bylo mým velkým snem. Dlouhodobě je těžké nést odloučení, jinou mentalitu černochů, jazykovou barieru, kterou se mi podařilo překonat jen díky Pavlovi, který mi vše překládal.

Jen díky Boží milosti, kterou se ke mně sklonil, jsem mohl zažít zvláštní oslovení třetího dne výjezdu do vesnic na severu, kdy jsem nemohl s týmem do služby pro průjmovité onemocnění. Odpoledne, kdy mi bylo už trochu lépe, jsem se posadil pod mangovník blízko církve a přemýšlel. Přisedl si ke mně Emmanuel Oppong, pastor z vesnice Loloto. Byl velice trpělivý a mohl jsem mu sdělit skutečně všechno, co jsem prožíval. Viděl jsem v tom Boží milost a vedení. Vnímal jsem jako by si ke mně přisedl skutečný Immanuel /Ježíš/, který mně chtěl povzbudit a dát mi další úkol. Probírali jsme situaci v naší církvi v České republice i v našem malém sboru, a tu jsem přijal nový úkol. Pán mi prostřednictvím Emmanuele řekl:" Buduj církev a sbor tam, kde jsi, aby byla silná, zdravá a mohla vysílat další misionáře! Velice mně to povzbudilo a dalo novou sílu a vizi pro službu Pánu. Věděl jsem, že mi Pán dá sílu obstát v tomto úkolu a rovněž i v dokončení misie v Ghaně. Každý den jsem se modlil, abych vydržel každý další den služby. Nemocných a potřebných bylo mnoho, a nás konzultujících zdravotníků bylo jen pár. První týden to bylo přiměřené, protože pomáhalo asi 5 mediků z Kumasi, kteří přijeli jen na první týden. Přesto si jejich pomoci a zájmu o lidi na severu země, kteří žijí v chudobě, velice vážím. Druhý týden byl s námi ještě lékař z křesťanské nemocnice v Kumasi, Joseph, což bylo rovněž velkou pomocí, protože jsme mohli být alespoň tři konzultující lékaři a velice schopný medik Daniel. Třetí týden jsme však už sloužili bez Josepha, který se musel vrátit do své nemocnice. Cítil jsem zodpovědnost, protože všechno zůstalo na nás třech zdravotnících z Česka. Pán však dal dalšího konzultanta Izaka, který rovněž velice schopně zastával službu konzultanta a tak jsme díky Pánu zvládli posloužit potřebným v dalších vesnicích.

Zkušenost, kterou jsem prožil, byla tato. Pro pomoc potřebným v takovýchto oblastech je třeba poměrně velký tým spolupracovníků, kteří se vzájemně podporují a na každý den hledají sílu od Pána, aby mohli obstát. To se dělo, a jen díky Pánu jsme mohli na severu Ghany posloužit.

Svou službu jsem viděl hlavně ve vyšetřování a konzultování zdravotního stavu místních, kteří se přišli nechat prohlédnout a probrat své zdravotní problémy. Obvykle přišli i s dětmi, takže jsme vyšetřovali celou rodinu. Chtělo to jen si na to zvyknout a počítat s tím. Já mám děti rád, proto to bylo spíše zpestření. Děti byly častokrát více nemocné, než dospěli. Mnoho dětí mělo malárii, kterou jsme mohli diagnostikovat jednoduchým testem z kapky krve.

Celá misie ve vesnicích byla velice dobře zorganizována. Po ranním ztišení a modlitbách týmu jsme buď posnídali, nebo rovnou vyjeli ze základny do okolních vesnic. Základna byla ve sboru Loloto, druhý týden byla základna u misionáře Emmanuele v Yagabe. Nejdříve jsme se museli u místního stařešiny zeptat, jestli nám dá svolení, abychom ve vesnici mohli posloužit. Následovala příprava vyšetřovacích konzultačních míst, sesterských míst, laboratoře a farmacie.

Vyšetřovny byly většinou v centru vesnice ve stínu stromů nebo v místních zdravotnických střediscích.

Před zdravotnickou službou předcházela evangelizace s výzvou. Všechno bylo podrobně zdokumentováno. Místní, kteří se přihlásili na výzvu, že se chtějí odevzdat Pánu Ježíši, se modlili s týmem. Každý, kdo pak přišel na zdravotnickou konzultaci, dostal číslo a posadil se do řady a čekal. Po sepsání základních iniciál, váhy, věku, změření TK, čekal s kartou na konzultaci u lékaře nebo medika. Lékař za pomocí překladatelů, kteří tlumočili z angličtiny do místního jazyka, odebral anamnézu, vyšetřil pacienta, zapsal vše do karty a odeslal pacienta buď přímo do farmacie k vydání předepsaných léků, nebo do laboratoře, kde se prováděl test na malárii, vyšetření moči a glykemie. Vše probíhalo organizovaně a vše bylo dokumentováno v kartě nemocného. Vážnější případy byly označeny a věnovala se jim zvláštní péče.

Mimo službu konzultační jsem s ostatními zdravotníky dělal osvětu. Zaměřil jsem se na prevenci malárie a průjmová onemocnění. Jen Daniel a Pavel, kteří byli schopni plynule mluvit v angličtině, měli program a kázání v církvi i při ranním ztišení.

Pozitivně hodnotím dobrou spolupráci týmu; bylo v tom vidět jednotu Božího Ducha a lásku jednoho k druhému. Ranní ztišení byla velice důležitá, aby člověk dostal sílu a lásku pro celý den. Někdy v posledním týdnu byla ranní ztišení zkrácena pro nedostatek času a netrpělivé lidi, kteří již čekali na ošetření.

Touto misijní zkušeností mně Pán učil trpělivě a vytrvale sloužit bližním, i těm nejchudším. Naučil jsem se více každý den spoléhat na jeho pomoc, protože z vlastní moci bych tu službu nezvládl. Také jsem se naučil, jak jednoduchým způsobem předat evangelium. Učili jsme se vzájemně spolupracovat a pomáhat si a modlit se jeden za druhého.

Zdravotnickou pomoc vidím jako jeden z možných nástrojů služby, kterou jsme mohli místním chudým lidem nabídnout a tím pomoci řešit něco, s čím mají problém. Proto přišlo tolik lidí, a proto byli ochotni čekat třeba celý den na lékařské vyšetření. Velice dobré bylo to, že před vyšetřováním předcházela evangelizace a výzva k přijetí Ježíše. Škoda, že během čekání na vyšetření neprobíhala další pastorace s místními pro nedostatek překladatelů. Bylo dost času, který prožili místní jen pouhým čekáním. Rovněž jsme přemýšleli, jak zefektivnit zdravotnickou pomoc, aby se dostalo hlavně na vážněji nemocné. Téměř každý, kdo přišel, včetně dětí, měl nějaké zdravotní problémy, nejen krátkodobé, ale i dlouhodobé.

Další příhoda, která mě zasáhla, souvisela s chlapcem ve vesnici Loloto - Eliášem, který měl ochrnuté dolní končetiny a byl odkázán na svou sestru, která ho vozila na invalidním vozíku. Před pěti lety ochrnul zřejmě po dětské mozkové obrně a od té doby není schopný se sám pohybovat. Jeho rodiče ho tenkrát před lety vzali z nemocnice a přivedli za šamanem, který s ním dělal nějaké své rituály.

Když jsme se s tímto chlapcem blíže seznámili, chtěli jsme mu pomoci, modlili jsme se spolu s místním pastorem za jeho uzdravení a osvobození od jakýchkoli duchovních vlivů, kterým na něj působil tenkrát šaman. I přesto, že jsme neviděli hned výsledek a chlapec nevyskočil zdráv, přesto věřím, že ho Pán zachránil pro věčný život a bude-li chtít, uzdraví i jeho tělo. Poslední den našeho pobytu v Loloto nám chlapec ukázal velkou proleženinu na hýždích, kterou měl od tvrdého dřevěného prkénka, které nahrazovalo zničenou sedačku starého invalidního vozíku.

Z takové proleženiny by mohl zemřít, pokud by dostal sepsi. S pomocí Pána jsme proleženinu ošetřili a doporučili další léčení v místním zdravotním středisku. Tým se mu poskládal na nový invalidní vozík, který mu byl koupen v nejbližším městě Tamale a dovezen místním člověkem. Pán nám ukázal, že i přes tohoto mladého chlapce chce působit ve vesnici Loloto. Mimochodem je tam velice požehnaný pastor Emmanuel, kterého jsem již zmiňoval.

Misijní výjezd v Africe byl pro mě jedinečnou zkušeností, protože mi Pán ukázal, kde je moje místo a dal mi úkol. Osobně jsem toužil být misionářem v daleké Africe. Zjistil jsem však, že na to nemám a že moje místo je v České republice. V zemi, kde rozumím jejím obyvatelům, mám rodinné zázemí, manželku, děti, které velmi potřebuji, aby byly se mnou. Netvrdím, že další misijní cesty odmítám, ale v Africe jsem poznal, že moje místo je zde.

Misijní práce v Ghaně dál pokračuje přes OM, za kterou je zodpovědný ředitel Chris Insaidoo.

Bližší informace najdete na webových stránkách www.cz.om.org

Rád se zapojím do misie v okolí našeho sboru v Šenově. Rád budu prezentovat své zkušenosti z Ghany v dalších sborech, nejen v naší církvi. Rád budu předávat zkušenosti dalším mladým zdravotníkům, kteří by chtěli vyjet do Afriky. Na konferenci křesťanských zdravotníků chci představit misijní projekt zdravotnické pomoci v Ghaně.

Ke všem, kteří budou číst tyto řádky, mám naléhavou prosbu: Modlete se za misijní dílo v Ghaně.

Pokud Vás Pán Bůh povede k finanční podpoře misijní činnosti na severu Ghany, kde je i početná komunita muslimů, kteří potřebují poznat Boží milost skrze evangelium Pána Ježíše, máte příležitost.

Své dary můžete posílat na č. účtu České pobočky OM - operace mobilizace - s variabilním symbolem pro zdravotní pomoc Ghaně: 2700344081/2010,  Fio banka, variabilní symbol 8855. Pokud byste se chtěli zkontaktovat se mnou, můžete na tel. 773219389 nebo e-mailem: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

               Obracím se na vás s následující prosbou: „V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry (i sestry) i za mne, aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoli promluvím.“ Ef.6,18.                „Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!“ 2.Kor.6,2.

Další informace