Misijní služba v Africe I

Jmenuji se Petr Wieczorek a jsem kurátorem sboru ČCE v Šenově. Pracuji jako lékař na interním oddělení v Orlové. V měsíci říjnu roku 2014 jsem měl tu čest zúčastnit se spolu se dvěma zdravotníky a ředitelem české pobočky mezinárodní organizace OM - Operation mobilization- Pavlem Zoulem krátkodobého měsíčního výjezdu se zdravotnickou pomocí do severních vesnic Ghany.

Máme velikou milost, že ve sboru máme misijně obdařeného kazatele Štěpána Marosze, který se svou manželkou Jolkou úzce spolupracuje s dětskou misií v Příboru. Tím, že jsme malý sbor, musí být naše aktivita misijně založena, chceme-li v našem sboru růst a být živým sborem. Podporujeme řadu misijních projektů, spolupracujeme s dětským domovem na Čeladné, posíláme dárky na Ukrajinu a při letních táborech se snažíme vést děti k podpoře vybraného misijního projektu.

Mé vyslání ke službě v Ghaně bylo naplánováno na den díkůvzdání za úrody, kdy k nám do sboru přijel jako host pastor bratr farář Stanislav Kaczmarczyk, který byl celý svůj život misijním pastorem ve svém regionu a několik let administroval náš sbor. Pastor nás rovněž vedl k misii. Při sbírce na zakoupení léků v Ghaně se vybralo 3 tisíce korun, což považuji na náš malý sbor jako velkou podporu. Modlitební kartičky, které mi vyrobila moje manželka za pomoci grafického ztvárnění bratra Heňy Waloszka,  si rovněž rozebrali skoro všichni aktivní členové sboru. Podporu jsem měl i u své rodiny. Manželka Monika a děti Pavel, Jan a Anička se spolu s babičkou ze Vsetína za nás intenzivně a vytrvale modlili. Modlitební podporu jsem měl v křesťanské skupince zdravotníků, která se schází u praktické lékařky Petry Sovjakové. Velice mě podpořil a obdaroval léky a potřebnými věcmi na výjezd do Afriky dlouholetý přítel, misionář a lékař Vít Šmajstrla.

Měl jsem také podporu svého primáře MUDr. Pavlíčka, který byl ochotný mě uvolnit na  měsíc z práce a zastoupit na endoskopické vyšetřovně v nemocnici v Orlové. Veliké materiální podpory se mi dostalo od farmaceutické firmy Walmark, která sponzorovala multivitamíny pro děti ve vesnicích v Africe.

Vše bylo mnohem lepší, než jsem čekal, přesto to bylo pro mne těžké. I když jsem měl po boku skvělého pastora a misionáře Pavla, který nás jako český tým vedl, vždy vše dobře zajistil a staral se o naše potřeby, modlil se za nás a vkládal ruce spolu s ostatními, když jsme trpěli nějakou nemocí nebo když jsme byli v nějaké zkoušce. Skvělý byl také Daniel, jehož nadšení pro misii jsem obdivoval. Tolik energie, tolik zapálení; věřím, že si ho Pán ještě mocně použije. Aška, vytrvalá modlitebnice a velká misionářka dětí. Všichni byli skvělí, přesto jsem se často cítil sám. Chyběla mi moje manželka Monika, která je mému srdci nejblíže a které mohu říci všechno, i nejniternější zážitky a trápení. Uvědomil jsem si, že bez její blízkosti se cítím hodně osamocený. Bojoval jsem v srdci s velkým zklamáním, že asi nikdy nebudu misionářem v Africe, což bylo mým velkým snem. Dlouhodobě je těžké nést odloučení, jinou mentalitu černochů, jazykovou barieru, kterou se mi podařilo překonat jen díky Pavlovi, který mi vše překládal.

Jen díky Boží milosti, kterou se ke mně sklonil, jsem mohl zažít zvláštní oslovení třetího dne výjezdu do vesnic na severu, kdy jsem nemohl s týmem do služby pro průjmovité onemocnění. Odpoledne, kdy mi bylo už trochu lépe, jsem se posadil pod mangovník blízko církve a přemýšlel. Přisedl si ke mně Emmanuel Oppong, pastor z vesnice Loloto. Byl velice trpělivý a mohl jsem mu sdělit skutečně všechno, co jsem prožíval. Viděl jsem v tom Boží milost a vedení. Vnímal jsem, jako by si ke mně přisedl skutečný Immanuel /Ježíš/, který mě chtěl povzbudit a dát mi další úkol. Probírali jsme situaci v naší církvi v České republice i v našem malém sboru, a tu jsem přijal nový úkol. Pán mi prostřednictvím Emmanuele řekl:" Buduj církev a sbor tam, kde jsi, aby byla silná, zdravá a mohla vysílat další misionáře! Velice mě to povzbudilo a dalo novou sílu a vizi pro službu Pánu. Věděl jsem, že mi Pán dá sílu obstát v tomto úkolu a rovněž i v dokončení misie v Ghaně. Každý den jsem se modlil, abych vydržel každý další den služby. Nemocných a potřebných bylo mnoho, a nás konzultujících zdravotníků bylo jen pár. První týden to bylo přiměřené, protože pomáhalo asi pět mediků z Kumasi, kteří přijeli jen na první týden. Přesto si jejich pomoci a zájmu o lidi na severu země, kteří žijí v chudobě, velice vážím. Druhý týden byl s námi ještě lékař z křesťanské nemocnice v Kumasi, Joseph, což bylo rovněž velkou pomocí, protože jsme mohli být alespoň tři konzultující lékaři a velice schopný medik Daniel. Třetí týden jsme však už sloužili bez Josepha, který se musel vrátit do své nemocnice. Cítil jsem zodpovědnost, protože všechno zůstalo na nás třech zdravotnících z Česka. Pán však dal dalšího konzultanta Izaka, který rovněž velice schopně zastával službu konzultanta a tak jsme díky Pánu zvládli posloužit potřebným v dalších vesnicích.

Zkušenost, kterou jsem prožil, byla tato. Pro pomoc potřebným v takovýchto oblastech je třeba poměrně velký tým spolupracovníků, kteří se vzájemně podporují a na každý den hledají sílu od Pána, aby mohli obstát. To se dělo, a jen díky Pánu jsme mohli na severu Ghany posloužit.

Svou službu jsem viděl hlavně ve vyšetřování a konzultování zdravotního stavu místních, kteří přišli se nechat prohlédnout a probrat své zdravotní problémy. Obvykle přišli i s dětmi, takže jsme vyšetřovali celou rodinu. Chtělo to jen si na to zvyknout a počítat s tím. Já mám děti rád, proto to bylo spíše zpestření. Děti byly častokrát více nemocné než dospěli. Mnoho dětí mělo malárii, kterou jsme mohli diagnostikovat jednoduchým testem z kapky krve.

Pokračování příště.

Další informace