Dva dny z jedné cesty

Je čtvrtek ráno 11. prosince 2014. Začíná první den našeho posledního výjezdu na Ukrajinu v tomto roce. Město Iršava se probouzí do mrazivého rána, na ulicích začíná běžný ruch. Po snídaní je třeba vyložit věcí z auta a uložit do skladu – garáže manželů Terezky a Josefa Izaiových, kde je naše základna v době pobytu na Ukrajině. Po vyložení nákladu se vydáváme do města na průzkum kurzu eura a zjišťujeme, že nejlépe vyměníme u našeho již osvědčeného „penězoměnce“ Saši na místním bazaru. Kurz ukrajinské hrivny prudce klesá, dnes se zastavil na hodnotě 21,30 za 1 euro (1 hrivna = 1,30Kč).

Pak odjíždíme do 10 km vzdálené obce Zaričie, kde se nachází sklad křesťanské literatury pro celou zakarpatskou oblast Ukrajiny. Setkáváme se s pastorem místního sboru evangelických křesťanů Ivanem Babišem, který je zároveň ředitelem organizace GBV Dillenburg GmbH pro distribucí křesťanské literatury v zakarpatské oblasti Ukrajiny. Po krátkém posezení u kávy nakládáme do auta kalendáře pro děti, “Zerno vičnosti 2015“ (Dobrou setbu), evangelium Lukáše pro děti, záložky s biblickými veršíky a ještě jiné věci, které budeme moci rozdávat dětem v naších rodinách.

Odpoledne se vydáváme na cestu do několika rodin směrem na Mukačevo. V blízkém velkoskladu nakupujeme potraviny, mouku, cukr, olej a těstoviny pro rodiny, kde nemáme jistotu dávat jim do ruky peníze na nákup. Většina rodin dostává z našeho „fondu“ 400 až 500 hriven měsíčně, ale je několik rodin o kterých víme, že to s penězi neumí, tak pro ně potraviny nakupujeme nebo platíme dluh v obchodě. V takových případech jsme s prodejcem domluvení za kolik a co si mohou měsíčně nakoupit.

Po návštěvě dvou rodin, Fedora a Svetlany Terpajových  (7 dětí) a Juliuse a Natalije Vaš (8 dětí) pokračujeme do 22 km vzdálené vesničky Hrbok, kde žije matka Natalija  Kunak s 8 dětmi ve velice mizerných podmínkách (v jedné místnosti, bez vody a sociálního zařízení). Tři starší dětí jsou z prvního vztahu – Ivan (17), Diana (14) a Kristina (10), pět mladších (1 rok až 8 let) ze současného vztahu. Přijeli jsme na místo již za tmy. Doma jsme zastihli dětí samotné, pod dohledem desetileté Kristiny. Matka s přítelem odjeli údajně na nákup do města. Dozvěděli jsme se, že sedmnáctiletý Ivan odešel z domova již v létě a čtrnáctiletá Diana před dvěma týdny. Příčinou bylo zřejmě hrubé chování ze strany přítele matky. Z vyprávění dětí jsme nabyli dojmu, že muž dospívající dívku pravděpodobně sexuálně obtěžoval a proto odešla do Mukačeva hledat svého otce. Rozhodli jsme se, že musíme Dianu vyhledat a poskytnout jí pomoc. Jediné, co jsme věděli, bylo to, že otec Diany žije v romském táboře v Mukačevu. Ještě tento večer jsme se telefonicky spojili s pastorem církve baptistů Fiedorem Litvinovem s Mukačeva, který nám domluvil na pátek dopoledne schůzku s Michalem Balogou, pastorem Církve Živého Boha v romském táboře v Mukačevu.

V pátek ráno odjíždíme do 40 kilometrů vzdáleného Mukačeva. Okolo deseti hodin se setkáváme v domě pastora Fiedora Litvinova s pastorem Michalem Balogou, který po krátké poradě a modlitbě navrhuje začít hledání na matričním úřadu města Mukačevo. K našemu velikému překvapení potkáváme před budovou úřadu matku Diany s přítelem. Byli tam přepsat Dianu na otce kvůli vyplácení sociálních dávek. Na matričním úřadu se dovídáme jméno otce Diany, jmenuje se Michal Demeter a žije v romském táboře a tak jedeme spolu s pastorem Michalem do tábora. Ještě před táborem na radu pastora přesedáme do jeho auta pro naši bezpečnost. Romský tábor se rozkládá na ploše několika hektarů a žije v něm asi 5 tisíc romů. Před námi se nachází místo jaké známe z obrázků představující chudinské „slumy“ na předměstích velkoměst světa. Lidské příbytky postavené ze všeho, co se dá najít v blízkém okolí. Po zablácených uličkách pobíhá spousta psů. Lidé jsou zalezlí uvnitř domků, protože venku je mráz. Přestože zde žije několik desítek mužů se jménem Michal Demeter, podaří se nám po nějaké době najít toho pravého – otce Diany. Žije asi uprostřed tábora s družkou a 5 dětmi. Je nezaměstnaný, celá rodina žije z malých sociálních dávek. 

Po krátkém rozhovoru vychází z domku Diana, je velice překvapená a rozrušená. Všichni jsme velice dojatí z tohoto shledání. Odcházíme spolu s ní k autu, kde ji předáváme nějaké dárky, peníze na zakoupení mobilu a jiných nutných věci, které potřebuje. Dostává také telefonní čísla a adresy osob, na které se může obracet v případě potřeby. Pastor Michal Baloga jí pozývá na setkání do jejich sboru a slibuje, že se bude osobně zajímat o dění v její nové rodině. Po téměř detektivním pátrání se vracíme zpět k našemu autu, které nacházíme v pořádku, loučíme se s naším novým přítelem pastorem Michalem a vydáváme se na zpáteční cestu do Iršavy. Na chvíli se ještě zastavujeme v rodině Mironiščenků ve vesnici Medjanica a ve dvou rodinách na předměstí Iršavy. Domů (do Iršavy) přijíždíme vyčerpaní a unavení pozdě večer, ale  naše srdce naplňuje veliká radost a vděčnost vůči našemu Pánu Ježíši Kristu. Mohli jsme dnes prožít naplnění Jeho slov: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít? Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě? Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?‘ Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.‘ Matouš 25,44-45

Další informace