Táborové trio – Tyra, Těšín, Spálov

“Z táboru na tábor”, tak takhle jsem letošní léto odpovídala všem, kteří se mě zeptali, jak se nám daří tady v Česku po těch několika měsících v zahraničí. Dětské tábory už byly odprezentovány i v kostele a k té spoustě fotek a informací snad dodám jen to, že oba dětské tábory byly i přes svou náročnost v program v mnoha směrech osvěžující.

Rok co rok mě nepřestává překvapovat dychtivost některých dětí po Božím slově. No ano, všechny děti takové zdaleka nejsou, ale když vidím zaujetí v četbě Bible před spaním, když ostatní hrají nějakou hru, nebo prostě blbnou se zubní pastou u dveří, nemám daleko k slzám dojetí a touhou křičet “Halelluja!”

Nebo, když jsem svědkem velké radosti ze zpěvu chvály Pánu Bohu, veselému poskakování a pečlivému vyslovování každičkého slovíčka, tlačím slzu v oku. Vždy mne překvapí a každý rok si všímám a memoruji si malé táborové hrdiny, kteří od odhodlaného hledání něčeho ztraceného, přes utěšování bolístek nebo řešení konfliktů, umí i potěšit vedoucí a umějí jim neskutečně zvednout náladu už jen svou přítomností a úsměvem, nebo třeba jen nějakou dětskou větičkou, která dojme i mrzouta.

Zaměřím se ale trochu víc na dorostový tábor na Spálově, který byl pro mne jako už i loni jedním velkým sebezapřením. Nejsem fanda stanování v otevřeném prostoru a neizolovaném “týpí”, kam si lezou zvířátka všeho druhu jako do krámu. No a letos jsem té havěti měla ve svém spacáku a blízkém okolí opravdu hodně: od velkých pavouků přes všelijaké chrobáky, komáry, ještěrku či myš. Ano, zkušení táborníci se zasmějou a mávnou rukou, moje maličkost ovšem trpěla. K tomu, když se přidá několikadenní lijavec, musím se přiznat, že má morálka klesala. To vše a k tomu ještě ztráta klíčů od sborového auta (později nalezených) ve mě málem vyvolalo paniku.

Nic z toho ale nezničilo báječný dojem z programu, který jsme letos dorostencům vymysleli. Tématem byl příběh svatého Patrika. Ze Spálova se stalo středověké Irsko a Patrikův příběh od jeho dětství, únosu do zajetí, vysvobození až po misijní a kazatelskou činnosti, nás provázel celým týdnem. Her a bláznivin bylo spousta a jak jsem už i sama v jednu chvíli dorosťákům sdělila, u některých úkolů, které jsme jim vymysleli bych před deseti lety jako dorostenec asi remcala. Oni však s velkou odvahou a neskutečným odhodláním nebojkotovali ani ždibec, a že takových momentů bylo hned několik.

Například naprosto šílené pobíhání ostružinovým paloukem, několikakilometrové táborové hry doprovázené plněním úkolů a orientováním se podle buzoly v prostoru, noční hru ve vodě za deště, kde pointou bylo rozdělat oheň a přenést jej z jednoho břehu řeky na druhý; dva velmi dlouhé výlety s hledáním ukrytého táborového pokladu a také několikahodinové skládání a na konci tábora i rozkládání týpí a táborové kuchyně.

Kromě toho dorosťáci neustále chystali dřevo, rozdělávali táborový oheň a několikrát za tábor si také vařili, učili se azimuty, poskytování první pomoci nebo morseovku a luštili všelijaké hlavolamy nebo batikovali trička.

Tábor na Spálově je jednoduše každoroční výzvou a kdo ho alespoň jednou zažil, ví, že se mu příští rok bude chtít jet, i kdyby z nebe trakaře padaly :D

Další informace