Dá-novinky (reportáž z Dánska)

Milí přátelé z Rozvoje,

dovolte, abychom vás krátce pozdravili z dánské Kodaně, kde jsme součástí dobrovolné služby v rámci dánské organizace „Diakonissestiftelsen“. Ta je obdobou nám známé Slezské diakonie, která nás jakožto dobrovolníky do Dánska vyslala. Tyto organizace dohromady tvoří spolu s mnohými dalšími podobnými organizacemi po celé Evropě partnerskou síť, v rámci které mají mladí lidé jedinečnou možnost stát se dobrovolníkem v cizí zemi a prožít tam celý rok.

Naše služba je v zásadě postavena na biblických principech diakonie, v dnešní církvi a společnosti často chápané jako charitativní a humanitární činnosti věřících, zejména pomoci potřebným. Celý tento projekt je však zaštítěn Evropskou unií a má tedy zároveň sloužit k rozvoji solidarity a tolerance mezi mladými lidmi a má sloužit jako intenzivní vzdělávací zkušenost s přínosem pro osobní rozvoj zapojených dobrovolníků.

Sečteno a podtrženo, už více než dva měsíce zažíváme naše životní dobrodružství. Přijali jsme výzvu vycestovat na určitý čas za hranice našeho regionu, naší země a musíme vzdát nesmírný dík našemu Pánu za to, že se o nás milostivě stará a každý den nám dává zakoušet nové a nové situace, které tvarují naše osobnosti. Dánsko sice není na opačné straně zeměkoule, dokonce se sem dá dojet z Prahy přímým vlakovým spojem, ale přesto by se jeden divil, jaká úskalí život v cizí zemi přináší. Naprosto cizí jazyk, jiné zvyky, nový systém…

Vyprávět by se dalo mnoho, ale pro dnešek se pokusím shrnout to nejdůležitější do pár bodů:

Práce: Zuzi pracuje v denním centru pro uprchlíky, nebo chcete-li imigranty, kteří museli z různých důvodů opustit svou rodnou zemi. Dánská politika je nastavena pro takovéto lidi velmi otevřeně. Potkat zde v ulicích cizince je zcela běžné. Zuzi se tak denně setkává zejména s lidmi Blízkého východu (Írán, Irák, Turecko, Afghánistán, Egypt apod.). Povětšinou to jsou muslimové, všichni mluví svými vlastními jazyky, dánsky umí pramálo a anglicky vůbec. S čím konkrétně Zuzi pomáhá? Snaží se návštěvníky centra vyslechnout, být jim nápomocná, pomoct s překladem dokumentů pro imigrační centrum, uvařit kávu, upéct koláč, vytvořit pro ně aktivity a zapojovat je do zdejší kultury. Centrum je zřizováno křesťanskou misijní organizací Danmission a všichni návštěvníci tvoří komunitu, která se schází ke společným programům, navštěvuje je pastor nedalekého sboru, od kterého mohou slyšet evangelium, mají možnost spolu zpívat a zkrátka někde s někým být, čehož si moc váží a pracovníci centra samozřejmě taky.

Já - Kuba, pracuji na střední a vysoké škole v rámci Diakonissestiftelsen, která vzdělává studenty v oborech sociálního a zdravotního asistentství, ošetřovatelství, a oboru s názvem křesťanství, kultura a komunikace. Funguji jako pomocník administrativy a učitelů, zejména v oblasti počítačové gramotnosti. Snažím se osvěžit jejich znalosti softwarů, které jsou potřebné k jejich práci, zprovozňuji interaktivní tabule, spravuji internetové stránky apod.

Volný čas: Krátce po příjezdu jsme obdrželi kola, která jsou v Kodani zcela běžným dopravním prostředkem. Jsme za to moc vděčni, protože tak jsme velice flexibilní a mobilní, často podnikáme výlety, nejsme omezeni nejbližším okolím, ale můžeme v podstatě kamkoli. Nutno podotknout, že Kodaň se svým zhruba milionem obyvatel je v podstatě vcelku jednoduché, ale zato krásné město se spoustou věcí, které stojí za shlédnutí. Vše relativně nedaleko od sebe, na kole je to jedna radost - hlavní nádraží, muzea, královský palác, opera, malá mořská víla, zábavní park, lodní kanály, moře, spousta obrovských parků a zahrad. Mimo to se účastníme kurzů dánštiny, což je dost náročná, ale zato velice potřebná věc.

Počasí: Co se počasí týče, samozřejmě, že je tady o poznání chladněji než v ČR, sluníčko se velmi často střídá s deštěm, zimní bundy už jsou v plném provozu. Na druhou stranu nás zřejmě nečeká nikterak extrémní zima, jako to někdy bývá doma. Perličkou byla před pár dny šílená bouře, která nejprve zasáhla Británii a Benelux a později i Skandinávii včetně Dánska. Evropské země nepoužívají pro pojmenování takových bouří standardizovaný systém a tak jste o ní mohli slyšet ze Spojeného království jako o „St. Jude“, ve Švédsku ji příslušné místní úřady pojmenovaly „Simone“, Evropská unie „Cristian“ a centrální evropské středisko pro změnu „Carmen“. Byly toho plné zprávy. Konkrétně v Dánsku vítr strhával lešení z budov, vzduchem létalo skoro všechno od listí, odpadků, větví, přes jízdní kola, trampolíny až po lidi samotné. V Kodani padaly stromy, doprava kolabovala, ale to vše jen v pondělí odpoledne a večer. Nás osobně ani naše okolí bouře nezasáhla v podstatě nijak a jsme naprosto v pořádku. Ostatně dva dny na to nebyly po bouři ani stopy.

Je toho opravdu spousta, co by se dalo napsat, ale nechme si něco i na příště, třeba něco víc o dánské kultuře, církvi nebo nějakou tu naši historku...

Posíláme vám srdečné pozdravy, často na vás myslíme na modlitbách!

Další informace