Konference žen 2013

21. 9. 2013 se v našem sboru Na Rozvoji konala 6. mezidenominační konference žen na téma: „Žádná tma pro tebe není temná“. Hlavní mluvčí byla sestra Vlasta Khabibullin (AC-KC, Č. Těšín), kterou mnozí znáte, protože už několikrát byla i na našich bohoslužbách a mluvila o své (dnes už bývalé) práci – převozu ruských židů do Izraele.

Další svědectví měly sestry – Irena Kadlubiec  (SCEAV – Třinec), Lenka Kantorová (AC-Agape) a Jitka Gočaltovská z Kroměříže, kterou někteří také znáte hlavně z moderování slavnosti 400. výročí Bible kralické v Kralicích nad Oslavou.

Jako doprovodný verš pro přípravu i samotné konání konference jsme si vybraly verš Gal. 6, 9-10 „V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas. A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry“.

Trochu z „historie“ – Myšlenka uspořádat mezidenominační konferenci vznikla tak trochu spontánně. Dvě sestry z AC-KC pozvaly na setkání žen sestru Ludmilu Hallerovou z Prahy, která prožila velice zajímavý a bohatý život s Pánem, miluje Izrael, pořádá tam zájezdy a nesmírně ráda o něm i vypráví. Dokáže oslovit jak mladé, tak i starší ženy – možná i proto vznikl název - „Od dívky až po babičku“. Zdálo se jim, že když mezi ně zavítá tak vzácný host, jakým nesporně 86-ti letá sestra Hallerová je, tak že by byla velká škoda, aby ji poslouchalo jenom několik žen z jejich sboru. Pán jim vnuknul úžasnou myšlenku - pozvat ženy i z jiných sborů  v Těšíně. Byl to bezesporu velmi dobrý nápad, akorát je škoda, že našich žen bylo tak málo, že by jich šlo spočítat na prstech jedné ruky. No darmo - „není každý den posvícení“.

Sestrám z AC-KC se tento nápad tak zalíbil, že se rozhodly takovou konferenci zopakovat. Tentokrát k organizaci už přizvaly i sestry z ostatních společenství v Českém Těšíně, vytvořily organizační tým a nechaly se zastřešit celosvětovou organizací AGLOW, v níž jsou zapojeny ženy ze všech křesťanských denominací. Později se  domluvily, že konference budou pořádat 2x do roka, pokaždé v jiném sboru, aby se mohly více poznat a sblížit. Řada na nás přišla právě 21. 9. 2013.

Samotné konferenci předcházela dlouhá příprava. - Organizační mezidenominační tým se několikrát sešel, aby se domluvily potřebné záležitosti. Nejdůležitější bylo „vymyslet“ zajímavé téma, které by navazovalo na předchozí konferenci, navrhnout a zajistit hlavní mluvčí, ale i sestry, které by měly svědectví na dané téma, oslovit vhodné a ochotné moderátorky, připravit poutavý plakát, sestavit program a mnoho dalšího… Neméně důležité bylo zajistit obědy a chod kuchyně, nákupy, zpěv, výzdobu, úklid, registraci a další potřebné povinnosti, což zajišťoval už převážně vnitřní „Rozvojový“ tým. Tahounem či „mozečkem“ tohoto týmu byla sestra Halinka Berglowiecová, Lucka Haroková ji doplňovala dobrými postřehy a Kája Fukalová se postarala o kuchyň. Celý tým sester velmi ochotně udělal či už při přípravě, nebo během samotné konference velký kus práce, za co jsme jim velmi vděčné.

A nastal den D - Registrace začala v 9 hodin a hlavní program rozběhly v 9.30 hod. moderátorky - Dáša Cieslarová a Magda Niemczyková. Přivítal nás br. farář Pilch a naplno se vše rozjelo chválami, které vedli Zuzka a Daniel Kaczmarczykovi.

Hlavního slova se pak ujala s. Vlasta Khabibullin, která nás provedla pouští a to jak současnou, tak tou po které 40 let kráčeli Izraelité. Bylo to přímo úžasné, jak bravurně přecházela ze současnosti do minulosti a ukázala nám, jak důležité je mít ten správný postoj ke všem věcem kolem sebe. Jak důležité je uvědomovat si, že Bůh nám nepříjemné situace pomůže řešit, pokud Mu řekneme jak nám je těžko, a že se nám chce plakat. Pokud Bohu dovolíme, aby se nás ujal, utišil naši bolest a náš pláč, On to určitě udělá, protože chce nám být blízko a chce vyléčit naše srdce, chce nám podat živou vodu, která nám pomůže dojít do oázy, kde nám bude určitě dobře. Tou živou vodou je Ježíš Kristus, On nám ukáže světlo a vyvede z temnoty, ve které se nacházíme. Dále sestra Vlasta mluvila o Jobovi, který také jako by procházel vyprahlou pouští a mj. nám ženám „doporučila“, abychom nebyly jako Jobova žena, která mu radila, aby zradil Boha. Job ji neposlechl a jenom důvěra v Boha mu pomohla vyjít z té temnoty, ve které se nacházel.

Ve druhém vstupu nám Vlasta vyprávěla o Josefovi, který část svého života také prožil v duchovní i tělesné poušti. Josef chvílemi určitě nechápal, proč ho bratři prodali do otroctví, ale věděl, že Bůh je stále s ním, proto Ho prosil, aby ho zbavil hořkosti a pomohl odpustit bratrům jejich ohavný čin. Tento starozákonní příběh s. Vlasta opět protkala současným příběhem z Rwandy o dívce, která viděla, jak v nenávistné válce sousedé vyvraždili její rodinu. Prožila velmi těžký život, ale po dlouhém strádání potkala misionáře, odevzdala své srdce Pánu Ježíši a On ji také vyvedl z temnoty, ve které se nacházela. Duch Svatý jí po čase vnuknul myšlenku, aby se vrátila do rodné vesnice a řekla těm, kteří ji tak ublížili, že jim odpouští. Byl to určitě nelehký úkol, ale prosila Boha, aby jí s ním pomohl. A Bůh ji pomohl – dal ji sílu odpustit. Pán Ježíš se na Golgotě také díval na lidi, kteří Jej ukřižovali a způsobili Mu mnoho bolesti, a přesto řekl Bobu - „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“(Luk 23,34).

Slova s. Vlasty v nás určitě zanechala hluboký dojem a ukázala nám, jak důležitá jsou naše rozhodnutí a že podle toho, co uděláme, bude vypadat i náš život. Bůh nám dá moudrost rozhodnout se správně a sílu učinit i jedno z nejtěžších rozhodnutí – odpustit. A právě síla odpuštění nás vyvede z temna, ve kterém se může ocitnout každý z nás. „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“ (Řím. 8,28)

Po dobrém obědě, scénce a dalších písních přišla na řadu svědectví. V prvním nám sestra Kadlubiec vyprávěla o temnotě, kterou prožila, když ji zemřel manžel a o tom, jak ji důvěra v Pána Ježíše pomohla z toho se dostat. Sestra Kantorová se s námi podělila o tom, jak dlouho s manželem čekali na to, aby otěhotněla. Bylo to pro ni velmi těžké období, ale po 8mi letech modliteb a proseb jim najednou zazářilo světlo a Pán jim požehnal syna.

Závěrečné slovo měla sestra Jitka Gočaltovská, která nám připomněla, že se nemusíme bát žádné tmy, protože když přijmeme Pána Ježíše Krista, jako svého Spasitele, tak nás naplní svým světlem a to světlo nemůže obsáhnout žádná tma, i kdyby to tak nějakou dobu vypadalo. Určitě se nám stane, že budeme procházet tmou, ale nesmíme v ní zůstat, protože tma by nás mohla po delší době paralyzovat. Pán Ježíš řekl – „Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě“ (Jan 12,46). Sestra Jitka také mluvila o tom, jak důležité je, aby naše víra byla posilována např. návštěvami shromáždění, četbou Božího slova, ale i naplňováním Božích přání. Nemáme však zapomínat na to, že přílišná přepracovanost může způsobit, že takzvaně „vyhoříme“ a tím můžeme sami sebe dostat do „tmy“. Vyvést nás z ní může opět jenom Bůh, my však musíme udělat ten první krok a s důvěrou Mu říct, že potřebujeme Jeho pomoc a On nám ji určitě poskytne. V závěrečné modlitbě sestra Jitka za nás všechny poprosila Pána, aby nás vyvedl z místa strachu, z místa bolesti, z místa hořkosti, z místa neodpuštění, z pouště na zelené pastviny, z temnoty na místo prozářené Božím světlem.

Závěrem chci poděkovat všem sestrám, ale i bratrům, kteří se podíleli, na přípravě i na samotné realizaci 6. mezidenominační konference žen. A v neposlední řadě bych chtěla poděkovat Pánu, že nám daroval tento čas a my jsme mohly prožít úžasnou sobotu, která nás naplnila světlem a jistotou, že jenom Boží světlo je to správné světlo za kterým máme jít.

Pokud byste měli chuť se o této konferenci dovědět více, tak se můžete podívat na - www.konference-zen.eu , nebo si můžete koupit videozáznam v kanceláři ČCE na Rozvoji. A jestli chcete vědět více o organizaci, která zastřešuje těšínské konference žen, tak se podívejte na - www.aglow.cz

Další informace