Putování po severních Čechách

Uprostřed června jsme navštívili manželovu sestru v Praze a s ní jsme podnikli výlet po sakrálních památkách severozápadně od Prahy. Pokud nemáte předsudky vůči památkám jiných křesťanských denominací, můžete navštívit starodávná místa a památky, které nejsou tak známé jako například Hluboká, Bouzov, Lednice, Chrám sv. Víta apod., nicméně mnohdy stejně krásné, okázalé a velmi zajímavé.

Je tam však mnohem méně návštěvníků, průvodci se Vám mohou věnovat, máte více času na prohlídky, a proto si návštěvy těchto míst více užijete.

V okrese Louny jsme navštívili zříceniny kláštera v Panenském Týnci, který byl založen ve 13. století pro jeptišky z kláštera sv. Anežky v Praze (odtud název obce). V husitských dobách byl rozbořen. Klášter byl v průběhu dějin ještě 2x obnoven, ale nakonec zrušen za Josefa II. v roce 1782. Mohutný gotický chrám ze 14. století zůstal nedostavěný. Prostor nedokončeného kostela je impozantní a má vysoce ceněnou uměleckou hodnotu. Není známo, proč zůstala tato stavba nedokončena a kdo ji stavěl. Nachází se v udržovaném parku, kde je možnost příjemného spočinutí a pořízení nezbytných fotografií, protože je to místo velmi fotogenické. Často se zde konají svatby.

Českým středohořím jsme dále pokračovali směrem na Most, kde jsme si v obci Bedřichův Světec prohlédli původně románský kostel Sv. Jakuba Většího. Okolí bylo v průběhu 60.–80. let 20. století archeologicky prozkoumáno a zdokumentováno. Na tomto místě se nacházel dřevěný, v zemi zapuštěný, později opevněný dvorec. Ve 13. století vznikaly při dvorcích kostely, v Bedřichově Světci kolem r. 1230. Přestavěn byl po r. 1270 v raně gotickém slohu, věž přistavena na přelomu 15. a 16. století. K vnitřní výzdobě patří křížová klenba a cenné gotické fresky ze 14. století. V roce 2009 vzniklo Sdružení pro obnovu a záchranu této unikátní nejstarší památky Mostecka. Mezi donátory této památky patří také švagrová, která se nám pochlubila vitrážovým oknem, jež financovala.

Další navštívenou památkou byl přesunutý kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě. Stavba tohoto chrámu byla zahájena roku 1517 a trvala až do začátku 17. století. Jedná se o velké halové trojlodí s tzv. vtaženými pilíři, které ohraničují prostor jednotlivých obvodových kaplí uvnitř – nikoli vně, jak bývá obvyklé. V 18. století byl instalován monumentální hlavní oltář a jeho protiváhou se staly velké varhany. 

V roce 1964 bylo rozhodnuto o likvidaci historického jádra královského města Most s mnoha  kulturními památkami. Město muselo ustoupit těžbě. Kostel byl tak cenný, že bylo tehdejší mocí rozhodnuto o záchraně této jedinečné architektonické památky. Kostel byl přesunut v roce 1975. Bylo demontováno vše, co se dalo, stavba byla vyztužena ocelovou konstrukcí. Církevní výzdobu nahradil velín, jehož počítače řídily přesun. Stěhování trvalo 28 dnů. Kostel byl posunován na 4 kolejích, zezadu tlačen, zepředu brzděn. Cesta byla dlouhá 841,1 m, průměrná rychlost 2,16 cm/min. Posazen byl na nové základy a do roku 1988 probíhaly restaurátorské práce. Přesun byl zapsán do zlaté knihy Guinesových rekordů tisíciletí.

Smutné je to, že tento unikátní chrám je využíván především jako kulturní stánek – pro koncerty, výstavy a jiné kulturní akce. Na můj dotaz, zda slouží k bohoslužbám, mi bylo sděleno, že byl znovu vysvěcen, když byly v roce 1993 dokončeny stavební a restaurátorské práce na 17 m vysokém barokním oltáři. Pro bohoslužebné účely je však využíván pouze 2x v roce, protože v tomto městě nejsou lidé, kteří by stáli o pravidelné setkávání se s Pánem v tak nádherném prostoru.

Pokud budete v těchto končinách, nenechte si ujít tuto příležitost, seznámit se nejen s historií a současností, ale i s filmem, který zachycuje přesun tohoto chrámu. Domnívám se, že tuto památku znají mnohem lépe cizinci (hlavně Němci) než našinci.

Dalším navštíveným místem byl cisterciácký klášter Osek ležící 4 km od Duchcova při úpatí Krušných hor. V roce 1196 byli Cisterciáci (přísné dodržování řehole, pracovní řád řídící se mottem „Ora et Labora“ – modli se a pracuj) pozváni do Oseka Slávkem z rodu Hrabišiců. Klášter se stal významným kolonizačním, kulturním a hospodářským centrem pod ochranou králů. Byl zničen Branibory a husity, zrušen za Rudolfa II., poté obnoven a velkolepě barokně přestavěn Octaviem Broggiem. Po roce 1945 byl spravován Salesiány a v roce 1950 zrušen a přeměněn na internační tábor řeholníků a později řeholnic. Významná stavební památka ve správě státu chátrala. Cisterciáci se vrátili v roce 1989,  klášter byl obnoven, nyní je bez mnichů a je spravován dánským ženským klášterem v Sostrup. Od roku 1995 je národní kulturní památkou.

Další informace