Nad Tatrou sa blýská - campfest 2012

Ne, nebojte se, opravdu se v tomto článku nechystám rozebírat Slovenskou národní hymnu. Nadpis pouze vystihuje počasí, které nás doprovázelo během pár dnů strávených na hudebním festivalu Campfest na Slovensku. Tímto bych se s vámi chtěl podělit o zážitky, které jsme mohli na této akci nasbírat a alespoň trochu tak přiblížit atmosféru vám všem, kteří jste odolali a zůstali doma.

Vše začalo ve čtvrtek 2. srpna. Vyrazili jsme v dopoledních hodinách ve složení 2ks dívky, 2ks chlap(c)i, xks zavazadel, 1ks auto směr Králova Lehota, tedy něco kolem 200km cesty. Díky příjemnému počasí a dobré náladě celkem rychle utekla. Na místo činu jsme dojeli jako první z našeho sboru, protože ostatní zvolili evidentně pomalejší způsob transportu. Po registraci jsme tedy vybrali vhodné místo pro stavbu našich dočasných stanových příbytku a s vděkem přijali to, že hlavní program začíná až v 8h večer. Během chvilky se však přiřítil zbytek našich kamarádů, tudíž následovala přestavba a vytvoření jakéhosi stanového okruhu okolo ničeho (později okolo vařiče). Někdo toto uskupení trefně pojmenoval těšínským náměstím. Večerní program začínal společným setkáním v hlavním stanu, kde po uvítání následovaly chvály, přednášky atd., až do pozdních večerních hodin. Z otázek typu: Co všechno znamená slovo všechno? Co všechno chce Bůh a co všechno chci já? Co všechno chce ode mě Bůh a co všechno chci od Boha já? se dalo docela dobře vysledovat ústřední téma. Ano, správně- všechno.

Další dny, tedy v pátek a sobotu nás provázelo počasí typu: dopoledne tropy, hyc, dusno, odpoledne bouřka, přívalový déšť, večer fajně, místy až mírně chladno (především mimo spacák). Vše se již rozjelo na plné obrátky a tak jsme kromě programu v hlavním stanu mohli navštívit i jiné alternativy v dalších, menších stanech. Ať už to byly přednášky, koncerty, chvály, semináře, nebo kdoví co ještě, každý si určitě mohl něco vybrat. Nebudu vám popisovat, co všechno jsem navštívil a jaké to bylo, stejně by se jednalo o subjektivní a zkreslený dojem, ale neodpustím si to u jedné hudební skupiny. Jmenuje se October Lights. Toto uskupení chorvatských bratrů předvedlo skvělé chvály v jejich rodném jazyce (rozuměl jsem každé 5. slovo) i v angličtině (nerozuměl jsem nic) a mělo u posluchačů veliký úspěch. Jelikož mi chybí jakýkoliv náznak hudebního sluchu, rozlišuji hudbu podle toho, jestli se mi líbí, nebo ne. Tato se mi líbila. Velmi. Zcela určitě k tomu přispěla i trubka, což není u tohoto stylu až tak obvyklý nástroj. Toto nadšení přetrvalo až do závěrečného sobotního večera, kdy jako hlavní hvězda večera vystoupila hudební skupina, jejíž název jsem si raději ani nezapamatoval. Poté, co nastoupili na pódium ve skafandrech od kosmonautů a spustili obdobně kosmické ,,písně“, jsem je raději opustil a šel se věnovat kamarádovi, se kterým jsem mluvil naposledy na loňském Campfestu a sdílel podobný názor, jako já. Alespoň jsme si rozuměli.

Jelikož se jedná o křesťanský festival, byli jsme ušetření některých nešvarů, které jsou na takovýchto akcích běžné. Nemuseli jsme například přeskakovat plastové kelímky od piva, skleněné láhve od něčeho tvrdšího, eventuálně alkoholem zmožené jedince povalující se na zemi, což se mi velice líbilo.  S partou kamarádů jsme prožili pár krásných dnů plných nových zážitků, na které jen tak nezapomenu. Ať už to bylo vaření oběda v dešti pod stanem pro čtyři osoby, kde se nás nasáčkovalo deset, nebo balení stanů v upršené nedělní ráno, myslím, že na Campfest 2012 budu vzpomínat jen v dobrém.

Další informace