Týdenní pobyt na XcamPu (2008)

Od 19.7. – 26.7. 08 jsem se účastnila již 4. Evangelizačního týdne ve Smilovicích.

Program začal již v pátek a to vystoupením třanovického pěveckého sboru a vystoupením dětí, které přišly společně s rodiči. Děti měly svůj program a rodiče si mohli poslechnout svědectví úspěšného věřícího podnikatele z Prahy Radima Passera. Poslouchat jeho životní příběh bylo pro mě něco zvláštního. Mluvil o tom, jak je úspěšný, ale něco mu chybí, jak mu zemřel první syn, na kterého dlouho s manželkou čekali. Podělil se s námi i o ten největší dar, který v životě mohl přijmout, a to dar spasení.

Celý týden měl téma Exodus – vyjití Izraelského národa z Egyptské země. Každý den byla evangelizace kterou měl Pavel Vopálecký z Ostravy. Bylo vidět, že s mladými lidmi pracuje a že to s nimi (námi) umí. Nejednou jsme ho mohla vidět, jak se zapojuje do her, jak naslouchá problémům a svůj volný čas věnoval nám mladým. Všechny dny kromě středy měly dopoledne semináře. Mnohdy jsem se nemohla rozhodnout a nelituji ani jednoho, kterého jsem se zúčastnila. Byla tam pro mě dost povzbuzující slova. Když jsem odcházela ze semináře Neboj se snít Jeho sny…naplní se a ty budeš u toho, tak jsem si říkala: „ Teda Romane, jak jsi něco takového mohl říct, vždyť to jsi říkal jenom mě! Vždyť já toto prožívám, já sním sny pro Boha a ty si jako fakt myslíš, že On to splní?! Moje obyčejné sny..“

Středeční den byl věnován odpočinkovým aktivitám. I přes nepříznivé počasí se uskutečnily turnaje v místní tělocvičně a to ve fotbale a volejbale. Kdo se nechtěl moc fyzicky namáhat, mohl ukázat své dovednosti v turnaji piškvorek. A ta poslední skupina se mohla dívat na filmy. Každý si určitě přišel na své.

Každý den jsme se scházeli ke studiu ve skupinkách. Ve skupince nás bylo celkem 10. Jenomže v polovině týdne propukla střevní viróza napadla i všechny 3 naše chlapce (2 dokonce odjeli domů), takže zbytek skupinek jsme tvořily my holky J. A to byste nevěřili, kdo byla moje skupinková vedoucí…spolužačka ze třídy, se kterou jsem celý rok seděla v jedné lavici J !

Počasí nám sice nevyšlo, ale duchovní sluníčko svítilo celý týden. Mrzí mě však, že jsem tam z celé mládeže byla sama. Mnozí dali přednost brigádám a jiným aktivitám, ale myslím si, že prožít celý týden s lidmi z jiných sborů a utvářet nové vztahy je něco povzbuzujícího. Čerpat z Božího požehnání a utvrzovat se ve víře myslím potřebujeme všichni.

Další informace