Postřehy ze země svaté

Stejně jako správný muslim má alespoň jednou v životě vykonat pouť do Mekky, již delší dobu jsem přemýšlela o tom, že by bylo pro křesťanku zajímavé navštívit zaslíbenou zemi. Věřím, že Pán zná všechny naše cesty a ta skrytá touha ve mně dřímala již nějakou dobu. Začátkem září t. r. jsme se v oznámeních dověděli, že do našeho sboru přišla pozvánka na 10-ti denní zájezd do Izraele, a pak už to šlo ráz naráz.

Bez váhání jsem zaplatila letenku, protože již bylo po termínu pro přihlášení. Pak jsem zaváhala, zda jsem se neunáhlila, když mi manžel řekl, ať jedu sama, ale už jsem byla přihlášená, tak už se nedalo nic dělat. Dcera se mě udiveně zeptala, co mě to napadlo, jet do země, která je ve válce. Zájezd organizovala „babička“ Ludmila Hallerová z Prahy, která tyto poznávačky pro křesťany organizuje už 10 let a má v Izraeli dobré kontakty. Je to čilá 83letá (cifra je správná:-)) dáma z baptistického sboru, úžasně čilá, energická, vzdělaná a organizačně zdatná.

Strávili jsme 10 dnů putováním a poznáváním míst, o kterých čteme ve Starém i Novém zákoně. Naši skupinu tvořilo 11 žen, 2 muži a průvodce Fredi Winkler. 4 noclehy jsme strávili v hotelu Beth Shalom v Haifě. Odtud jsme vyjížděli do novozákonních míst v Galilei – viděli jsme např. Nazaret, Tabghu, chrám Blahoslavenství, Genezaretské jezero (plavba lodí, na které hráli českou a slovenskou hymnu na naši počest), kibuc Ein Gev na východním břehu jezera, kde jsme měli k obědu Petrovu rybu. Dále jsme navštívili nejrozsáhlejší archeologické naleziště v zemi s výborně zachovalými římskými a byzantskými památkami – Národní park Bejt Še´an. Město, které bylo poprvé osídleno před 5000 lety v kenaanském období, patřilo mj. Šalomounovi, dobyl je Alexandr Veliký, bylo objeveno asi 20 civilizačních vrstev atd. atd. V Caesareji je k vidění římský akvadukt včetně archeologických nalezišť a nelze opomenout také Megido – památku UNESCO v Jizreelském údolí, kde se má odehrát poslední bitva mezi dobrem a zlem na konci světa (viz Zjevení Janovo). Biblický název Armageddon je odvozen od „Har Megedon“ neboli hora Megido. Projeli jsme Golanské výšiny s hranicemi obehnanými drátěným plotem s výstražnými cedulemi, místy vojenskými objekty. Na obzoru náhorní plošiny s horou Hermon byly hranice s Libanonem, Sýrií a dále Jordánskem. Začátek šabatu jsme oslavili obdobou Večeře Páně (přípitek + chléb), na stolech svíčky, slavnostní oblečení a večeře. O šabatu nejezdí veřejná doprava, jsou zavřeny obchody a instituce, Židé navštěvují synagogy, nepracují. I vlažní Židé tráví volný čas v přírodě, s přáteli, rodinou.

Další dny (2 noci v luxusním hotelu Le Meridien David) jsme strávili v oblasti kolem Mrtvého moře. V Judské poušti jsme navštívili pevnost Masadu – symbol hrdosti Izraele. Byla vybudována v 1. st. př. Kr. Herodem Velikým. Po r. 66 n. l. se stala centrem odporu povstalců (zélotů) proti Římanům. V r. 73 bylo zahájeno obléhání (obrovská přesila), po roce Masada padla, ale dobyvatelé našli na nádvoří tisícovku obránců, kteří zvolili raději hromadnou sebevraždu než potupnou smrt rukou nenáviděných Římanů. Nyní se zde každoročně konají slavnostní přísahy vojáků, kdy na konci přísahy stojí: „Masada nesmí znovu padnout!“ Na vojnu jdou mladí muži na 3 roky a ženy na 2. Krásným zážitkem byla návštěva národního parku Ejn Gedi – oáza v poušti, která je rájem damanů, kamzíků, kozorožců (byli na dosah), dravců. Tato lokalita je zmiňována v Bibli – ve zdejších horách se ukrýval David před králem Saulem, který ho pronásledoval (1. Samuelova 24). Putování podél řeky tekoucí roklí končí u krásných vodopádů – v poušti mi to připadalo jako Ráj na zemi. Nesmím opomenout také návštěvu archeologické osady Kumrán, kde byly v roce 1947 objeveny vzácné pergamenové  svitky beduínským pastýřem hledajícím zatoulanou kozu. Velký Izajášův svitek 7,5 m dlouhý (100 let před Kr.) je největší a nejzachovalejší a je nyní uchováván v Izraelském muzeu ve Svatyni knihy v Jeruzalémě.

Zásadním rozhodnutím a prožitkem byl křest na stejném místě, kde byl pokřtěn Janem Křtitelem náš Pán. Místo leží ve vojenském pásmu na hranici s Jordánskem, takže jsme projeli přes stanoviště vojenské kontroly. Všude kolem hranice tvořené drátěnými ploty a cedule upozorňující na zaminovaná území. Nedaleko místa, kde probíhají křty, se nachází budova se suvenýry, ale také s úbory pro křty (něco jako noční košile), které jsme si zakoupily. Pro křest ponořením se nás rozhodlo 6. Křest provedl náš průvodce, který je zároveň teolog. Byla to pěkná slavnost, na kterou určitě nezapomeneme – byl šabat 27. října 2012.

U Mrtvého moře jsme měli volno na koupání v moři nebo v bazénech hotelu. Obsah soli cca 30 % vám nedovolí plavat, ale pouze splývat – je to úžasné (jen si nenacákat do očí). Je to vlastně jezero, do kterého přitéká Jordán. Nejníže položené místo na Zemi cca 400 m pod hladinou moře. Pokles hladiny je neúměrný, protože Jordán je stále více využíván k zavlažování, takže hladina klesá o 0,75 m/rok.

Další 3 noclehy byly zajištěny v hotelu Royal Wing v Jeruzalémě. V Jeruzalémě jsem zažívala smíšené pocity – při návštěvě chrámu Božího hrobu jsem si připadala jako v „Babylóně“. Místo v centru starého města je zpochybňováno, protože popravy se konaly vždy mimo město. Navštívili jsme Zahradní hrobku, která se nachází v krásné zahradě blízko Damašské brány u skály, která připomíná lebku. Je to druhé místo, o němž se tvrdí, že tam se nachází hrob Ježíše Krista. Je fakt, že toto místo mi připadalo daleko důstojnější, klidnější, provázené pietou, která takovému místu náleží. Na tomto místě jsme měli také Večeři Páně a mohli jsme tu prožít chvíle ztišení. I o tomto místu se však mezi archeology vedou spory. V Jeruzalémě jsme navštívili spoustu míst a nebudu je všechna vyjmenovávat, např. Getsemanskou zahradu, šli jsme ulicí Via Dolorosa, brzy ráno jsme byli také u Zdi nářků (jako jediná se dochovala z chrámu) – i zde muslim ječivým kozím hlasem předčítal (snad modlitby) hlasitě přes celé prostranství, přičemž Židé, příp. křesťané, se modlili potichu. Posvátných míst bylo hodně, ale jsou hluboko pod povrchem, pod mnoha vrstvami střídajících se kultur. Zaujalo mě Davidovo město staré 3000 let, důmyslné vodovodní systémy (např. Chizkijášův tunel, systém vybudovaný Jebusejci), Olivová hora a hora Sión se svými památkami.

Nenavštěvovali jsme muslimské památky, ale prošli jsme prostranstvím Chrámové hory, kde stával Šalomounův chrám, ale dnes je zde Skalní chrám, mešita al-Aksá a další muslimské objekty. Byli jsme tam brzy ráno, takže ještě nebylo moc turistů. Při návratu však už byla taková fronta, že bych tam nestála ani za cenu toho, že by mi připláceli.

Nemohu nevzpomenout také Svatyni knihy v Izraelském muzeu a silný zážitek představuje návštěva Jad Vašem („památník a jméno“) více než šesti miliónů obětí holocaustu, z toho zhruba 1,5 miliónů dětí zavražděných nacisty.

Výhodou i nevýhodou poznávacích zájezdů je množství míst, která navštívíte v krátkém čase, kvantum informací, pocitů a zážitků a omezená možnost to vše vstřebat a zapamatovat si. Je dobré si něco přečíst a vzít si s sebou průvodce (knihu), ale i tak si člověk dělá inventuru až doma po příjezdu.

Ještě pár postřehů:

- před odletem z Prahy osobní pohovor s každým cestujícím do Izraele (zajímavé otázky: proč tam letíte, s kým, kdo to platí, kde pracujete, zda vezete dárky, vzkazy, zbraně, co tam budete dělat, zda tam někoho znáte apod.)

- před odletem z Tel Avivu – několik kontrol a pohovorů. I někteří z naší malé křesťanské skupiny měli důkladně prošacovány kufry a jedna účastnice šla ještě zvlášť přes security a na závěr byla podrobena osobní prohlídce

- kolem silnic a dálnic nestraší žádné bilboardy, dálnice jsou jako list

- přes problémy s vodou využívají důmyslné zavlažovací systémy

- vysazují ročně 3 milióny stromů (má to význam i pro snižování teploty), Svátek stromů

- strava podávaná na palubách letadel El Al a také v hotelech je košer – nikdo neměl žádné střevní potíže. Strava je velmi zdravá – množství zeleniny a salátů, sýrů, ovoce, vajec v různých úpravách, jogurtů, ryb, maso kuřecí, krůtí, hovězí apod. „Nepotkala“ jsem tam (v hotelech) žádné uzeniny!

- je tam min. 5.000 max. 15.000 mesiánských Židů

- křesťané jsou považováni za modláře – věří ve 3 bohy.

Musím přiznat, že po 10 dnech jsem byla přesycena množstvím všeho (informací, zážitků, dojmů) a těšila jsem se už domů. Bylo to celkem náročné a každý večer jsme ještě měli posezení, kde náš průvodce a teolog rozebíral knihu Zjevení, což je těžké téma, takže jsme měli co dělat, abychom se  vůbec dokázali soustředit. Odlétala jsem s pocitem, že naše Praha je krásnější nebo jinak krásná než Jeruzalém. Kdybychom byli na závěr zájezdu u Mrtvého moře, kde bychom si mohli trochu odpočinout, asi by se mi odjíždět nechtělo.

Shrnutí – stojí to za to. Je to exotika – jiný svět než Evropa, země po všech stránkách velice zajímavá.

Další informace