Jaký je dnes Betlém

Většina lidí si pod pojmem Betlém vybaví vánoční ozdobu. Jak je na tom ale dnešní město Betlém v Izraeli? Přijměte pozvání na malou prohlídku.

Biblická historie Betléma je pro nás známá. Dočteme se o něm už v první knize Bible Genesis. Ve městě Ráchel porodila syna a tak se dnes k jejímu hrobu chodí modlit lidé, kteří si přejí potomky. Z Betléma pocházel i známý král David. A samozřejmě právě tam přišel na svět Ježíš Kristus.

Další historie města je rozmanitá a už ne tak veselá. Vystřídali se v něm Římané, byzantští vládci, Křižáci, Mamelukové, Turci, po první světové válce Britové, po druhé světové válce Jordánci. Za vlády Jordánců se tam stáhlo mnoho arabských uprchlíků, což změnilo demografickou strukturu města. V Šestidenní válce v roce 1967 získal město spolu s celým Západním břehem Jordánu Izrael. Konflikty se mu nevyhýbaly, velké spory o město mezi Palestinci a Izraelci sledoval svět například během takzvané Druhé intifády v roce 2000.

Město stále hostí turisty, kteří si sem přijíždějí prohlídnout památky. Jedním z nich byl Tomáš Szromek. „Do Betléma jsem přijížděl v očekávání, že uvidím malé poklidné městečko, kde se zastavil čas. Odpovídala by tomu však jen krajina, kopcovitý terén je asi tak jediné, co by s trochou představivosti mohlo navodit poklidnou atmosféru, známou z Bible.

Betlém už není malé městečko, ale velké moderní město s několika desítkami tisíc obyvatel, které je rozděleno na dvě části, palestinskou a židovskou. Onu hranici tvoří obrovská železobetonová zeď a jedinou cestou skrz jsou místa zvaná check point, která hlídají ozbrojení vojáci se samopaly. Podle nálady vás buď pustí mávnutím ruky, nebo vás pošlou na důkladnou prohlídku, která může trvat i hodiny. Při mém pobytu jsme právě tímto check pointem projížděli dvakrát denně, protože náš hotel byl v palestinské části.

Tyto části se od sebe liší už napohled. Židovská část vypadá normálně, palestinská je trochu jako z jiného světa, aspoň pro nás. Výjimkou nejsou popsané fasády, rozbité výlohy a nečistota na ulicích. Hned první den po příjezdu se kolem nás seběhlo pár ziskuchtivých Palestinců a nabízeli nám, nic netušícím a smluvním obchodem nezasaženým středoevropanům, předražené suvenýry. Ani v samotném Betlémě jsem se necítil příliš bezpečně, nebylo nám doporučeno opouštět hotel samostatně a už vůbec ne po setmění. Tamní obyvatelé byli ale spíš dotěrní než nebezpeční.

Památky mě až tak neoslovily. Na údajném místě narození Páně je obrovský kostel několika denominací, aby snad všichni měli svůj Betlém, s malou kaplí, kde se prý narodil Ježíš. Vše je poněkud kýčovitě zdobeno zlatými předměty, kadidly a obrazy. Všude jsou zástupy turistů a mezi tím se hbitě pohybují prodejci čehokoli. Trochu poklidnější místo bylo na Betlémských pláních, kde Anděl Páně zvěstoval pastýřům novinu o narození Ježíše.

Zvláštní pro mne byla i Betlémská univerzita, kde studují mladí Palestinci i Izraelci. Palestinky chodí podle hesla „čím víc oblečení, tím lépe,“ a Izraelky přesně naopak,“ uzavírá se smíchem turista Tomáš Szromek.

(Psáno pro týdeník Sedmička)

Další informace