Campfest a rodiče

Když se řekne Campfest, všichni si jistě vybaví křesťanský festival na Slovensku, plný především hudby, ale také zamyšlení, umění nebo sportu. Pro mládež. Jak k tomu přijdou ti, kteří jsou sice stále mladí, ale podle okolí už podobné akce nejsou pro ně? Rozhodli jsme se překonat zavedené stereotypy, sbalili stan, pár karimatek, propanbutanový vařič, tříletou Kristýnku i náhradní ponožky a vydali se strávit čtyři dny do ozvučených Nízkých Tater.

Největší nadšení na úvod u dcery vzbudil oranžový identifikační náramek, kterým se chlubí dodnes a vypadá to, že minimálně do dalšího roku zůstane na její ruce. Největší nadšení u nás rodičů vzbudil kus louky, označený jako Prostor pro rodiny s dětmi. To aby řvoucí děti nerušily unavené mládežníky a řvoucí mládežníci nerušili unavené děti. A když jsme se činili, abychom postavili náš plachtový příbytek a za zády se nám ozval dětský hlásek: „Ahoj. Já som Lenička. Budeme si hráť?“, radost byla dokonána J. Lenička z vedlejšího stanu se okamžitě stala Kristýnčinou nejlepší kamarádkou a já si říkala, že pořád jsme ještě slabší hráči, protože s sebou kromě rodičů měla rovnou tři sourozence.

Tolik programu jako zamlada jsme si pochopitelně neužili, protože nejčastěji jsme se střídali na dětském programu. Ale ono desetiminutové slovo pro děti přivede k zamyšlení i dospělé. A když se asi pětiletá holčička modlila za hladovějící děti v Africe, všichni přítomní starší dvanácti let nenápadně vytahovali kapesníky. Místo na chvály pro mládež jsme chodili na chvály pro děti a zjistili, že písně známé z našich nedělek jsou oblíbené všude. Šáša v barevném oblečení dětem maloval na obličej a Kristýnka si nenechala vymluvit, že to je klaun, a ne Klaus. Mohla jsem si beztrestně zaskákat na trampolíně pod záminkou doprovodu dítěte. Vaření na propanbutanovém vařiči bylo dobrodružné, těstoviny nemůžu momentálně ani vidět. Stan jsme postavili v divném ďolíku, takže jsme každé ráno vstávali rozlámaní jak tatranky z našeho batohu. A když jsme poslední večer všichni zavítali na koncert rockové formace Verra Cruz a já si říkala, že Kris asi odpadne a odporoučíme se, začala s Leničkou tancovat tak, že se kolemstojící mládežníci měli ještě co učit.

Letošní Campfest jsme si opravdu užili, i když jinak než dříve. A co z toho vyplývá? Že i rodiče s dětmi se nemusí cítit jako zralí do starého železa. Stojí to sice nějakou námahu a občas i nervy, ale věřím, že i děti zrovna takový festival, jako je Campfest, ocení.

Další informace