John Eldredge: Nádherný psanec

Jak si představujete Ježíše? Podle starých obrazů se tváří vždy nešťastně, spíná ruce, hledí k nebi a nad ním je svatozář. Podle filmů je stále čistě oblečen v bělostném rouchu, málokdy se byť jen lehce usměje a na všechny otázky má moudrou odpověď. V kostele většinou slyšíme, že je to především Boží syn, dobrý pastýř, všemocný vládce.

Autor knihy John Eldredge však připomíná, že to nemusí být správná nebo úplná odpověď. Mnoha lidem chybí skutečné zakušení a důvěrné poznání Ježíše.

Stejně tak důležité jako Ježíšovo božství je jeho lidství. Ježíš uměl vtipkovat, když se bavil s učedníky, uměl se pořádně rozzlobit, když vyháněl prodavače z chrámu a často bojoval proti náboženským konvencím a tradicím. Pochopení Ježíšova lidství nám pomůže zlepšit vztah s ním. „Vašemu vztahu prospěje, když zjistíte, že Ježíš s vámi sdílí své lidství. Ježíš byl, jak tvrdí vyznání, naplno člověkem. (Ano, jistě, byl i mnohem víc. Ale rozhodně nebyl méně.) … Muž bolesti měl smysl pro humor. Kníže pokoje někdy pracoval, že se zpotil. Tento Divuplný rádce dokázal být pěkně ironický. Byl to člověk s posláním, ale dokázal se posadit a poklábosit si. … Jsem si jist, že veverky by ho rozesmály. Farizeové ho přiváděli k zuřivosti. Cítil radost, slabost, lítost. Čím víc chápeme jeho lidství, tím víc pro nás bude někým, kde komu se můžeme přiblížit, koho můžeme znát, milovat, komu můžeme důvěřovat a koho můžeme uctívat.“ (str. 43, 47)

Čím to ale je, že většina lidí si takto Ježíše neumí představit a netroufla by si říct, že s ním má skutečně důvěrný vztah? Eldgredge problém nazývá „náboženským lakem“: Forma bohoslužeb je pro nás často důležitější než jejich obsah. Všimneme si, že farář zapomněl předříkat vyznání víry, ale fakt, že polovina sboru podle své víry nežije, nás vůbec netrápí. Z kazatelny zní slova o lásce, ale mezi lidmi láska nepanuje. Ti, kteří slouží Bohu, zapomínají často na vlastní rodiny. Děláme věci proto, protože se tak vždycky dělaly. Tento náboženský lak způsobuje, že „miliony lidí, kteří po léta chodí do kostela, přitom neznají Boha. V hlavách mají spoustu vědomostí o Ježíši, ale nezakoušejí ho – na rozdíl od chlapů na břehu (myšleno učedníků). Pak jsou zde další miliony lidí, kteří Ježíše milují, ale zakoušejí ho pouze občas. Většinou nedospějí až k životu, který nám zasliboval. Podobají se Lazarovi, který je stále ještě omotán pohřebními rouchy.“ (str. 14)

Autor knihy však připomíná, že právě před „náboženským lakem“ varoval sám Ježíš: „Střezte se kvasu farizeů a saduceů.“ Ježíš vždy ostře vystupoval proti předním náboženským vůdcům, kteří upřednostňovali pravidla před lidstvím (uzdravování v sobotu, jedení neumytýma rukama, stolování s hříšníky – to vše tehdy vyvolávalo náboženské zděšení). Pokud čteme Bibli, nedělá nám problém se nad farizei rozhořčit – copak je normální, aby nebylo dovoleno uzdravit člověka jen proto, že byla sobota? Ale co když se přeneseme do dnešní doby? Co kdyby při bohoslužbách vypadla antifona? Písně dostaly moderní háv? Přišli zapáchající bezdomovci a sedli si vedle vás? Přišli homosexuálové? Jak byste reagovali? A jak by reagoval Ježíš, kdyby přišel k nám do sboru?

Autor tvrdí, že až ze sebe odhodíme farizejské sklony, pak důvěrně zakusíme Ježíše. A pokud si chcete přečíst knihu, která bude výzvou vašemu myšlení, zkuste tuhle.

Další informace