Láska jako životní styl

Často si stěžujeme, jak je svět kolem nás špatný. Tedy hlavně lidé, kteří ho tvoří. Zdá se, že je v nich málo pokory, zdvořilosti, laskavosti… Ale protože nejlépe se ostatní lidé změní, když se změníme my samotní, bude nejvhodnější, když budeme pokorní, zdvořilí a laskaví my. A pokud už jsme, vždy je co zlepšovat. Kniha Garyho Chapmana Láska jako životní styl k tomu nabízí výborný návod. Autor ukazuje chyby, které konáme v mezilidských vztazích a navrhuje jejich řešení tak, abychom byli spokojení my i naše okolí a žili mezi sebou v lásce. Kniha je naplněna příběhy ze života, otázkami k zamyšlení i návody, jak jednat. Velmi doporučuji k přečtení. A neodpustím si malý výcuc.

Autor v knize představuje sedm vlastností milujícího člověka.

Laskavost

je touhou sloužit druhým. Tato touha by měla být vlastní každému člověku, který chce žít v lásce. Všímejme si drobných laskavostí, které nám druzí projevují, oceňujme je a dělejme také takové – pusťme auto z vedlejšího jízdního pruhu, seznamme se s novým kolegou, přiberme někoho autem z kostela. Můžeme se zapojit jako dobrovolníci a pomáhat nemajetným 5 7. října 2012 Nedělní listy nebo starším, můžeme poslat své finance na oběti humanitární katastrofy. Ale možná stačí i naslouchat pořádně druhým, když s námi chtějí mluvit. Nepracovat tolik, ale věnovat se více rodině. Povzbudit děti před odchodem do školy. Povzbudit manžela při příchodu z práce.

Trpělivost

se dneska moc nenosí, většinou máme zkušenosti spíš s opakem. Přesto se můžeme pokusit o trpělivost, i když nás druzí už štvou, jsou nespolehliví nebo vždy udělají něco špatně. Dávání průchodu naší frustraci nebo pomlouvání za zády není dobrým řešením. Můžeme místo toho více naslouchat a snažit se pochopit, proč druzí jednají tak, jak jednají. Lidé nejsou stroje, vyvíjejí se a ne vždy se chovají tak, jak bychom si přáli. A třeba mají pro své chování opodstatnění, o kterém ani nevíme. Zkusme také jednat pozitivně a soustředit se na řešení, ne na problém. A koneckonců, mějme trpělivost nejen s druhými, ale i sami se sebou!

Odpuštění

Když nám někdo ublíží, naší touhou je, aby za to pykal. Spravedlnost je samozřejmě důležitá, ale současně platí, že v jakémkoli vztahu jsme schopni odpouštět. Dobrým tahem v praxi je učit se odpouštět maličkosti a také se za maličkosti omlouvat. Pokud se chceme stát odpouštějícím člověkem, je dobré, abychom odpouštěli sami sobě, omlouvali se za svá selhání a nabízeli odpuštění za všech okolností. Pokud stojíme na druhé straně a čekáme, že by se měl někdo omluvit nám a druhý nechce nebo omluvy není schopen, přesto se můžeme svého hněvu zbavit. Od tohoto člověka se můžeme odprostit, odevzdat ho Bohu a tak pocítíme úlevu. Důsledky jeho špatného jednání ho jednou dostihnout, nemusíme jim pomáhat.

Zdvořilost

je jednat s každým jako s osobním přítelem. Mezi to patří například, že poděkujeme, pokud pro nás někdo něco udělal či netelefonujeme během důležité schůzky. Nezbytná je také zdvořilá mluva. Dejme se s někým do řeči. Pokud už vedeme rozhovor, věnujme druhému plnou pozornost, snažme se mu porozumět, ale nesuďme, nezvyšujme hlas, a pokud musíme nějakou myšlenku odmítnout, učiňme tak zdvořile a jestli je to nutné, omluvme se. Nemluvme za druhé, ani za své děti (za kojence ano), a pokud dojde ke sporu, soustřeďme se na řešení. Prosme, nežádejme. Mějme uznání pro druhé. A než vstoupíme k dětem do pokoje, klepejme (nejen kvůli zdvořilosti, ale i v rámci zachování duševního zdraví:-)), neskákejme druhým do řeči a dívejme se do očí toho, s kým mluvíme.

Pokora

také není moc populárním tématem. Pokud jsme ale pokorní, uvědomujeme si jak hodnotu svou, tak hodnotu jiných lidí. Vděčnost za to, kým jsme a za dary a schopnosti, jimiž jsme obdařeni, je důležitá. Pokora ve vztahu k druhým může znamena t, že se pro ně něčeho vzdáme. Být pokorný, tím se myslí přijmout pomoc dr. Gary Chapman Nedělní listy 7. října 2012 6 druhých i přemýšlet, jak se druhý člověk cítí. Na kritiku nereagujme podrážděně, ale zamysleme se, jestli druhý nemá pravdu. Zajímejme se o zážitky a názory druhých. Jestli čekáme, že naši pokoru někdo odmění, brání nám to v opravdové lásce k druhým.

Štědrost

neznamená pouze sypat někam naše finance, ale také dát sebe sama. Věnujme druhým svou pozornost, čas, soucit, schopnosti i peníze. Jestli nevíme, jak někomu projevit lásku, poprosme ho, ať nám o sobě něco poví. Nejnaléhavější neznamená nejdůležitější, čas, který zapomínáme věnovat své rodině, se nám už nevrátí. Štědrost můžeme projevovat i v zaměstnání, kde můžeme sloužit svým spolupracovníkům. Využívejme svých schopností tak, aby z nich měli užitek i druzí. Štědře dávejme finance, i pokud se nám zdá, že sami máme málo, vše se nám bohatě vrátí.

Upřímnost

znamená, že jsme upřímní k těm, které máme rádi, a dokážeme jim citlivě říkat pravdu. Lžeme často, i když se domníváme, že říkáme třeba jen milosrdné lži. Pravdomluvnost je však důležitá. Pokud máme pochybnosti, zda pravdu říci, můžeme si odpovědět na otázku, zda budou naše slova v souladu s rysy milujícího člověka vyjmenovanými výše. Pravdomluvnost neznamená říkat vše, mluvit o všem, co prožíváme, mluvit bez lásky, vytahovat tajemství druhých a ohrožovat spravedlnost. K poctivému životu patří přiznání vlastních slabostí, vědomí, že na pravdě záleží a jednota slova, jednání, tónu i smyslu. Vyhněme se i malým lžím. Doznejme se a převezměme odpovědnost, pokud jsme pochybili. Pokud jsme ztratili něčí důvěru, staňme se znovu důvěryhodnými.

V závěru knihy autor tyto vlastnosti dále prakticky aplikuje na situace v manželství, rodičovství a na pracovišti. Kniha je velmi inspirativní a je napsána takovým stylem, že její přečtení vám dodá chuť jednat v souladu s popsanými nápady. Asi si tento seznam vytisknu a pověsím nad postel.

Další informace