Fejeton

Jak jsem obdržela diplom

Zakončení školního roku je pro některé ukončením celého studia.  Vysokoškoláci s tím mají největší starosti, diplom obdrží až při promoci. Jedna čekala loni v létě i mě.

Ze studijního oddělení mi přišel e-mail. Promoce budou organizovány v jednom dni asi v šesti skupinách. Začne se ráno, skončí někdy odpoledne. Začínám litovat sebe a své příbuzné, protože kvůli příjmení se dostávám do úplně první skupiny, což vyžaduje dojezd do Brna na devátou ráno.

Číst dál: Jak jsem obdržela diplom

Velikonoční okénko poezie

Letošní Velikonoce vyhraje ten, kdo si políčí na nejlevnější vejce slepičí

Babica si asi musí doma tisknout doláče, v televizi dal čtyři vejce do koláče

Se mnou nehne ani párem volů, koupím si ty, co se prodávají ve staniolu

A divím se velice, sousedka na balkoně už chová slepice

V obchodě nepovažují za vady, že od ledna prodávají zajíce z čokolády

Číst dál: Velikonoční okénko poezie

Kdo šetří, má za tři

Jedním z milých vánočních zvyků je nakupování dárků. A tak každý rok řešíme, co, komu, kde a za kolik. Já loni otázku za kolik vyřešila nejlépe. Nakupovala jsem totiž SE SLEVOU!

Před Vánoci se mi ozvala kamarádka. Od svého mobilního operátora dostala jako bonus pár slevových kuponů do různých obchodů. Prý je nevyužije a tak ji napadlo, že by je mohla věnovat mně. S radostí jsem přijala. Jeden kupon totiž nabízel padesátiprocentní slevu do známého obchodu s hračkami a já se rozhodla, že jednu zajímavou hračku kamarádům koupím a velmi tím ušetřím.

Číst dál: Kdo šetří, má za tři

Deník z obyčejného týdne

V pondělí jdu s natěšenou dcerou plavat, v bazéně však uklouznu a nekouká mi ani hlava,

Vlasy mám mokré, přes brýle nevidím nic, ještě že je venku ten třístupňový hic,

Řidič nám ujel s tramvají, tak to se nedělá, děkuji Ti, Pane, za auto a ochotného manžela.

V úterý mám školu, při odborné diskusi měli bychom něco říct,

Zmůžu se jen na: „Mohu dříve odejít na vlak?“ a neřeknu nic víc,

Gratuluju, Foberová, to ti jde fakt skvěle, děkuji Ti, Pane, za trpělivé učitele.

Číst dál: Deník z obyčejného týdne

Září: Jdeme do školky

Školka. Každý si na ni pamatuje jinak. Někdo si vybaví kamarády, příjemné paní učitelky a procházky venku, jiný nedokáže zapomenout na nucení ke špenátu a následné nucení ke zvracení, učitelky a la Herodes nebo odpolední spaní, při kterém nikdy neusnul. Prvního září čekala školka i nás. Jak to asi dopadne?

Číst dál: Září: Jdeme do školky

Jak umíral slavíček

Seděl na růžovém keříku, tak pěkný, mladý, přívětivý. Jeho očka se dívala po krásném jarním světě. Všechno ho těšilo – vždyť sám byl stvořený k tomu, aby každého potěšil.

Jmenoval se Slavíček. Vloni měl dva bratříčky a dvě sestřičky – ze všech se stali zpěváci, a tak letěli do světa za svým svatým povoláním: chválit Boha a těšit lidi.

Když se někdo jen tak ledabyle podíval na malého Slavíčka, ani by nevěřil, z jaké je známé rodiny, a že tak krásně zpívá, že ho ještě nikdy žádný zpěvák nepřevýšil. Vždyť on měl tak jednoduchý popelavý kabátek bez ozdoby. Když pootočil svou hladkou hlavičku, hned jsi viděl, že musí být velmi přívětivý a milý a také byl.

Číst dál: Jak umíral slavíček

Zdravý nemocný

Musíme tam všichni. Nemyslím přímo tam, i když tam také, ale třeba na základní školu. Na toaletu. A občas i k doktorovi.

Možná to znáte. Je léto, prázdniny v plném proudu. A najednou batole smrká, kýchá, kašle, hoří a kdovíco ještě. Nenápadně se svěříte babičkám, reálným i nereálným kamarádkám (ty nereálné jsou z internetových diskusí) a snese se na vás sprška rad. V návrzích vynikají teplé zábaly alias pocení, pohotovost, dětský lékař, bylinky, nurofen, studené zábaly a vincentka.

Číst dál: Zdravý nemocný

Další informace