Únava těla a nepořádek bytu

Všechny vás moc zdravíme! Počasí je pěkné, jídlo dobré a všechno si to užíváme! Z dovolené (na mateřské) opět zdraví janey a Kristýnka, teď už skoro tříměsíční.

Kristýnka je docela hodná, často spí, občas jí, ráda se přebaluje, ještě radši koupe a hodně se usmívá. Prý je pro rozvoj dětí dobré číst jim, takže to praktikujeme – manžel před spaním biblické příběhy, Krtečka a bajky o zvířátkách, já v rámci přípravy do školy o smlouvách mezi USA a SSSR a o tom, jaký je rozdíl mezi taktickou a strategickou jadernou zbraní.

Onehdá jsem slyšela něco o tom, že název mateřská dovolená by měl být nahrazen něčím vhodnějším, každopádně spojením, z něhož se vyhodí slovo „dovolená“. Ženy nadšeně přizvukují, ale já souhlasím s názorem jistého pana Shakespeara: „Co po jméně? I kdyby růži jinak zval, vonět bude stejně.“

Myslím, že u všech na mateřské to tak jako tak vypadá podobně: únava těla a nepořádek bytu. Jako třeba u nás...

Malou jsme uložili do postýlky a sami se natáhli. Začali jsme probírat rychlovarnou konvici, která se zrovna ten den pokazila (už chápu, proč je první krizové období manželství po roce – všechny spotřebiče začínají stagnovat, což vede k hádkám), pak jsme přešli k hodnocení dětských autosedaček. Já si ještě posteskla, že by nebylo špatné mít gymnastický míč (takové to velké gumové) a manžel si vzpomněl, že jeho kolegyně v práci na něm sedí u počítače.

Pak jsme upadli do mrákot. Probudilo mě manželovo mumlání. „Cos říkal?“ zabrejlila jsem na něho. „Víš, Milada v práci sedí na rychlovarné konvici, takové té červené, jak se upevňuje proti směru jízdy...“ Na to jsem opravdu neměla co odpovědět. Tolik k našemu fungování po osmé hodině večerní.

A včera... Ozvalo se zaklepání a než jsem se stihla vzpamatovat, i zazvonění. Rozrazila jsem dveře a se zpožděním si vzpomněla na mamkovskou radu: „Nikomu cizímu zásadně neotvírat.“ Mé oko spatřilo ucházejícího mladíka v obleku s diplomatkou, který uctivě pozdravil. Nadechla jsem se k frázím typu: „pojišťovnu Agel nechceme,“ „mobilního operátora neměníme“ a „Vámi hledaná osoba jíž zde nebydlí.“ Dobrák se ale k ničemu neměl. Že by to byl soused zespoda? Zaručené odpovědi jsem v mozku přehodila na „pokud jsme vás zase vytopili, omlouváme se“, popřípadě „pokud vás ruší naše dcera, pořiďte si špunty do uší, mě to vaše fidlání na všechny nástroje reprezentující symfonický orchestr taky pomalu začíná lézt na nervy.“ Borec ale vypadal, jako bych měla začít já, a tak jsem se s povzdechem připravila na trapné, leč pro další komunikaci nezbytné „A vy jste kdo?“

Naštěstí mě předešel se slovy: „Přinesl jsem vám novou smlouvu k podpisu,“ a mně docvaklo, že je to pan domácí, kterého jsem v životě už hodněkrát viděla. Ach jo... Tvář mi zalila barva dozrávajícího rajčete.

„Neprobudil jsem vás?“ Zkoumavě se zadíval na můj rozcuch, který by v pohodě mohl suplovat střešní anténu. (Jen tak na okraj – bylo po poledni) Z dozrávajícího rajčete se rovnou stal protlak. No tak jsem prostě ráno nestihla zajít do koupelny, no... Snad si nevšimne toho fleku od zubní pasty na triku.

S formálním „Můžu dál?“ už ťapkal do kuchyně. Na stole jsem rozhrnula paragony z Tesca, mycí emulzi, prázdnou misku od křupek a stvořila autogram.

„Ehm... máme tu trochu nepořádek,“ vjela jsem si rukou do vlasů, které tímhle gestem naštěstí mohly jen získat. „Normální provoz, neřešte,“ zamrkal a byl pryč.

Tak, a teď nás vystěhujou... No, i když, jak tak nad tím přemýšlím, když tu byl minule, hodinu před tím jsem v mikrovlnce uškvařila řízky. Manžel se snažil vzniklou situaci zachránit parfémem, takže když domácí dorazil, byla tu mlha jak na blatech a smrad jako ve vyhořelé parfumerii.

Takže snad to s náma celkově nebude tak hrozné a vše se nakonec v dobré zvrátí. O dalším vývoji vás budu průběžně informovat.

Další informace