Jak jsme si pořídili Kulíška

Trend předškolních dětí dorazil i k nám. Kristýnka jednoho dne přišla s tím, že by doma chtěla mít své zvířátko. Po krátkém váhání jsme souhlasili a hromadně začali uvažovat, kdo by naši domácnost mohl rozšířit. Kristýnka prosazovala kočičku – dvě bydlí v bytě vedle nás, v létě sedí na parapetu, koukají ven, hypnotizují kolemjdoucí a já se kochám představou, co by se dělo, kdyby jednou někomu skočily na hlavu.

Kočičku jsme zavrhli s tím, že by byla lepší na zahradu, kterou v panelákovém 4+1 jaksi nedisponujeme. Kristýnka přešla na křečka. Ten má ale krátkou dobu trvanlivosti a navíc, můj bývalý křeček, kterého jsem měla jako dítě, uhynul přesně na Štědrý den, což bylo od něj velice necitlivé. Křeček byl zamítnut, stejně jako želva – ta má zase dlouhou dobu trvanlivosti a nehodlala jsem ji zahrnout ještě do své závěti. Odmítli jsme rovněž hada (manželova historka o opilých spolužácích, kteří po návratu na vysokoškolské koleje našli na záchodě uprchlého hada, i po letech baví okolí), rybičky (nepraktické k převozu k hlídačům, kdybychom chtěli odjet na dovolenou) i papouška (neustále mi tu hovoří dvě děti, ze žvanění papouška už by mi asi přeskočilo). Volba nakonec padla na zakrslého králíka. Jednoho jsem rovněž vlastnila jako dítě – byl milý, hodný a dlouhověký. Můj tatínek sice tvrdí, že byl naprosto, ale naprosto hloupý, ale na druhou stranu, po králíkovi nikdo nechce, aby habilitoval na Harvardu, takže to nikomu nevadilo.

Kristýnka souhlasila, vybrala králíkovi jméno Kulíšek (po jakési sově) a před Vánoci měl být králík zakoupen jako hlavní dar. Do zverimexu jsme šli všichni, protože dětem bylo vysvětleno, že pod stromeček se zvířátka nedávají (kde bychom ho do Vánoc skladovali?). Ve zverimexu měli malé střapaté králíčky za nekřesťanskou cenu, ale prodavačka nám vysvětlila, že tito se k dětem nehodí. Na můj dotaz, zda jsou k dispozici nějací jiní, mávla rukou k zadní části obchodu. Tam v ubikaci trůnili tři králíci velikosti kokršpaněla. Poměrně plasticky jsem si představila, že takovému obrovi bychom nejspíš museli uvolnit celý jeden pokoj, neodvážila se zeptat, zda ještě vyrostou a po ujištění, že další druhy králíků opravdu nemají, jsme urychleně opustili obchod. V dalším zverimexu naštěstí měli králíčky, kteří si zasloužili označení zakrslí. Jeden z nich byl vybrán a tak začala naše etapa bydlení se zvířetem.

Kulíšek byl zpočátku nesmělý a vystrašený. Překvapivé bylo, jak rychle se osmělil. Už druhý den si při puštění z klece troufl téměř do celého bytu, využil také možnosti zalézt do záchodové stupačky, ze které jsem ho vyšťouchávala smetákem a svítila si při tom baterkou. Vylezl po chvíli, celý špinavý – naštěstí je přirozeně šedý, takže to ani nebylo poznat (zato já jsem měla málem infarkt, nevím proč, ale myslela jsem si, že stupačky nemají podlahu a tudíž králík skončil o pár metrů níž ve sklepě jako placka). K nadšení ho přivedly kabely, kterých máme po bytě spoustu a které jsme lehkomyslně nechali tam, kde jsou (dřívější králík o ně nejevil žádný zájem). Než jsme ho odhalili, téměř padl kabel od ledničky úplně byl rozkousán a zcela kabel od stolní lampy. Dále se Kulíšek pustil do lehkého ohryzávání zdí a nábytku, což popudilo zejména manžela. Snažil se mu promluvit do duše slovy „Tatínek se na tebe hněvá,“ ale nezdálo se, že by to na novém spolubydlícím nechalo nějaké následky. Manžel si ulevil tím, že v hypermarketu Globus zakoupil půl kila králičích řízků, které udělal na hořčici a o této skutečnosti se před králíkem několik dní výslovně zmiňoval.

Kristýnka chlupáčovi každý den pečlivě čistila toaletu, nikdo jsme ale nechápali, jak někdo tak malý může vyprodukovat takové množství exkrementů. Čištění klece mělo rovněž za následek úraz a ošetření na traumatologické pohotovosti místní Fakultní nemocnice – to když Kristýnka při vyndávání znečištěných pilin spadla ze židle a přisedla si nohu, což vyústilo v dlahu na deset dnů, ortézu na dva týdny a další měsíc kulhání.

Nyní je Kulíšek (nebo spíš Kulíšková, protože podle paní veterinářky je ženského pohlaví) v pubertě. Je divoký, neukázněný a chytit ho po vypršení času na výběh je hotové umění. Každá, ale opravdu každá návštěva, která k nám chodí častěji, nezapomíná podotknout něco ve smyslu „ten králík se ale zvětšuje, minule byl mnohem, mnohem, mnohem menší“ – opovažte se mi to ještě někdo říct! O víkendu byl poprvé na hlídání, protože jsme odjeli na kratší dovolenou. Kristýnka se každý den modlila, abychom zpátky dostali králíka a ne králičí řízky. A protože usoudila, že Kulíšek je sám a je mu tudíž určitě smutno, měli bychom si pořídit další králíky. Prý nejlépe dva až tři. Tak to už budu opravdu zralá na cvokhauz.

Doufám, že jsem vás na spolužití se zakrslým králíčkem dostatečně nalákala. Doporučuji zejména, pokud máte sklony k dobrodružství, ale bungee jumping, rafting na divoké řece nebo canyoning jsou vám z nějakých důvodů zapovězeny.

Další informace